Cirkusová nabídka
Kampaň bude plná humoru, hlavně nezamýšleného
Politické prázdniny končí. Jen do poloviny srpna mají totiž strany čas zaregistrovat se s kandidáty, a tak se vynořují nové subjekty na poslední chvíli. Například, jak informoval deník Právo, miliardář Karel Janeček stojí za stranou, která se má jmenovat Tak jo!. Prý je miliardář přímo nefinancuje, ale rozhodně je podporuje, když přemlouval piráta Ivana Bartoše ke spolupráci. Půlka srpna nastane za pár dnů, zásoby miliardářů stále nejsou vyčerpány, takže můžeme čekat politické projekty jako Jasně!, Jasan! či Do toho!.
Ale ani etablované strany nespí, naopak strana přátel Miloše Zemana, pardon Strana práv (některých) občanů představila svého superlídra – je jím hudebník František Ringo Čech. Nutno říci, že je to volba téměř geniální, tento muž zcela konvenuje stranickým estetickým požadavkům, je to přítel prezidenta a je veřejně známý. Navíc dokonale zapadne do letní záplavy normalizačního retra na televizních obrazovkách. Člověku se přímo dere na rty: Tak jo!
Možná budou mít nějací nepřející politologové z kaváren nějaké řeči o tom, že podobné zjevy jako pan superlídr nepřilákají mladé a úspěšné či vzdělané, natož prvovoliče, ale to jsou z jejich strany kyselé hrozny. SPO žádní takoví nezajímají, lze předpokládat, že až opadnou srpnová vedra, strana vytáhne předvolební trumfy v podobě hesel zlevníme domácí bůček nebo zavedeme povinné zabijačky.
Také sociální demokraté včera nezaháleli, představovali kampaň a billboardy. Vyhlašují válku levné práci, což znamená, že budou do voleb hodně mluvit o zvyšování mezd. Jak řekl počátkem léta Lubomír Zaorálek: „Chci, aby se druzí vymezovali k našemu programu. Chci, aby věcně říkali, proč s námi nesouhlasí. Sociální demokracie je hlavní osou politického střetu v České republice.“Zatím ho poslechl jen Petr Fiala, předseda ODS, když se vymezil v tiskové zprávě rozesílané stranickým sekretariátem. Ostatní jej ignorují, možná je měl pan Zaorálek obeslat anebo, což je pravděpodobnější, ČSSD již dávno není osou politického střetu.
Je smutné, že tradiční strany ve své vlastní nice a s minimem publika stínují normální politický provoz, zatímco jiní luxují hlasy a chystají se na vládnutí, aniž by kdokoli (z voličů i politiků) měl představu, jak takové vládnutí bude vypadat. Na druhé straně je v tom jistá spravedlnost, šanci ti tradiční od voličů dostali několikrát, a nepřesvědčili. Martin Zvěřina