Půda vydala štítky totálně nasazených
Tisíce nově nalezených registračních cedulek pomohou rozkrýt příběhy lidí pracujících za války v holýšovské továrně
Číslo 046773. Josefine Herget. Narozena 23. srpna 1903. Nástup 2. července 1941.
Plechový štítek s iniciálami a vlastním číslem mělo stejně jako Josefine zhruba 6 tisíc totálně nasazených, válečných zajatců a vězňů, kteří pracovali v muniční továrně Metalwerke Holleische v Holýšově na Domažlicku.
Jejich úkolem bylo v prostorách bývalé sklárny, svého času největší v Rakousku-Uhersku, vyrábět střelivo. Zpočátku náboje pro letecké a protiletecké kulomety ráže 20 milimetrů, později ráže 30 milimetrů určené pro palubní kanony MK 108.
A právě oněch zhruba 6 tisíc evidenčních štítků se nyní našlo v Holýšově zahrabaných na půdě. „Je to unikátní objev. Nalezli jsme je s kolegy v jednom opuštěném objektu na půdě v nepořádku. Některé byly naskládané v bednách,“říká Josef Hais, vedoucí Domu dějin Holýšovska.
Poměrně velké množství se ale válelo na zemi v prachu a zasáhla je koroze. Všechny štítky tak nyní podstupují nový nátěr, aby vydržely co nejdéle. O to se starají klienti Sociálně terapeutické dílny sv. Josefa v Meclově, která slouží osobám s duševním onemocněním a spadá pod Charitu České republiky. „Štítky byly pozinkované, takže nemají příliš výdrž,“vysvětluje jeden z klientů, když zrovna štětcem jezdí po šedé cedulce.
Na renovaci sbírky přispěli obyvatelé Holýšova. Nyní se čeká, až budou tisícovky štítků očištěné, pak je začnou odborníci zkoumat. „Předpokládáme, že v Domě dějin Holýšovska vznikne depozit, který poslouží i jako pramen pro historiky. Pomoci by to mohlo rozkrýt příběhy, které se tu odehrávaly během druhé světové války,“říká Hais. Kromě základních údajů je na štítku také vyražen název pracovního úřadu, který člověka do tohoto tábora poslal.
Sklárna skončila kvůli krizi
Původní sklárna skončila činnost v roce 1934 hlavně kvůli hospodářské krizi. „Potom areál koupili Němci a vybudovali zde muniční továrnu. Ta potřebovala velké množství pracovníků,“vypráví Hais. Na území Holýšova, které má dnes o tisíc méně občanů, než kolik během války pracovalo v továrně, proto vzniklo šest pracovních a zajateckých táborů, které byly rozdělené podle národností. „V nich byli jak totálně nasazení, kteří sem přišli z protektorátu na práci, tak i německé ženy, které zde plnily takzvanou říšskou pracovní službu, i váleční zajatci například z Polska, Itálie, Ruska,“ jmenuje Hais. Ke konci války v roce 1944 Němci zřídili na místě dokonce i pobočku koncentračního tábora Flossenbürg. V něm bylo vězněno na konci dubna 1945 okolo tisícovky žen. „Nejčastěji šlo o Francouzky, Polky, Rusky,“doplňuje Hais.
Dvě části továrny
Provoz továrny se dělil na dvě části. První s označením Werk I byl umístěný právě v prostorách bývalé sklárny a pracovníci v něm produkovali pouze mechanické součástky nábojů. Závod označovaný jako Werk II byl zbudovaný zhruba 2 kilometry od obce a zajišťoval následně celou kompletaci střel. „Oba závody byly propojené lanovkou, která přivážela ze závodu I do závodu II mechanické díly střel,“popisuje Hais.
Zajímavou historii mělo místo i po válce. Z bývalých pracovních a zajateckých táborů se staly sběrné tábory pro německy mluvící, kteří žili buď v Holýšově, nebo nedalekém okolí. Z těchto sběrných táborů vypravili 11 transportů, ve kterých bylo z Československa odsunuto 13 410 jeho bývalých německy mluvících občanů.