Co čeká Donbas? Je tu pět možností
Kreml přichází s iniciativou, jak vyřešit konflikt na Donbase – znepřátelené strany oddělí modré přilby. Problém je v tom, že jako první s nápadem přišel Kyjev.
KYJEV/PRAHA S prosbou o zaslání mírových jednotek na Donbas hodlal ukrajinský prezident Petro Porošenko vystoupit koncem září na Valném shromáždění OSN. Ruský lídr Vladimir Putin ho předběhl. Na Valném shromáždění se bude projednávat jeho projekt vyřešení konfliktu na Donbase a Rusko bude vnímáno jako iniciátor mírového procesu.
Německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel už prohlásil, že Moskva učinila první krok ke zrušení sankcí, které na ni uvalila EU za anexi Krymu a podporu separatistů na Donbase.
Zato v Kyjevě se zlobí. Ministerstvo zahraničí Ukrajiny zdůraznilo: „Nelze vůbec uvažovat o tom, že by vojenský nebo jiný personál země-agresora byl přítomen na území Ukrajiny v roli mírotvorců.“
Scénář č. 1: Donbas pod správou OSN
Tři roky poté, co byly podepsány minské dohody, které měly ukončit konflikt na východě Ukrajiny, stále nebyl nalezen recept na to, jak zastavit palbu, demilitarizovat Luhanskou i Doněckou oblast, vrátit přes milion válečných uprchlíků do jejich domovů a ruské vojáky do kasáren. Možných scénářů vývoje je několik.
Přítomnost modrých přileb by nejspíš narazila na odpor všech znepřátelených stran. Především není jasné, koho by od sebe mírotvorci oddělovali. Zda by pro ně tou hlavní frontovou linií byla skutečná linie střetu ukrajinských vládních vojsk a separatistů, jak to požadují Rusové, nebo by byla vyslyšena žádost Kyjeva. Ten by mírotvorce nejraději viděl na hra- nici s Ruskem, kde by zemi bránili před ruskými „dobrovolníky“se samopaly, tanky a raketami.
Scénář č. 2: Zpět pod kontrolu Kyjeva
29. srpna 2017 představitelka ukrajinského prezidenta v parlamentu Irina Lucenková prohlásila, že zákon o obnově státní suverenity nad dočasně okupovanými teritorii Doněcké a Luhanské oblasti, připravovaný v režimu nejvyššího utajení, je hotov z 99 procent a bude předložen parlamentu. Jeho podstatou je „uznání Ruska za zemi-agresora“. Tento zákon by umožnil prezidentovi Porošenkovi ukončit vágní antiteroristickou operaci a zahájit vojenský útok na povstalecká území.
Jenže to je krok riskantní. Moskva by totiž mohla otevřeně vstoupit do války jako v srpnu 2008 v Jižní Osetii. Pak by hrozilo, že Ukrajinci přijdou o další část svého území. Je ale také možné, že Rusko by separatisty nechalo napospas a pouze využilo masakru vyvolaného ukrajinským útokem pro propagandistické cíle. Navíc by Kyjev stálo obrovské síly udržet obsazené území pod kontrolou. Část místních obyvatel by určitě ukrajinské vojáky nevítala jako osvoboditele.
Scénář č. 3: Úplná samostatnost
Především na západě Ukrajiny je slyšet hlasy, že Ukrajina by se měla Donbasu zbavit. Stačí opevnit východní hranice a přerušit styky s Donbasem, přestat lidem vyplácet důchody a nepovažovat je za své občany. Rusko by možná časem uznalo existenci samostatných států – Luhanskou a Doněckou lidovou republiku, jako své vazaly by je mírně sponzorovalo, oficiálně by je ale k RF nepřipojilo. Fakticky by šlo o typickou ruskou kolonii s oficiálním statusem samostatného, nikým neuznaného státu. Život v takové enklávě by se nejvíce podobal životu v moldavském Podněstří, kde rovněž Rusové udržují při životě už přes dvě desítky let pseudostát s vlastní policií, měnou, prezidentem i parlamentem.
Scénář č. 4: Připojení k Ruské federaci
Ani invazi Ruska nelze vyloučit. Ruský vojenský expert Pavel Fel- genhauer poukazuje na současnou vyzbrojenost ruské armády, její pohyby, manévry a změny v infrastruktuře v blízkosti ukrajinské hranice. To všechno prý svědčí o přípravách na větší operaci. Na takovém vývoji nemá zájem EU, USA ani celé NATO. I proto někteří ukrajinští politici usilují o to, udělit zemi status „hlavního spojence NATO“, takzvaného Major Non-NATO Ally.
Je ale také možné, že Moskva chce neustálým harašením zbraněmi udržovat Kyjev v permanentním napětí a strachu z invaze.
Scénář č. 5: Přešlapování na místě
Pod kontrolou rebelů je zhruba 30 procent z Luhanské i Doněcké oblasti. Podle Andrease Umlanda z kyjevského Institutu euroatlantické integrace Rusko zvolilo v posledním roce taktiku „vojenské operace nízké intenzity“a hodlá v ní pokračovat. S její pomocí udrží konflikt v takové podobě, v jaké ho potřebujemít – latentní. Takový totiž dokáže Ukrajině napáchat nejvíce škod. Neustálá vojenská přítomnost na Donbase z ukrajinského rozpočtu vysává obrovské prostředky, činí politickou situaci nestabilní a pro zahraničí se Ukrajina stává stále méně atraktivním partnerem, o investorech nemluvě. Zmrazení konfliktu a prohlubování kolektivní ukrajinské deprese se zatím Moskvě daří skvěle.
Poznámku k tématu čtěte na straně 12