Kdo kamenuje humanitní vědy
Češi podporují společenské vědy nejméně v EU. A doplácejí na to (nejen) nízkou kvalitou vládnutí
Na podporu společenskovědního výzkumu dává český rozpočet na vědu jeden z nejnižších podílů v celé Evropské unii. Jde o obory jako ekonomie, sociologie, psychologie, pedagogický výzkum, právo a další. Nejde přitom o moudrý strategický záměr, ale o ryzí náhodu. Zároveň se potýkáme s velmi nízkou kvalitou a relevancí společenskovědního výzkumu – neblahým dědictvím totalitních režimům, kterým tyto vědy sloužily. I to je důvod pokračujícího přehlížení těchto věd u nás.
A korunu všemu nasadil kafemlejnek – před téměř deseti lety zavedené institucionální hodnocení a financování výzkumu. Zatím si málokdo uvědomuje, že kvalitní společenskovědní výzkum je nutnou ingrediencí kvalitnějšího vládnutí, což se ukazuje být jednou z hlavních brzd dalšího rozvoje Česka.
Absurdita kafemlejnku
Jak se stalo, že Česko podporuje společenské vědy nejméně v EU? Nevěřili byste, ale čirou náhodou. Souvisí to s tím, že před lety vznikly rozpočtové proporce jedenácti oborových skupin již zmíněného vládního kafemlejnku. Kafemlejnek je světově unikátní systém, který už skoro deset let za vědecké výsledky automaticky uděluje body a za body peníze vysokým školám.
O absurditách kafemlejnku už byla popsána spousta papíru. Jednou z nich bylo rozdělení finanční podpory mezi obory podle bodů. Za pevně danými mezioborovými proporcemi rozpočtu není strategický záměr ani jiné rozumové důvody. Prostě to tak náhodou kdysi vyšlo, a společenské vědy prostě měly smůlu. Tak to holt v řízení českého výzkumného systému chodí, když už bude i řeč o nízké kvalitě vládnutí. Abnormálně nízká podpora společenských věd však trápí málokoho. Nezabývala se tím ostatně ani žádná z dosavadních každoročních vládních Analýz VaV.
Kvalita společenských věd je u nás jako celek na diametrální horší úrovni než věd přírodních a technických. Ačkoliv kafemlejnek žádné mezinárodní srovnání nenabízí, existuje pro toto tvrzení řada nepřímých indicií. Nepochybně jde i o neblahé dědictví ideologické indoktrinace a masivních intelektuálních čistek těchto oborů spojených s událostmi let 1938, 1948 a 1968. Komunistický režim tyto obory od intelektuálního a kulturně-profesního vývoje věd na západě izoloval mnohem více než obory ostatní. Usiloval o úplně jinou společnost a společenské vědy mu v tom dělaly služku. Intelektuálního podhoubí, ze kterého tyto obory mohly po listopadu ’89 rychle vyrašit, zbylo zpropadeně málo. Ztrátu za obrovským pokrokem západního společenskovědního výzkumu se sice za posledních čtvrt století stáhnout podařilo, ale nadále zůstává propastná.
Nízká kvalita a relevance většinového společenskovědního výzkumu u nás je vodou na mlýn jeho kriti- kům. Za vědecký ho mnohdy ani nepovažují, vidí ho jako zbytečné tlachání, zavřeli by tyto vědy jako mastný krám a peníze by přesunuli do ostatních oborů nebo na dotace firemního VaV.
Skepse kapitána průmyslu aneb o kvalitě vládnutí
Nejen někteří z nahlas mluvících kapitánů průmyslu, ale i širší společnost se na potřebu společenskovědního výzkumu stále dívá skrz prsty. Nezřídka i mezi významnými akademiky z jiných oborů zaznívá špatně skrývaný despekt a přesvědčení, že jde o zbytečnost, že těmto vědám stačí jen něco málo nadrobit, aby nekřičely. Skutečnost, že právě tyto vědy, pokud se dělají na úrovni, mají mimořádně velký význam pro kvalitu vládnutí a fungování státu i společnosti, však stále dochází málokomu.
V tomto ohledu není náhoda, že to je právě nízká kvalita vládnutí, kterou mezinárodní srovnání Světové banky či OECD identifikují jako největší brzdu dalšího rozvoje Česka. Kvalita vládnutí zahrnuje velmi konkrétní věci ve fungování státních institucí; tvorbu zákonů a dalších regulací, řízení školství a systému VaV, strategické řízení rozvoje dálkové dopravy a informačních sítí, regulaci síťových monopolů a oligopolů, fungování systému veřejných zakázek, politiku sociální a zaměstnanosti.
Není náhoda, že to je nízká kvalita vládnutí, kterou studie OECD identifikuje jako největší brzdu rozvoje Česka
Kpřetrvávání bídy našich společenských věd přispěl velkým dílem i kafemlejnek. A nejde pouze o to, že na tyto obory posílá kafemlejnek málo peněz. Kafemlejnek navíc posvětil paušální hodnocení vědeckých výsledků metodou kus-jako-kus a umožnil ve velkém uplatňovat pseudovědecké, až podvodné výsledky. A tak značný díl nízké podpory, která dnes na společenské vědy putuje, míří na pracoviště, kde kvantita a pseudovýzkum dlouhodobě vyhrávají nad kvalitou a relevancí. Kafemlejnek tak prostě jen posvěcuje a finančně odměňuje neblahé dědictví společenskovědního výzkumu z dob reálného socialismu.
Je neštěstí, že i nejváženější univerzity principy kafemlejnku ve velkém rozsahu slepě přebírají. Přehlíží se, že na kvalitu výzkumu, motivace akademiků a profesní kulturu v humanitních oborech působí zhoubně. Většinové společenskovědní akademické obci na vysokých školách však tento stav za silnější pozvednutí hlasu dosud nestál. Není síla, která by na vysokých školách akademiky z ostatních oborů přesvědčila, že opuštění kafemlejnkových principů, alespoň pro společenskovědní obory, je nejen branou k lepšímu výzkumu, ale i cestou k vyšší kvalitě vládnutí v Česku.