Různé cesty k oživení po velké recesi

Velká recese je termín pro gigantickou hospodářskou a finanční krizi, která naplno propukla v září 2008. Mimochodem – má se to slovo „velká“psát česky s malým, nebo s velkým písmenem? V angličtině se vžil název Great Recession, tak aby to evokovalo Great Depression (česky velká hospodářská krize), která začala v roce 1929, ale zároveň aby se to nepletlo.

Statistické propady byly leckde na světě v obou obdobích srovnatelné (obojí to byly definičně deprese), ale sociální konsekvence nyní tak drastické nebyly (nikdo neumíral hlady, nikdo nemrzl apod.), proto ten měkčí výraz recese. Ovšem když napíšeme velkou recesi s malým v, nikdo nemusí poznat, že jde o jednu konkrétní krizi.

Možná by tedy bylo namístě používat kvůli jednoznačnosti písmeno velké. Nebo to snad někomu evokuje VŘSR, kterou jsme museli ve škole psát povinně s velkým V, takže tu velkou recesi budeme psát s písmenem malým? Jak se ale potom pozná od ostatních? Nedostatek konsenzu je ostatně dílem české ignorance a nezájmu o svět. Ale s blížícím se výro- čím bychom si to mohli přece jenom ujasnit.

Ani s tím výročím to však není úplně jasné. Subprime mortgage crisis, tedy krize segmentu nejméně kvalitních hypoték, resp. hypoték pro nejméně bonitní klienty, propukla v USA naplno v roce 2007, takže deset let máme už letos, jen si připomínáme postupně probublávající proces, nikoli jednu konkrétní událost.

Banka Lehman Brothers padla 15. září 2008, takže kulaté výročí bude až napřesrok. Nejprve to tedy byla americká subprimemortgage crisis (český ekvivalent se vůbec nezrodil), pak to byla bankovní krize, pak finanční krize, potom globální finanční krize a dnes se tomu říká Velká recese (nebo velká recese)?

Financial Times mají k výročí zajímavý seriál. První díl mapuje, jak rychle se kdo dostal – pokud vůbec – na předkrizovou úroveň roku 2007. USA, Německo a Francie už v roce 2011. Amerika od té doby vzrostla o 14,6 procenta, Německo o 10,9, Francie jen o 6,7 procenta. Británie se na předkrizovou úroveň dostala až v roce 2013, ale její ekonomika je dnes o 11,1 procenta větší než před krizí. Rovněž Japonsko se dostalo na předkrizovou úroveň v roce 2013, od té doby se tamější ekonomika zvětšila o 4,7 procenta.

Jiným zemím to trvá. Portugalsko (-2,4 procenta) a Itálie (-6,2 procenta) jsou na tom stále hůře než před krizí. Řecko je zvláštní případ (-24,8 procenta). Horko je například na Islandu, který nejprve (v roce 2009) totálně zbankrotoval, aby jen za poslední tři roky vzrostl o 18,1 procenta.

Bez recese se obešla Čína, která rostla a roste plynulým tempem a v současnosti je čínská ekonomika vlastně už dvakrát větší než před deseti lety. Článek nezmiňuje střední Ev- ropu, kde je zajímavé Polsko, které se do recese po roce 2008 jako jediná země v Evropě vůbec nedostalo.

A zajímavá je i Česká republika, která měla od té doby recese dvě, přičemž druhou zavinila Nečasova vláda sama – přehnanou restrikcí, zvyšováním daní a strašením lidí. Anglicky se tomu říká self-inflicted recession, tedy recese, kterou si na sebe přivolám sám. Ministr financí Miroslav Kalousek si tehdy připadal jako převtělení Aloise Rašína, ale moc mu to tedy nevyšlo.

Co se týče nezaměstnanosti, ta je dnes v Německu, v Británii a v USA nižší než před krizí. Ve Španělsku je sice oproti tehdejšímu stavu o deset procent vyšší, ale zato prudce klesá. Naopak v Řecku prudce stoupá. Pokud jednou z příčin krize byla nemovitostní bublina, podívejme se, jak je lidstvo poučitelné. V Austrálii jsou nemovitosti o 107 procent dražší než před krizí, v Británii o 50 procent a v Kanadě o 42 procent. V USA, kde se krize zrodila, naštěstí jen o devět procent.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost