Když fotbal zastíní válku. Sýrie je dál ve hře o MS

PRAHA Chybělo málo a Sýrie si o fotbalové mistrovství světa málem ani nezahrála. Ještě den před startem závěrečné fáze asijské kvalifikace neměla kvůli válce k dispozici domácí stadion. Azyl jí však na poslední chvíli poskytla sedm tisíc kilometrů vzdálená Malajsie. A v úterý mohla vybojovat místo v play off o postup do baráže, ve které se utká s Austrálií. Účast si zajistila senzační remízou proti Íránu (2:2), kterou zachránila ve třetí nastavené minutě.

Přitom kdyby vyhrála, klidně už mohla být mezi osmi kvalifikovanými. I postup do play off je ovšem pro válkou rozdělenou zemi historický úspěch.

Euforie po klíčovém vyrovnávacím gólu Omara Al Somy nebrala konců. Hráči, náhradníci, trenéři, členové realizačního týmu, všichni se seběhli na jedno místo a nekontrolovaně slavili. Emotivní moment dokonce rozplakal i komentátora. „Omlouvám se, neudržel jsem se,“vyhrkl ze sebe.

Fotbal ve válce

Nejlepší fotbalisté se snaží Sýrii opustit, protože tamní liga se hraje z evropského pohledu v otřesných podmínkách. Bez zázemí, bez peněz, bez fanoušků. A v neustálém strachu.

„Abychom byli konkurenceschopní, potřebujeme, aby naši hráči působili v zahraničí,“říká Tarek Jabban, asistent trenéra národního týmu.

Proto je téměř celý reprezentační kádr složený z krajánků, nejčastěji z okolních arabských zemí. A například zkušený obránce Ahmad as-Salih je spoluhráčem Bořka Dočkala v čínském Che-nanu.

V týmu ovšem dál působí také Osama Omari, kterého povolali do syrské armády a díky výjimce od ministerstva obrany může nastupovat alespoň za syrský al-Wahda.

Vlastní zázemí však reprezentace nemá. Nejen proto by byl postup na světové mistrovství do Ruska naprostou senzací. Jen den před startem třetí fáze kvalifikace přitom Syřané zjistili, že nemají kde hrát.

Macao se bálo

Doma nemohou nastupovat kvůli sankcím od FIFA. Čínské Macao, bývalá portugalská kolonie, kde si syrský národní tým vyjednal azyl, z domluvy pouhý týden před startem kvalifikace vycouvalo. Prý z bezpečnostních důvodů. Co teď? Sýrie, která měla velké plány, a před kvalifikací dokonce troufale, přesto oficiálně oslovila tehdy volného trenéra Josého Mourinha, málem musela boj o světový šampionát zcela vzdát.

Zachránila ji až Malajsie, která dřív poskytla azyl také fotbalistům Iráku a den před zápasem proti Jižní Koreji se dohodla i se Sýrií.

Že nenabídla žádné bouřlivé fotbalové prostředí? Že na jeden z klíčových zápasů proti Uzbekistánu dorazilo na rozlehlý stadion pouhých 350 diváků? Že v play off s Austrálií bude mít soupeř výrazně kratší cestu? Ne, nic z toho Syřanům nevadí. Malajsii jsou vděční.

„Doma“ve vzdáleném Kuala Lumpuru se jim daří. S Jižní Koreou remizovali, stejně jako s Čínou a Íránem. Porazili Katar i Uzbekistán a k tomu přidali výhru v Číně a úterní remízu v Íránu. Tu na velkoplošných obrazovkách v centru Damašku sledovaly davy nadšených fanoušků.

Alespoň na chvíli se lidé v Sýrii mohli vrátit do normálního života. Zapomněli na problémy. Tancovali, oslavovali, skandovali...