Vyhnali ho komunisté, dostal 200 Kč
Před 66 lety komunisté neoprávněně vysídlili celou jeho rodinu ze statku na Hodonínsku. Navrch ho vyhodili ze školy a odvedli na více než dva roky k pomocnému technickému praporu. Ministerstvo spravedlnosti nyní Milanu Hlobílkovi přisoudilo odškodné ve výši 200 korun. Pětaosmdesátiletý senior v rozhovoru pro Lidovky.cz označuje tuto částku za dehonestující. „Cítím obrovskou křivdu,“říká.
ale přiznává, že útrapy, které musel ve svém životě prožít, by mu nevynahradily žádné peníze. 21. dubna 1951 byl devatenáctiletý student Milan Hlobílek právě na internátě v opavské rolnické škole. Ve stejnou chvíli příslušníci Sboru národní bezpečnosti přistavují nákladní vůz ke statku v Mistříně. Během několika desítek minut vystěhovávají v rámci takzvané akce kulak bez jakéhokoliv právního dokladu celou rodinu.
Milan Hlobílek
Objekt musí nuceně opustit celkem deset lidí, včetně Milanova otce, sedláka Metoděje Hlobílka. Naložit smí pouze to, co se do vozu vejde. Se zbytkem věcí se musí navždy rozloučit.
Morální satisfakce se Milanu Hlobílkovi dostalo po 65 letech, na podzim loňského roku, kdy se dočkal soudní rehabilitace. Posmrtně rehabilitován byl letos na jaře i jeho otec, odškodněni však Hlobílkovi až dosud nebyli.
Ministerstvo spravedlnosti před týdnem Milanu Hlobílkovi přiznalo odškodné 200 korun. Přiznaná částka je náhrada nákladů trestního řízení. Hlobílek požadoval ještě paušální náhradu ušlého výdělku a nákladů vazby. Podle materiáluministerstva ale omezení, které žadatel musel nezákonně strpět, nemuselo vést ke ztrátě výdělku.
LN Cítíte křivdu?
Obrovskou. Člověk se u našich státních orgánů nemůže dostát pravdy. Mají svou zvláštní rétoriku. Nezajímá je, co bylo před šedesáti lety. Případy lidí, kteří byli takto postiženi, berou povrchově, na lehkou váhu. Mají to za vyřízené a tím to pro ně skončilo. Když za mnou můj advokát přišel, že za vystěhování dostanu dvě stě korun, přišlo mi to směšné. Je to tak dehonestující, nedokážu to pochopit.
LN Přijmete toto „směšné“odškodnění?
Ne. Pošlu jim to zpátky. Zaplatím i poštovní náklady a napíšu jim k tomu dopis.
LN Co bude obsahem dopisu?
Napíšu jim, co si o tom myslím. Slušně, nic sprostého. Ještě se poradím s dcerou, ona je právnička.
LN Odvolávat se už nebudete?
Kdybych to dal zpátky k soudu, vzniknou mi další náklady. V mých letech nemám takové finanční možnosti, abych to mohl zaplatit, kdybych náhodou prohrál. Není totiž stoprocentně jisté, že bych vyhrál. Kdyby ano, tak bych se odvolal, ale takhle asi ne. Ještě se poradím s panem Müllerem ( Lubomír, advokát Milana Hlobílka – pozn. red.) a dcerou, podle toho se rozhodneme.
LN Ministerstvo spravedlnosti rovněž nepovažuje dvě stě korun za adekvátní odškodnění. Argumentuje ale tím, že výše částky spočívá v zákoně o soudní rehabilitaci. Zároveň tvrdí, že vám soud nemohl přiřknout vyšší částku, neboť jste nebyl omezen na osobní svobodě. Co si o tom myslíte?
To je nesmysl. Nevím, jak k takovému závěru došli. Já byl omezen na osobní svobodě tím, že mě vystěhovali z vlastního bytu. Vystěhovali mě na samotu u lesa, kde nebyla voda ani elektřina, do jedné místnosti, kde jsme byli celá rodina. To není ztráta osobní svobody? A pak mě vyhodili ze školy...
LN Co se tehdy přesně stalo?
Po druhém ročníku jsem byl pozvaný na KNV (krajský národní výbor – pozn. red.) do Ostravy, kde mi řekli, že nemohu dál pokračovat ve studiu. Dali mi pod- mínku, že musím rok pracovat na státním statku v Osoblaze. A potom, až ukáže čas, mohu školu dál dostudovat. Když jsem na ten státní statek přijel, byly tam takové podmínky, že jsem utekl.
LN Zkoušeli jste si vyčíslit, o kolik jste vystěhováním přišli?
Celková cena za statek, který měl 83 hektarů, byla vyčíslena na tehdejších zhruba 650 tisíc, když jej můj otec s bratrem v roce 1927 kupovali. Dali statek dohromady, vybudovali v něm dva byty. Investovali spoustu peněz, v tehdejší měně to mohlo být dohromady tak milion korun. Prakticky o všechno jsme přišli.