Petr Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka
Tomáš G. Masaryk se do Oldry Sedlmayerové zamiloval ve věku, kdy většina lidí již na milostné výboje příliš nepomýšlí. O to vášnivější jeho vztah k Oldře byl. Láskou k moravské literátce se prezident snažil překonávat osamělost, v níž ho uvěznila jeho funkce a také puritánská rodina. S nikým jiným po smrti manželky Charlotty nenavázal Masaryk tak důvěrný vztah jako právě s Oldrou. Kniha Utajená láska prezidenta Masaryka vyjde 11. září 2017.
v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Později, na jaře 1911, založila místní organizaci v Přibyslavi a stala se její předsedkyní a o rok později se dostala přímo do výkonného výboru strany. Realisté, jak si Masarykovi příznivci říkali, byli malou politickou stranou, která reprezentovala především městské střední vrstvy a inteligenci. Počtem mandátů byli v českém politickém spektru marginální formací, a působili tak na politiku především zvnějšku, ideově a publicisticky.
Režijní lístek
Na svou činnost v realistické straně vzpomínala Oldra Sedlmayerová ve svém posledním uveřejněném článku, který vyšel ve Svobodném slově v roce 1947:
Česká strana pokroková-realistická měla tehdy svoje místnosti v hotelu Viktoria v Jungmannově ulici. Tam jednou měsíčně, obyčejně v neděli kvůli venkovským členům, zasedával výkonný výbor strany.
Prof. Masaryk, předseda a tvůrce strany, se zajímal o všechny zprávy, které venkovští členové přiváželi. Starostlivě se zajímal např. i o cestovní útrapy, a když tu a tam někdo z venkova chyběl, zamýšlel se: „Prosím vás – cestování je drahé.“
Sama jsem skoro žádné schůze nevynechala. Jaká to byla vzácná politická škola! Masaryk a Herben, Drtina a Šámal, Bouček a Dušek a celá řada jiných slavných jmen. A potom: jízda drahou z Přibyslavi do Prahy na železniční legitimaci stála jen – 24 haléřů! O této výhodě věděl také pan profesor.
Bývala jsem častokrát, hned od vlaku, první na místě. Ostatní členové, pražští i venkovští, se obyčejně trousili později. Nejpřesnější býval sám předseda strany: buďto jsem jej při příchodu do klubovny zastihla už u skříní s knihami a registraturou, nebo přicházíval kratičko po mně. A pak jsme čekali na ostatní – a zatím jsme besedovali. Jedenkrát jsme čekali už dost dlouho a pořád sami dva. Tu mne nadmula jakási chlubnost.
„Viďte, pane profesore, já jsem nejpilnější realistka!“
Pan profesor si pohladil vous – a mlčel. Pak se ke mně obrátil, v očích škádlivé ohníčky, a rázem zkrotil tu mou sebechválu zásluhy:
„No ja – když máte ten režijní lístek!“
Kráceno, mezititulky redakční
Zítra 2. díl: Oldra Sedlmayerová vyhlašuje v Tetčicích republiku