Škola, kde rozhodují děti
Michal Kandler navštívil proslulou alternativní školu Summerhill. Jak svobodná škola funguje a učí se tam děti vůbec?
Rozvrh je přežitek, stejně jako rozdělení dětí do tříd nebo zvonění. Kdo nechce, učit se nemusí. Tak funguje britská škola Summerhill, kterou navštívil jeden z nejhlasitějších členů hnutí Svoboda učení Jaké poznatky si ze svého pobytu odnesl a proč propaguje takzvané svobodné učení?
Michal Kandler.
LN Čím je škola Summerhill tak výjimečná?
Je to první internátní demokratická škola na světě, většina dětí v jejím areálu bydlí. Skotský pedagog a filozof Alexander Sutherland Neill ji založil roku 1921, v provozu je tedy už 96 let. Areál je umístěn poměrně nenápadně na okraji poklidného městečka Leiston v hrabství Suffolk na východním pobřeží Anglie. Summerhill je škola a prostředí přizpůsobené zejména potřebám dětí, jejichž rodiče platí školné.
LN Jak je školné vysoké?
Zhruba patnáct tisíc liber ročně za dospívajícího ubytovaného v areálu, pět a půl tisíce za malé dítě bez ubytování. Dále jsou možné různé slevy pro sourozence a stipendia, v reálu téměř nikdo neplatí plné školné.
LN Není to tedy škola pro bohaté?
Najdete v ní děti z velmi různorodého sociálního prostředí. Jediné, co jejich rodiče spojuje, je pohled na výchovu a vzdělávání. Ten je zároveň hlavním kritériem pro přijetí dítěte. Jsou to rodiče s respektujícím přístupem k dětem, kteří musí s myšlenkou svobodného školství souznít. Mají-li o volnosti a zodpovědnosti dětí jiné představy, bývají odmítnuti. Jinak by to nefungovalo.
LN Co si pod pojmem svobodná či demokratická škola představit?
Tyto školy se od běžných liší především mírou spolurozhodování žáků o výuce a provozu. To znamená, že děti rozhodují, co a kdy se budou učit. Případně zda vůbec se budou učit – veškerá výuka je totiž nepovinná. Neznamená to ale, že by v Summerhillu děti rozhodovaly úplně o všem. Například nerozhodují o výběru personálu či výběru nových žáků, ale mohou i o těchto věcech spolurozhodovat. Protože bydlí na internátu, spolurozhodují například i o tom, kdy bude večerka, případně o dalších pravidlech, třeba od kolika do kolika budou mít neomezený přístup k počítačům a kdy bude naopak používání elektronických zařízení zakázané. Postavení dětí je rovnocenné s postavením jejich učitelů a dalších dospělých, kteří zde pracují.
LN Mají děti v Summerhillu nějaké hranice?
Ale jistě. Výše řečené neznamená, že by žáci neměli hranice. Dobrovolně se rozhodli být součástí komunity, jejíž pravidla spoluvytvářejí a zároveň je musí dodržovat. Pro vás možná hranice znamenají limity určené vnější autoritou. Tady hranice sice existují, ale jsou mnohem přirozenější, děti mají možnost experimentovat a překračovat je, jsou výsledkem komunikace a diskuse. Pravidla se nastavují podle potřeby. Nějaká se třeba domluví a pak zase zruší, když přestanou být potřebná. Summerhill je živoucí organismus. Měli zde období, kdy si určili spoustu pravidel, protože je potřebovali, a pak období, kdy jich bylo minimum. Chcete-li poslušné dítě, z nějž jednou vyroste poslušný občan a zaměstnanec, dejte ho tam, kde jsou zvenčí určené hranice – do Učit se je pro děti přirozené,
tradiční školy. Chcete-li, aby si jednou umělo samo hranice a cíle vytyčovat, dopřejte mu svobodné vzdělání.
LN Říkáte, že je v Summerhillu výuka nepovinná. To znamená, že když se nějaké dítě rozhodne, může projít základními vědomostmi zcela nedotčeno?
Teoreticky se může stát, že nějaké dítě ze Summerhillu nebylo nikdy na výuce. Má tuto svobodnou možnost. Zároveň dostává ale velký prostor pro vzdělávání. V areálu je skvěle vybavená biologická a chemická laboratoř, moderní počítačová pracovna. Kromě kmenových pedagogů si Summerhill najímá odborníky z praxe, kteří zaštiťují odborné kurzy a dětem se věnují, pokud o to stojí. Děti jsou rozděleny nikoli do tříd, ale podle věku do tří věkových kategorií od pěti až do osmnácti let. Pokud má ale někdo talent a chuť, může se přidat ke starším. A naopak – objeví-li někdo fyziku ve čtrnácti, může na ni chodit s mladšími.
Školní rok je rozdělen na trimestry, na začátku každého z nich se děti zapisují do kurzů, které si zvolí. Je to tedy podobné jako na vysoké škole, s tím rozdílem, že kdo nechce, nikam se zapisovat nemusí. Někdo si vybere deset kurzů, někde třeba dva nebo také žádný. LN Jsou tedy lidé, kteří touto školou prošli, aniž by se naučili číst a psát?
Za sto let fungování Summerhillu je popsán jen jeden případ, kdy se dítě nenaučilo číst ani psát, protože se tak rozhodlo. V dospělosti ale tento absolvent objevil svůj potenciál a stal se z něj úspěšný nakladatel.
LN Co na to říká britské ministerstvo školství? Nemá škola problémy s inspekcí?
Je to problém. Ministerstvo se snažilo školu postihovat až zrušit. Zakladatel Summerhillu A. S. Neill byl odpůrcem standardizovaného testování, které zkoumá, zda znalosti dětí odpovídají ročníku školy, jejž navštěvují. Summerhill měl být dokonce na jakési neoficiální listině podezřelých škol, na něž se zaměřovaly inspekce. Roku 2000 situace vyvrcholila v otevřený spor. Inspekce dala podnětministerstvu k uzavření školy. Proběhl soud, který škola vyhrála s tím, že nemusí sledovat a hlídat pokroky svých žáků. V této krizové době se komunita kolem Summerhillu hodně semkla, včetně absolventů, kteří pomáhali hradit školní výlohy. Na motivy uvedené soudní kauzy vznikl v roce 2008 stejnojmenný hraný film. Navzdory tomuto vítězství Summerhill ale úplně bez starostí není, inspekce ho stále bedlivě sleduje.
LN Zmínil jste absolventy. Čím se živí? Jsou úspěšní?
Pro lidi kolem Summerhillu je prioritou osobnostní rozvoj dětí. Nechtějí vyprodukovat co nejvyšší procento vysokoškoláků. Důležitější je, aby každé dítě našlo svůj potenciál, to, co ho baví a naplňuje. A aby se tomu věnovalo bez ohledu na mínění okolí. Je lepší, když se z dítěte stane šťastný popelář než nešťastný vědec nebo politik. Srovnávat absolventy Summerhillu se zbytkem populace nelze, na tuto školu nenastu- puje průměrný vzorek společnosti, ale děti, jejichž rodičům záleželo především na jejich svobodném rozvoji, nikoli na tom, aby se za každou cenu staly lékaři nebo právníky. LN Znamená to, že mezi absolventy převažují spíše ti šťastní popeláři? Nebo jsou mezi nimi i lékaři a další vysokoškoláci?
Ukazuje se, že mají podobná zaměstnání jako běžná populace. Častěji vyhledávají svobodná povolání uměleckého zaměření, jsou kreativní, mnozí podnikají v oblasti umění.
LN Nepřenášíme na děti zodpovědnost, kterou bychom měli nést sami? Je eticky v pořádku, že jim dovolíme vzdát se vzdělání, když jsou ještě malé a možná z toho takzvaně nemají rozum?
Tu otázku je možné otočit. Myslíte, že je etické rozhodnout o šestiletém dítěti, že bude zavřené ve třídě spolu s třiceti dalšími a bude se učit věci, které se učit nechce a nedávají mu v danou chvíli smysl? Děti jsou evolučně naprogramovány k učení se. Pokud dostanou podnětné prostředí a mají kolem sebe inspirativní lidi, učí se, přirozeně okoukávají. Není dobré určovat zvenku, kdy je ta správná doba na učení konkrétních věcí. Mozek každého dí- těte zraje jinak rychle. Pokud smí dítě samo určit, co a kdy se bude učit, jde mu to lépe a rychleji, nezablokuje se.
LN Mohla by škola typu Summerhillu fungovat i v České republice?
Není možné věci bezmyšlenkovitě přenášet. Summerhill vznikl z potřeb daného místa, nelze ho zkopírovat do Čech jako nějakou franšízu. Nepovinnou výuku bychom ale za hnutí Svoboda učení chtěli. To znamená dát dětem možnost neúčastnit se ničeho, co nechtějí. Chtěl bych, aby bylo možné založit nikoli jen školu podobnou třeba té v Summerhillu, ale i jakoukoli jinou školu inspirovanou alternativními vzdělávacími teoriemi. Je potřeba více prostoru pro experimentování.
LN Proč je podle vás běžná škola špatná?
Nechci rozhodovat o tom, co je pro jiné lidi nejlepší. Jako příznivci svobodného vzdělání chceme jen víc možností. Jsme pro co nejsvobodnější trh vzdělávacích příležitostí. Nejen v rámci škol, ty hrají a budou hrát ve vzdělávání čím dál menší roli. Pokud chce být člověk v životě úspěšný, musí se vzdělávat neustále. Ale zpět k vaší otázce: to, jak je nastavené naše školství, brání procesu učení v mozku. Děti se ve ško-
Rok do běžné školy chodila, ačkoli měla i jiné možnosti. Dostala vybrat mezi tradiční školou, domácím vzděláváním a vzděláváním v komunitní skupině domácích školáků. Do jedné takové skupiny měla možnost chodit ještě před započetím povinné školní docházky, mohla si to tedy vyzkoušet. Nakonec se ale rozhodla pro běžnou základku, především kvůli kamarádům, které už znala ze školky. Když zjistila, že s nimi nemůže ve škole trávit čas, jak by si představovala, protože musí dělat, co řekne paní učitelka, jež je hodná a snaživá, ale funguje v rámci tradičního systému, vyhodnotila to po první třídě tak, že zůstane doma. My jsme to respektovali. Zajistíme jí vzdělání i kolektiv, který potřebuje, protože je velmi společenská.
Děti samy rozhodují, co a kdy se budou učit. Případně zda se vůbec budou učit – veškerá výuka v Summerhillu je totiž nepovinná. Velká část problémů dětí a dospívajících je spojená se školou. Tradiční školy dětem působí příliš velký stres, který může ubližovat.
LN Jak jste dospěl k přesvědčení, že potřebujeme jiný než tradiční systém škol?