Osobní pověst je základní regulace
Internet mění pohled na uspořádání společnosti, říká Martin Leskovjan, spoluzakladatel neziskové organizace Paralelní polis
platíte-li je, přijde finanční postih, a neustoupíte-li ani poté, skončíte ve vězení. V sázce je tedy odnětí svobody. Když mi někdo přiloží pistoli k hlavě nebo mě jinak fyzicky ohrozí, dělám věci, jež nechci dělat; s daněmi je to podobné. Jsem pod nátlakem, který jsem si nevybral. Je mi vyhrožováno, a proto to dělám. Jsem srab, že na sebe nenechám vystřelit? Možná, ale raději budu chodit svobodně po světě, než být s psychopaty ve vězení.
LN Proč tedy mluvit o paralelnosti, když i v takové klíčové věci, jako je platba daní, jste nucen uposlechnout?
Možnost tu nepochybně je i u platby daní, a to díky plně anonymním kryptoměnám, jiným, než je bitcoin, které mají zakódovánu větší ochranu soukromí. I u nich sice existuje mechanismus, jehož pomocí můžete deklarovat určitou transakci, a můžete ji tedy dobrovolně vykázat daňovému úřadu, ale nikdo vás k tomu nemůže přinutit. A situace se obrací – platba daně je ponechána na vaší úvaze, nelze ji vynutit. LN Říkáte, že byste nepracoval pro LN, ale pracujete v IT společnosti, jež nabízí služby firmám, které si chtějí vyzkoušet odolnost proti hackerskému útoku. Na webové stránce se vaše firma chlubí, že ji chválí za spolupráci společnost Penta. Lze používat pojem paralelní a současně pracovat ve firmě, která dlouhodobě dostává zakázky od Penty?
Penta asi hodně spolupracuje se státem, ale je to soukromý holding, který řídí řadu dalších společností podnikajících v různých odvětvích, převážně služeb.
LN Říkáte, že Penta „asi hodně“spolupracuje se státem?
Pořád však je soukromou společností.
LN Práce pro korporaci, která je se státem zadobře, vám tedy nevadí?
Pro nás je zásadní rozlišení státní versus nestátní.
LN Snažím se naznačit, že váš postoj působí značně rozporuplně, máte-li bankovní účet nebo pracujete pro Pentu.
Definujme si závislost a nezávislost. Ať žijeme v jakémkoli systému, autoritářském nebo korporativistickém, jako je ten náš, který integruje politiku a byznys do jednoho organismu, nebo v totalitním, jako byl komunismus, vždy bude nějaká
S ČEZ jsem ještě nikdy neměl žádný byznys, asi by záleželo na povaze věci. Byl bych ale pokrytec, kdybych teď říkal něco kategorického, protože si rád rozsvítím žárovku, takže jsem na ČEZ, který je provozovatelem kritické infrastruktury, do určité míry závislý.
Ať žijeme v jakémkoli systému, autoritářském, korporativistickém, jako je ten náš, nebo v totalitním, vždy bude nějaká závislost. Neexistuje nikdo absolutně nezávislý ani nikdo absolutně závislý.
LN Není tento váš postoj, a bez negativní konotace, spíše parazitní? Bez hostitele, tedy státu, byste totiž neexistoval, ale v určitých záležitostech se s ním necítíte kompatibilní, připadáte si jiný, chcete se z něj vyvázat. Byli byste pak spíše parazitní než paralelní polis…
Problém metafory parazitní spočívá v tom, že parazit ze svého hostitele čerpá, a nic mu nedává, ale my od státu nic nechceme.
LN Opravdu nic?
Naše organizace – na rozdíl od jiných neziskovek – od svého hostitele, budu-li se držet metafory parazita, nic nechce. My stát nepotřebujeme, naopak chceme lidem ukázat, že to jde i bez něj. A myslím si, že to ukazujeme velmi dobře.
LN Vtrhne-li do Paralelní polis lupič, nezavoláte na něho policii?
My jsme nikdy policii nevolali.
LN Zřejmě k vám dosud nevtrhl lupič.
Podsouváte mi řešení, očekáváte-li, že vtrhne-li sem lupič, zavolám policii.
LN Jen se ptám, zda byste ji zavolal.
Nicméně předpokládáte, že bych ji zavolal, což od vás není hezké.
LN Zeptám se jinak. Určitě máte vlastnický nebo nájemní smluvní vztah k této nemovitosti, zřejmě tedy spoléháte na katastr nemovitostí a na to, že jej budou respektovat i ostatní lidé a neobsadí ji. A katastr vede stát.
Není to ale naše dobrovolná volba. Nevybrali jsme si to. A právě katastr nemovitostí dnes funguje iracionálně. Máme armádu úředníků, nepochybně tisíce, možná desetitisíce, a rozvětvený systém budov. To jsou gigantické náklady. Dnes to tak však být nemusí. Představili jsme nástroje pro přenos systému katastru nemovitostí na blockchain, technologie, jež vznikla díky bitcoinu. Tento systém nemusí udržovat žádná centrální autorita, může fungovat i bez armády úředníků.
Chceme ukazovat, že řada věcí funguje iracionálně. Navíc existuje silný politický tlak, aby se prohlubovala a udržovala jejich neefektivita, anebo se dokonce moderní technologie používají k obhajobě statu quo. Nejde jen o neefektivitu, neměli bychom zapomínat ani na bezpečnost, protože stát integruje obrovské množství metadat, která často pro svou činnost nepotřebuje. Dostali jsme se do situace, kdy jeden státní úředník si o vás může nalézt mnohem více snadno zneužitelných informací než kdykoli v historii.
LN Co si myslíte o volbách?
Volby jsou rituálem s legitimizující funkcí. Posilují v masách přesvědčení, že se podílejí na vlivu. A jsou docela nespravedlivé, protože zohledňují jen ty, kteří volí – i ty, kteří k nim nechodí, totiž zvolení lidé zastupují. Kdyby byli zastoupeni pouze ti, kdo volí, a podle toho rozdělena křesla, odpovídalo by to více realitě. Navíc volební mechanismus sice vždy vykazoval řadu nedokonalostí, o nichž se vedly politologické diskuse, ale v současnosti jde o něco jiného, neboť volebnímechanismus zastarává, aniž by byl inovován.
LN Pro 21. století je tedy současný volební mechanismus nevhodný?
Určitě. Například post prezidenta je postmonarchistický atavismus – hlava státu, monarcha, tatíček, který všechny zastupuje… Je v něm cítit opojení 19. stoletím, vlastenectvím, národovectvím. Copak lze takové ideje sloučit se společenskou realitou v době internetu? Systém navíc vykazuje nemilou tendenci: stále zastaralejší uspořádání jej utvrzuje, místo aby umožnilo debatu o jeho racionalizaci.
LN Jak jej racionalizovat?
V komentáři k textu Václava Bendy o paralelní polis Václav Havel napsal, že by stát měl ustupovat tam, kde jsou lidé schopní samoorganizace, kde vznikají jiné struktury na dobrovolné bázi. Jenže právě to stát neumí. I do oblastí, kde si jsou lidé ochotni řešit věci sami, má sklon vstupovat stále intenzivněji.
Například v takové banalitě, jako je zákaz kouření, se přirozeně začaly restaurace vyvíjet k nekuřáckým prostorům, a to že se někde kouřilo a jinde nikoli, nevyvolávalo zásadní společenské nerovnováhy, navzdory tomu se stát rozhodl, že jde o oblast, jež si žádá jeho intervenci, a vydal se cestou zákazu. To je přesně ten moment – pokud společnost prokáže, že je schopná si organizační mechanismy v dané oblasti postavit jinak, má stát ustoupit. Volby jsou vrcholem celé věci. Nemůžeme jít od vrcholu, ale odspodu a Paralelní polis ukazuje, že způsobů, jak to činit, existuje obrovské množství. Jde jen o to, aby je lidé začali používat.
LN Potřebujete pro uskutečnění vašich vizí angažované lidi?
Angažované lidi potřebuje spíše demokracie, protože hledá široký konsenzus. Jde-li však o principy založené na svobodě směny, pak angažovanost v tom smyslu, že primárním zájmem lidské bytosti má být veřejný zájem, není natolik důležitá, protože primární je, za co jsou lidé ochotni směňovat nějakou hodnotu.
Jsem-li pro něco ochotný pracovat a za něco zaplatit, dokazuji tím, že mi na tom záleží. Je to mnohem efektivnější cesta změny než tradiční občanský aktivismus, protože chcete-li být v takovém protestu úspěšní, víte – znáte-li fungování sociálních sítí –, že potřebujete shromáždit dostatečný počet nenávidících.
Například Andrej Babiš potřebuje dostatek nenávidících, protože ho posilují. Má se pak proti čemu vymezovat. Angažovaným protestem – pokud, jak ukazují české dějiny, nenaplníte Václavské náměstí – nic nezměníte. Nefunguje. Naopak ekonomická cesta změny decentralizací funguje skvěle a je schopná úplně jinak modelovat společenskou nabídku a poptávku a uspořádání vztahů.
LN Jaký je cíl Paralelní polis?
Cílem Paralelní polis je vzdělávat lidi v oblasti technologií a decentralizace, ukazovat jim, jak věci fungují, a narovná- vat společenskou diskusi. Kdybyste si ještě nedávno vygoogloval slovo bitcoin, vypadly by na vás například drogy či praní špinavých peněz. Kryptotechnologie byly a často dosud jsou interpretovány negativně, skoro šokujícím způsobem.
Chceme to změnit, seznámit lidi, k čemu mohou být dobré, a vést kritickou diskusi, co tyto kryptotechnologie znamenají pro naši budoucnost, protože budou naši společnost významně ovlivňovat. A chceme ukázat třeba i to, že lze provozovat neziskovou organizaci bez grantů a dotací. Například divadelníci si o tom s námi jezdí povídat, protože právě v divadelnictví jde o dost bolestivou otázku, protože granty jsou často používány jako nástroj k vyřizování politických účtů – viz divadlo v Ústí nad Labem nebo Divadlo Husa na provázku.
LN Myslíte bez státních grantů…
Ano, bez státních grantů. Je třeba hledat způsoby soukromého financování – soukromé granty jsou v pohodě. I my máme granty ze soukromých zdrojů. Například nás podporuje Atlas Network, stoprocentně soukromá organizace. LN Budou nicméně lidé úspěšní, kteří dokážou finanční prostředky získat, a budou i ti neúspěšní. Uznal byste, že pro ně má stát význam?
Teď mi podsouváte neexistující předpoklad a ptáte se mě na postoj k němu.
LN Mluvme tedy například o lidech bez práce. Současný stát jim vyplácí dávky. Je pro vás stát v této věci důležitý?
Lze ho nahradit. Naprostou většinu lidské historie nebyl stát, jenž by tyto funkce plnil, a nenastal hladomor ani úpadek.
LN To byste chtěli?
Není nutné se vracet do 19. nebo do 5. až 8. století, kdy žádný stát nebyl a lidé se měli docela dobře. Prošli jsme od té doby velkou historickou zkušeností, jež nás posunula, a můžeme na ní stavět. Koncept národního státu je evidentně v krizi – v postkomunistických, ale i v tradičně liberálních zemích, jež totali- tu nezažily, se ukazuje, že demokratický systém lze snadno zneužít a lidmi manipulovat, máte-li přístup k penězům a médiím.
Buď se tím necháme strhnout, přistoupíme na autoritářské zřízení a smíříme se s tím, že svoboda volby není důležitá, nebo s tím budeme polemizovat. A dodávám, že mně nevadí, když lidé chtějí žít v tomto systému. Ať v něm žijí, pokud to bude dobrovolné. Ať mají své neonacistické skupinky či komuny, kde neexistuje soukromé vlastnictví. Nic proti tomu nemám, ale proč nutit všechny plošně sdílet něčí představu o ideálním životě?
LN Není tedy nutné se na něčem společném sjednotit?
Žijeme v historické situaci, kdy už není třeba nutit člověka, aby s ostatními sdílel představy o životě. V tom je demokraticky zvolená politická reprezentace problémem, neboť plošné sdílení předpokládá. Uvědomují si ale lidé, za jakou cenu? Zeptejte se jich například, kolik zaplatí na daních. Většinou se zamyslí a nejistě vypočítávají: „Asi nějaké to DPH, pak daň z příjmu – nebo ji platí zaměstnavatel?“
Rychle zjistíte, že to zpravidla nevědí, a když jim řeknete, že zaplatí okolo 60 procent ze všeho, co si vydělají, začnou se velmi divit. Jenže tak to je. Stačí spočítat odvody ze mzdy, DPH, spotřební daně, sociální a zdravotní pojištění a tak dále a k 60 procentům se dostanete.
LN Šedesát procent není tak strašné…
(ironicky) Samozřejmě, třeba ve Skandinávii to je ještě horší…
LN Jaký je váš postoj k daním?
Daně jsou v pořádku, pokud nejsou vynucovány násilím.
LN Pochybuji, že bude systém dobrovolného výběru daní fungovat.
Možná, že by to platilo, pokud bychom se bavili o minulosti. Jenže zhruba od 90. let – s nástupem internetu – se změnilo paradigma. V současnosti je vše úplně jiné než dříve. Třeba před pár lety Steve Jobs přišel s dotykovým iPhonem, a říkal, že přináší revoluci, a část komentátorů se mu vysmála, protože dotykový telefon je jen pro milovníky her – technologické nadšence. A za pár let od chvíle, kdy s tím Jobs přišel, dotykový telefon s připojením na internet mají všichni, dokonce i desetileté indické děti. Svět se změnil, nelze se na něj dívat postaru…
LN Budiž, může však dobrovolný systém výběru daní fungovat nyní?
Systém založený na dobrovolnosti nefunguje, jste-li přinucen sdílet odpovědnost s miliony lidí. Může ale fungovat v malých komunitách. Přirozené lidské uspořádání jsou kmeny – člověk je antropologicky nastaven na kmen, který má zpravidla sto až dvě stě členů, nikoli miliony, mezi nimiž musíme dnes žít.
LN Lze změnit města, jako je Praha, aby odpovídala struktuře kmene?
Zkusme ten odvážný krok nechat na lidech. Oni si vždy poradí.
LN Nezůstane velká část lidímimo organicky vznikající malá společenství?
Vždy žili někteří lidé mimo společenství – poustevníci, kočovníci a další. Vždy byli i někteří lidé vyloučeni z komunity. V minulosti nebyla nejhorším trestem poprava, ale ostrakizace, vyloučení z komunity. Jenže dnes je to jiné. Trest vyloučení se vás nedotkne, protože žijete v gigantickém a anonymním prostředí, které sdílíte s miliony lidí. Když vás z některé komunity vyloučí, nemusíte si z toho nic dělat. Popojdete jen o kousek dále, protože své vyloučení snadno skryjete.
V Paralelní polis klademe velký důraz na osobní pověst. Je to základní regulační princip v prostředí kryptotechnologií, v němž nikoho příliš nezajímá občanství, identita, která vás definuje. Pokud s vámi chcimít nějaký vztah – milostný, obchodní či jiný –, vůbec mne nezajímá, jste-li někde registrován nebo muž či žena. Jde o to, zda mi – budeme-li spolu například obchodovat – ve správnou dobu zaplatíte za zásilku, kterou jsem vám v adekvátní kvalitě poslal.
A to lze nejlépe ověřit referencemi předchozích uživatelů. Je to něco, čím internet významně obohatil náš pohled na možné uspořádání společnosti. Pověst člověka se dlouho a velmi pracně buduje, ale snadno se poničí – reputační princip je mnohem hodnotnější, než že mi stát přikáže mít licenci, chci-li se účastnit trhu.
LN Jaký aparát napraví ve světě založeném na reputaci selhání jedince a z toho vyplývající poškození druhé strany?
Jaký aparát je teď?
LN Žaloba. Soud. Rozsudek a jeho vymáhání.
Každá rozumná smlouva vždy obsahuje, jak se bude řešit případný spor.
Už není třeba nutit člověka, aby s ostatními sdílel představy o životě. V tom je demokraticky zvolená reprezentace problémem, neboť plošné sdílení očekává. Uvědomují si však lidé, za jakou cenu?
LN Kdy ve vašem životě nastal klíčový okamžik pro přemýšlení o paralelních strukturách?
Jedním z důležitých momentů byla moje zkušenost s tradičním školstvím, protože mě nijak nepřipravilo na dnešek. Naopak deformuje přirozené pudy, schopnost kriticky myslet a orientovat se ve světě. Školství dnes vesměs generuje jen ochotné následovníky statu quo. Je proto klíčové bavit se o vzdělávání, protože dokud s ním něco neuděláme, moc se toho ve společnosti změnit nemůže.
V době, kdy jsem tradičním školstvím procházel, jsem si uvědomil, že je třeba podpořit iniciativu Paralelní polis. Tím ale nechci říci, že jsem se rozhodl odněkud – například ze systému – „vystoupit“. Nejsem ani bez státního občanství, ani bez daňové rezidence. Znám takové lidi. Je to poměrně riziková situace plná nejistot, protože státy takový krok rozhodně neulehčují.
Nejsem jeden z těchto lidí. Nevedu boj. Nejsem z „kontrapolis“. Nechci revoluci, ani nikoho svrhnout. Efektivnější je, když si lidé začnou organizovat věci po svém, pak stát postupně odpadne. K tomu nám však nedává prostor.
LN Vstoupil byste do politické arény s ryzím politickým požadavkem?
Ne. Je to pro mne bezpředmětné. Nevěřím totiž v možnost její chod ovlivnit jinak než cestami, které neshledávám plně etickými.