Kladivo na falešné advokáty
kles kvality zastavit. Pomiňme teď úvahy o tom, jaký materiál přichází do advokacie z vysokých škol či kdo za to může.
Česká advokátní komora nedávno učinila první krok – pozměnila systém vzdělávání advokátních koncipientů a v novele se zaměřila na jejich školitele. Výsledek je však kvůli poslaneckým zásahům rozporuplný.
Konec továren na advokáty
Advokát bude nově smět vychovávat maximálně pět koncipientů, jež bude moci zaměstnat až po prvním roce praxe. Na jedné straně je roční zkušenost pochopitelně příliš krátká na zisk profesních i pedagogických zkušeností, na druhé straně špatnému školiteli ani léta výcviku nepomohou. Navíc této změně advokátní veřejnost asi nezatleská. Nezbývá než doufat, že omezení nikdo neshledá protiústavním (omezuje přece tržní prostředí, že?) a že zamezí největším excesům, jako když mladičký kolega čerstvě po advokátní zkoušce zaměstnal desítky svých spolužáků.
Advokacie se podobně jako justice zamýšlí nad přístupem k profesi a sní o ideálu nejvyšší kvality. Praxe mě naučila, že jasná pravidla jsou zapotřebí, nejsou však samospásná a zvýšená regulace nenahradí nedostatek etiky, každodenní práce a léta zkušeností.
Novela také postaví mimo zákon neoprávněné poskytování právních služeb, takzvané vinklářství. Záslužně zaplní mezeru, ve které obecní zmocněnci opakovaně a za úplatu poskytují právní služby, ale jejich aktivita nedosahuje úrovně kriminální.
Přestupku se také nově dopustí každý, kdo neoprávněně použije označení advokát, notář či exekutor. Komplikací je ovšem správní trestání – novela je svěřuje ministerstvu spravedlnosti a teprve budoucí měsíce ukážou, zda bude tento mechanismus efektivní. Hrozí přitom vysoké pokuty (až do tří milionů korun) nebo zákaz činnosti až na jeden rok.
Změna zcela jistě dopadne i na právnické i obecní subjekty po- skytující právní služby bez oprávnění.
Největší otazníky vyvolává novinka, již do novely doplnil poslanecký návrh profesorky Válkové – úprava bezplatné právní pomoci. Její aplikace bude ještě nějakou dobu nevyjasněna – nabude účinnosti až 1. července 2018, navíc ukládá ministru spravedlnosti, aby vydal prováděcí předpis.
V každém případě po uvedeném datu bude veškeré volání potřebných po právní pomoci zajišťovat výlučně advokacie, a to formou jednorázových porad pro jednotlivce či cizince zajištěné ve státním zařízení a právních služeb pro řízení před soudy a správními orgány.
Řešení dávné bolesti státu, kvůli níž nám spílá kdejaká mezinárodní instituce, je zajisté v pořádku, kdo také jiný než advokát by měl právní pomoc poskytnout. Problém není v tom, kdo ani jak, ale za co. Kromě porad, správního řízení a vystupování před Ústavním soudem by měli advokáti poskytovat právní pomoc spoluobčanům zdarma, tedy přesněji na své náklady. Pevně doufám, že se stát chytne za nos a do příštího léta něco vymyslí, například právo advokáta odečíst vykonanou právní službu z daní. Jinak vidím další důvod, proč by si měl novelu velmi brzy kromě advokátů nastudovat i Ústavní soud.
Žádat parlament o schválení zákona, obzvláště před volbami, se podobá loterii. Nikdo dopředu neví, jak norma nakonec dopadne. Poslyšte, jak může vypadat realita dneška. Největší otazníky vyvolává úprava bezplatné právní pomoci. Věřím, že si tuto službu advokáti budou moci odečíst z daní.