Investory odpuzuje stavební zákon

Němečtí podnikatelé bývají nesmírně zklamaní, blokujeme ekonomický růst absurdními předpisy, říká advokát

LN Vaše kancelář se specializuje na klienty z německy mluvících zemí. Potvrzuje vaše zkušenost ono klišé, že Němci jsou v pracovním životě přesní a mají vše naplánované, zatímco Češi jsou spíše kreativní?

Opravdu to tak je. Ve většině německých společností mají zaměstnanci jasně narýsovanou cestu, jak při práci postupovat. Němce totiž neočekávaná událost obvykle vykolejí, a proto se na vše myslí dopředu. Jejich firemní procesy jsou často nastaveny namyšlení, které není nebo nemá být příliš kreativní, ovšem je zpravidla vysoce efektivní. S tím Češi někdy bojují, protože jsou zvyklí problémy řešit kreativně, někdy až moc. Z toho Němci bývají překvapení, co jsou Češi schopní vymyslet – v dobrém i špatném.

LN Nakolik se tento rozdíl v mentalitě projevuje v právu?

Německé nahlížení na právo je méně formalistické než v Česku. Na druhou stranu německé právní komentáře mají tisíce a tisíce stran, na nichž právní vědci pitvají nejmenší detaily všech teoretických zákoutí daného ustanovení. Najdete tam odpověď snad na každou otázku, ale ani nevím, zda je to jednoznačně lepší řešení.

Češi jsou i zde kreativnější, nemáme vše dopodrobna rozebrané, leckdy to musíme odvodit z obecných principů a ustanovení. Na druhou stranu zvláště u komentářů k novému občanskému zákoníku vidíme, že jejich výklad opravdu často končí tam, kde začíná první problém. Není snadné německým klientům stále vysvětlovat, že máme nový kodex a vlastně se stále moc neví, co které problematické ustanovení znamená a jak je vyloží soudy. V Německu stále platí občanský zákoník z roku 1896. Sotva je pro ně pochopitelné, že máme čtvrtý občanský zákoník za posledních sto let.

LN Nepřinesl ale nový občanský zákoník i určité uvolnění právních poměrů mezi lidmi? Dale- ko méně přece lpí na formálních požadavcích.

To každopádně ano, přiblížil nás západnímu právnímu světu. Sice přibylo výkladových problémů a klesla právní jistota, ale zákon je daleko lidštější. Podle starého zákoníku byla řada smluv absolutně neplatná kvůli formálním nedostatkům a nešlo s tím nic dělat. Nově jsou smlouvy vždy spíše platné než neplatné, což advokátům uvolnilo ruce. Můžeme se více soustředit na obsah smlouvy než na to, zda bude platná, či neplatná z formálních důvodů. Sice budeme možná i několik desítek let čekat na stabilní soudní výklad některých ustanovení, to je ale přijatelná daň za to, mít kultivované a „západní“právo.

LN S jakými typickými problémy se potýkají Němci, chtějí-li podnikat v Česku?

Záleží na tom, jaký typ investice tu realizují. Pokud koupí podíl ve společnosti, setkají se s jednou z nejnesmyslnějších formalit, a sice s povinností apostilace listin, které mají být použity v druhé zemi. Jednoduše řečeno, pokud Němec ověří svůj podpis na listině v Německu, v Česku se k tomu nepřihlíží. Vedle ověřovací doložky totiž musí být na listině ještě takzvaná apostila, tedy speciální razítko nebo doložka, která potvrzuje, že notář, který podpis ověřil, je skutečně notářem té dané země. Platí to i naopak, tedy i české listiny musí být pro účely použití v Německu apostilovány, ale tam se to většinou striktně nepožaduje. To české úřady jsou nesmírně přísné a je vyloučeno, aby třeba do obchodního rejstříku zapsaly údaje na základě plné moci, na které je podpis ověřený v Německu, ale chybí tam apostila.

LN Nakolik to dopadá na praxi?

Stojí to kolem 20 eur a trvá to klidně týden i déle, než německý soud apostilou potvrdí, že daný notář je skutečně v Německu zapsán jako notář. U nás apostilaci listin zajišťuje ministerstvo spravedlnosti. Podnikání německých investorů v Česku to doslova obtě- žuje, je to úplně zbytečný krok. Je to přitom naprosto paradoxní situace. Německo je náš největší obchodní partner, ale ze sousedních zemí pouze s Německem nemá Česko uzavřenou dohodu, která by rušila povinnost apostilovat listiny. Přestože obě země jsou v EU a přestože takové dohody máme třeba i s Mongolskem, Vietnamem, a dokonce Severní Koreou! Pokud si tedy ověříte podpis u severokorejského notáře, apostilu nepotřebujete, ale pokud to uděláte v Německu, budete muset absolvovat zdlouhavý proces získání dalšího razítka.

Naštěstí od roku 2019 budou apostily evropským nařízením odbourány, což ale nemění nic na tom, že český stát komplikuje podnikání prakticky třicet let od sametové revoluce.

LN S jakými dalšími negativy českého práva se němečtí investoři potýkají?

Němečtí investoři samozřejmě často zamýšlejí v Česku něco postavit, třeba továrnu. A to se dostáváme ke kouzelné kapitole z českého práva, která se jmenuje stavební předpisy. Ty jsou nepochopitelně složité a v podstatě nefunkční, pro Němce je to vždy obrovské zklamání. Je tam nesmyslná administrativa, dlouhé lhůty a vše je tak komplikované, že se často rozhodnou postavit továrnu někde jinde. S ostatními zeměmi nesoutěžíme jen v ceně práce či výši zdanění, ale také v konkuren- ceschopnosti právního řádu. Blokujeme vlastní hospodářský růst absurdními předpisy.

LN Řekl byste, že německé podnikatele odrazuje české právní prostředí jako takové?

To určitě ne. Jistě by ale naše právo mohlo být vstřícnější. Jsou to typické problémy od revoluce, které se stále nepodařilo vyřešit. Nikdo s tím nic nedělá a mě to jako právního praktika irituje, stále řešíme tytéž problémy. Někdy se na nás na Západě stále hledí jako na lidi ze středověku a občas si říkám, že na tom bohužel je kousek pravdy. Tím ale nechci říct, že některé aspekty fungování práva v Německu nejsou tak trochu středověk. (smích)