Jiří Kuběna byl básníkem 24 hodin denně
Jiří byl jako básník svérázný a rozpoznatelný, což je při té úrovni, které dosáhl, významné. A hlavně: byl básníkem na sto procent, čtyřiadvacet hodin denně. Řadě z nás svým příkladem dal víru v to, že věnovat se plně poezii má smysl,“řekl LN Martin Reiner.
O generaci mladší básník a nakladatel s Kuběnou uspořádal v devadesátých letech na hradě Bítově šest nadgeneračních setkání českých básníků, o kterých se dodnes vyprávějí legendy.
„Už v létě 1989 jsme se na Bítově bavili o tom, jaké máme rádi básníky, a Jirku napadlo, že by se měly ty tři skupiny, tedy český underground, exil a domácí oficiální scéna, dát dohromady. Když se pak stal na Bítově kastelánem a já v roce 1996 vydal Účastníky zájezdu Michala Viewegha, kteří vydělali hodně peněz, mohli jsme se k tomuto starému nápadu vrátit a zrealizovat ho,“vzpomíná Reiner, který byl tehdy, v polovině devadesátých let, majitelem brněn- ského nakladatelství Petrov. A dodává: „Jiří si jako katolík představoval, že si tam všichni padnou kolem ramen, což dopadlo trochu jinak. Ale ta setkání byla významná ve smyslu kontaktu různých básnických generací. Pro ty mladší je lze považovat přímo za iniciační.“
Šestatřicátníci
Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, se narodil v roce 1936 v Prostějově, od tří let žil v Praze a v roce 1950 se s rodiči, otcem – komunisty degradovaným kapitánem letectva – a matkou sochařkou, odstěhoval do Brna. Zde v šestnácti letech napsal první verše, jež zaujaly stejně starého Václava Havla. Ten Paukerta oslovil dopisem, který stál na začátku celoživotního přátelství. To bylo upevněno založením umělecké skupiny, jež si podle roku narození většiny členů říkala Šestatřicátníci. Patřili do ní mimo jiné i básnířka Viola Fischerová, spisovatel Pavel Švanda, literární experimentátorka Věra Linhartová či dramatik Josef Topol.
Jiří Paukert, který vystudoval dějiny umění, se v roce 1954 přihlásil, na tu dobu odvážně, ke své homosexuální orientaci. O rok později se seznámil se svým partnerem Zdeňkem Kuběnou, jehož jméno si v roce 1958 zvolil za básnický pseudonym. Homoerotická tematika se spolu se silnou a konzervativní katolickou vírou staly stěžejními tématy jeho básnické tvorby.
„Jiří Kuběna je básník, který prošel vlivy avantgard a odhodil je, aby se vrátil k základům evropské poetiky a duchovnosti. Básník sonetu a hexametru. Básník katolicismu a erotismu. Básník Moravy a monarchie. Básník hradní pán. Básník oslavitel,“napsal o Kuběnově tvorbě literární historik Martin C. Putna.
Žádný obrazoborec
Po většinu života Jiří Kuběna působil jako historik umění a památkář na krajském středisku památkové péče, později vNárodním památkovém ústavu v Brně. Kastelánem na Bítově byl od roku 1994. Až do sametové revoluce stál mimo oficiální básnickou scénu a vydával pouze v samizdatu. Přesto se nikdy, na rozdíl od Václava Havla, se kterým se stýkal a dopisoval si od seznámení až do exprezidentovy smrti, neztotožnil s disentem a undergroundem.
„Já jsem nebyl chartista ani žádný ctitel undergroundu. Ten jsem považoval, a dnešek mi dává za pravdu, s jeho rouháním vůči nádheře a vznešenosti Božího stvoření čili Kráse za žíravinu skutečného umění. Ale i šířeji – svým založením jsem nikdy nebyl žádný obrazoborec, žádný modernista, natož postmodernista: žádný vyznavač Antiumění, Antikrista, Anti- slova,“řekl vloni básník v rozhovoru s Petrem Zídkem pro LN. Ani tento zásadní rozdíl ale mezi přátelství Kuběny a Havla nedokázal vrazit klín: „Nikdy mi nevyčítal, že jsem se opovážil mít svůj vlastní názor. Naopak: mou poezii i jejího autora bránil, prosazoval, miloval – doprava, doleva – proti všem. Respektovali jsme se navzájem.“Václav Havel v roce 1998 udělil Jiřímu Kuběnovi medaili Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně.
Od začátku 90. let Jiří Kuběna oficiálně vydával nejen básně, ale i eseje a mimořádně zajímavé vzpomínky Paměť básníka (2006); byl také časopiseckým redaktorem a šéfredaktorem. Jeho osmisvazkové sebrané spisy vydává nakladatelství Host.
Ve věku 81 let zemřel včera básník Jiří Kuběna. Byl nejen originálním tvůrcem, ale také hybatelem uměleckého dění. Nejen jako člen skupiny Šestatřicátníků, ale také jako pořadatel básnických setkání na hradě Bítově v devadesátých letech.