Když se premiér posmívá sám sobě

Konec této vládní koalice patří k tomu nejtrapnějšímu, co bylo možno za poslední čtvrtstoletí v politice zažít. Závěrečné schizma vládních stran je veřejně luftováno s odérem žumpy. A ke všemu ještě nebylo vynucené, koalice by se bývala měla čím pochlubit, ale některým z nich to asi nejde přes pysky, protože to by se mohlo pozitivně dotknout nyní již prudce nepřátelských (nominálně přitom ještě koaličních!) stran. A to od těch malých a ke všemu ještě žlučovitě svraštělých dušiček zřejmě není možno čekat. Ani prostý pud sebezáchovy, protože pomlouváním hnutí ANO si sociální demokracie účinně podřezává větev, abych byl konkrétní. Ale to není nutno tvrdit, stačí sledovat průzkumy.

Proto je třeba připomenout, že určitou velkorysost od poslanců a senátorů nejen lze očekávat, ale naopak, je přímo povinností voličů ji vyžadovat a nové, velkodušnější a nezamindrákované tváře vyhledávat a volit. K narušení vnitropartajních mafií by velmi účinně přispěl prezidentem Zemanem doporučovaný volební systém s „panašováním“(označováním preferencí jednotlivců napříč kandidátkami jako v komunálních volbách).

Trapný premiérův výstup

Obzvlášť trapnou chvilku ukázal premiér Sobotka, když v televizi glosoval skutečnost, že se ministru spravedlnosti Pelikánovi nepodařilo předložit zákon o soudních znalcích tak, aby ho sněmovna stačila projednat. Předlohu zákona vláda schválila, ale organizační výbor sněmovny ho „nezařadil tak, aby to bylo imunní vůči obstrukcím“, řekl ministr spravedlnosti Pelikán.

Politici přitom soudí, že tento zákon je nanejvýš potřebný, ale že se z něj politické preference moc vytřískat nedají a že je ke všemu ještě velmi komplikovaný a pracný. Byl to přitom jeden ze stěžejních bodů programového prohlášení vlády! Z tohoto pohledu je dost neuvěřitelné, jak Sobotka škodolibě konstatoval, že „když se ministr o ty zákony nestará, nebo se o ně příliš nestará v Poslanecké sněmovně, tak ho předběhnou jeho kolegové ve vládě, kteří jsou dravější“.

Co to premiér vlastně řekl? Premiér vlády, která prý měla tento zákon za jednu z priorit? Každopádně ji musela mít v plánu legislativních prací vlády. Za jeho plnění je zodpovědný kdo? No přece premiér! Proto je nepochopitelné, jak se vlastně sám své neschopnosti doslova nablble posmíval. Co vlastně premiér pravil? Že ve vládě a v zákonodárném procesu vládnou darwinovské procesy? Pod ním, jako pod předsedou vlády? Takto vyjevil svůj styl práce?

Toto nebaví nejen mě, ale pomalu více než 90% v průzkumech dotazovaných. Sociální demokracie v této podobě si vůbec nezaslouží dostat se do Poslanecké sněmovny, protože takto legislativní proces ve vzdělaných ze- mích neprobíhá. A je-li tu takový náznak, je třeba ho rychle utnout.

Naopak by mě bavilo, kdyby se sešli stínovíministři spravedlnosti kandidujících stran a již nyní začali společně na té nové předloze vyšívat. Myslím, že ten, kdo by takovouto realizaci veřejného zájmu inicioval (a tento zákon do této kategorie patří), by si mohl získat mnoho nových a nečekaných příznivců. Participanti by ukázali v praxi, už v rámci předvolebního boje, jaký je jejich praktický „koaliční potenciál“; to znamená, nakolik dokáží potlačit mrzké partajní zájmy a podřídit je zájmům veřejným.

Za zájmy základní

Samozřejmě, že to je v reálu téměř nepředstavitelné, ale je to velmi praktický požadavek těch, které zajímá nikoliv pubertální okopávání se nějakých blbečků, ale důstojná práce lidí, jimž voliči dali důvěru.

Ostatně koncept zemských (státních, národních) zájmů není z říše snů; jsou vzdělané státy, kde se politici dohodli na některých základních zájmech napříč politickým spektrem (na- příklad kvůli větší stabilitě bezpečnostních a obranných resortů), což nemusí být výměr široký, ba naopak: čím užší, tím snadnější na něm může být dohoda. A ostatní kapitoly nechť zůstanou politickým kolbištěm.

Pak bychom se mohli vyvarovat i pitvoření policie, která naprosto nesmyslně otevírá před volbami kauzy proti poslancům, žádaje sněmovnu o vydání, když přitom jediným efektem je policejní ovlivnění předvolebního boje – protože světské spravedlnosti vydaní poslanci bez jakýchkoliv pochybností opět získají mandát a policie bude muset žádat znovu. Po takové prodlevě ve vyšetřování by se za těch deset týdnů posečkání už nic významného nestalo. Takto ale člověku znovu přichází na mysl Kubice s jeho zprávou, o níž i jeho guru, prezident Havel, řekl, že bez nejmenší pochybnosti její předložení mohlo počkat až po volbách.

Zažíváme tedy velký úpadek voleb, jednoho z pilířů demokratického procesu. To dává velkou šanci každému, kdo učiní něco v protisměru. Dočkáme se i něčeho pozitivního?