Obrazoborci

Musí se sporné pomníky jen fanaticky kácet?

Když člověk vidí, s jakou vášní, ba fanatismem jedni Američané odstraňují historické pomníky a jiní je zase brání, napadne ho jeden často používaný citát z Talmudu. Tam, kde je sháňka po úplné pravdě, nikdy není mír. A tam, kde je mír, nikdy není úplná pravda. Platí to velmi obecně, v USA to jen získává třeskutý ráz.

Samozřejmě, Afroameričané i obecně odpůrci bílé nadřazenosti mají dobré důvody pro to, aby se jim pomníky lidí, jako byl generál Lee, nelíbily. Ale řadoví Jižané mají zase dobré důvody pro to, aby uchovávali pietu ke statisícům padlých. Málo se u nás ví, že válka Severu proti Jihu byla tou vůbec nejkrvavější v dějinách USA – padlo v ní více Američanů než ve druhé světové. Aby mohl fungovat společenský mír, musí se zvažovat argumenty obou velkých skupin. Zvítězí-li úplná pravda jedné z nich, spor se bude pod povrchem jen vyostřovat.

Sporné sochy se mohou dávat do muzeí. Takto se vyslovil i Robert Lee, prapravnuk velitele armády Jihu. Pražské lapidárium ukazuje pomník maršála Radeckého. „Odešel“z Malostranského náměstí po revoluci z října 1918. Tak jako ze Staroměstského náměstí mariánský sloup. Tak jako socha Stalina z Budapešti (1956) či Saddáma Husajna z Bagdádu (2003). Ale současný problém je jinde: kácejí-li se sochy fanaticky a nahonem až 150 let po válce, jako teď v USA, čiší z toho spíš diagnóza nějaké společenské patologie než boj za spravedlnost. Jak trefně řekl sám Trump: Kdo je na řadě? George Washington? Thomas Jefferson? I oni přece měli otroky.

Amerika v tom není sama. Tam kácejí sochy jurodiví levičáci, i když tím jiným ruší pietu za padlé. Ale takto se chová i národovecká pravice v Polsku či Pobaltí. Pomníky z let 1944–1945 odstraňuje kvůli pěticípé hvězdě Rudé armády (polský zákon zakázal propagaci komunismu), i když tím jiným ruší pietu třeba za osvobození z nacistického koncentráku.

Skoro to vypadá, že fanatismus obrazoborců je nezadržitelný. To nikoho nenapadne, že ke sporným pomníkům lze umístit vysvětlující cedulky? Zbyněk Petráček