Jak chce pomoci Romům, když je nepozná?
Umíme poznat Romy? Zajímavá otázka! Někdy Romy poznáme setsakramentsky rychle a zřetelně, jindy to nedokážeme. Jak je to možné?
Tato zdánlivá nejasnost je jen zástupným problémem, který vytváří problémy další. Kdo Roma identifikovat chce, identifikuje ho snadno. Využiji ale úvodní otázku k osvětlení závažnějšího problému.
PřiÚřadu vlády ČR existuje již drahnou dobu Agentura pro sociální začleňování, která hospodaří se značnými finančními prostředky, jež jsou často připisovány na vrub Romů a jejich inte- grace do struktur společnosti. Agentura vznikala již za časů ministryně Stehlíkové a její původní určení bylo, aby byl někdo schopen předávat jakési know-how obcím s větším počtem Romů. Neboť v obcích problémy v soužití začínaly a tam se i řešily.
Tak vznikla vládní Agentura pro začleňování Romů (původní název) a rozumělo se, že se tato instituce stala součástí vládního Programu integrace Romů do společnosti, který se právě finalizoval. Bylo zřejmé, že se velký počet členů romské komunity dostává na sociální dno kvůli negativnímu vnímání ve společnosti a nepřípustnými generalizacemi celé skupiny.
Rada vlády se často zabývala otázkou, zda propad Romů sociální, ale mnohdy i ekonomický probíhá stejně jako u příslušníků majority, nebo má dramaticky silnější a zřetelnější dopad právě na Romy.
Jednoznačná odpověď, která rezonuje v celém vládním programu integrace, zní: Romové jsou ze společnosti vyčleňování více než kdo jiný z majoritní společnosti.
Agentura podléhá populismu
Přesto na danou otázku nechtěl nikdo a nikdy odpovědět přímo. Byl uváděn lichý argument, že Romy nelze jednoznačně identifikovat, a proto ani nelze přiznat, že by mohli být cílovou skupinou boje proti vyčleňování.
Za časů ředitele Šimáčka právě takový postoj zastávala i agentura, která se rozrostla do početného útvaru se silnými ambicemi na osamostatnění, v jejichž rámci se dostávala do sporů se svým šéfem, tehdy ministrem Jiřím Dienstbierem.
A zatímco romští členové Rady vlády tvrdě kritizovali agenturu kvůli faktu, že mezi 70 zaměstnanci zaměstná- vala jediného Roma (a dávala tak jasně najevo neochotu s Romy spolupracovat a skutečně je vnímat), ministrovi vadil neúnosný a ambiciózní přístup ředitele.
Rada tehdy odvolání ředitele Šimáčka podpořila v naději, že současně se změnou a výběrem nového ředitele dojde i k širší spolupráci s Romy a ke zřetelnějšímu zaměření na cílovou sociální skupinu vyčleněných Romů.
Dnes, po nejméně třech letech, je situace v agentuře horší než kdy dříve. Cílovou sociální skupinou pro spolupráci jsou obce, které měly být vždy jen jedním z partnerů, vedle Romů. Zaměřit se na Romy údajně nelze, protože se neví, jak je poznat, a z názvu agentury zmizelo slovo Rom.
Opět se vracejí ambice tohoto útvaru k osamostatnění a oddělení od členů vládní rady, která činnost agentury hodnotí kriticky.
Věc je vážnější, než by se mohlo zdát. Na příkladu agentury lze sledovat boj o to, jak naplňovat program integrace Romů. Není pochyb o tom, že agentura vychází vstříc názorům panujícím ve společnosti, jimž snadno a lehce podléhají v zájmu voličské přízně i politici, totiž: Romy řešme jako ostatní, kteří mají potíže. Nezasluhují žádného dalšího ohledu.
Vytěsňují například fakt, že Romové jsou národnostní menšinou se svými specifiky nebo že je za 2. světové války postihla genocida, na které se podílela i část tehdejší společnosti a její administrativa. A že také nastavují zrcadlo společnosti, v jakých ohledech selhává. Což je snad zásadní.
Teď se tedy odehrává zápas o to, jak vnímat Romy a jak tomu zohlednit program jejich emancipace. Nejen na Úřadu vlády a v její agentuře, ale také v obcích České republiky.