Jágr jako Selänne? Olympiáda ho láká
PRAHA V očích se mu leskly slzy, po tvářích zase stékaly kapky potu. Do levačky chytil blyštivou placku a vroucně ji políbil. Popojížděl v čele vláčku hokejistů Finska a volnou rukou mával fanouškům. Teemu Selänne se právě dočkal dokonalé rozlučky s reprezentací, na olympijských hrách v ruském Soči vybojoval bronz.
Byl to pohled, který dojal každého skutečného sportovního nadšence.
Selänne pár dní před 44. narozeninami exceloval pod pěti kruhy, v elitní formaci Suomi si mimořádně porozuměl s výrazně mladšími parťáky Mikaelem Granlundem a Aleksandrem Barkovem. Za šest zápasů stihl „Finský blesk“čtyři góly, zapsal si i dvě asistence.
Výtečně plnil roli kapitána podceňovaného kádru, jeho obdivuhodný přínos ocenili žurnalisté cenou pro nejužitečnějšího hráče celého turnaje. „Před šestadvaceti lety jsem nastoupil ke svému prvnímu zápasu za národní tým. Nosil jsem jeho dres s hrdostí a láskou. Jsem moc šťastný za toto vítězství,“říkal krátce po bronzové výhře nad USA.
Právě se stal nejstarším hráčem, který kdy na olympiádě vybojoval medaili. Zkrátka brilantní derniéra. Podobné adieu by v reprezentaci jistě rád zažil také Jágr. Kulisy by byly poněkud odlišné, lázeňské město na pobřeží Černého moře vystřídá jihokorejský Pchjongčchang, lesk mezinárodnímu střetnutí hokejových velmocí ubere neúčast borců z NHL. Českému „kmetovi“bude v době konání už šestačtyřicet.
S myšlenkou, že se za asijským dobrodružstvím rozjede, si pohrává. „Kdyby nevyšla NHL, rád bych tam jel,“přiznal v rozhovoru pro Českou televizi. Šestou účastí na olympijských hrách by vyrovnal právě Selänneho rekord (šestkrát zápolil na OH už jen jeden další hokejista - další Fin Raimo Helminen).
A třeba by se dočkal ještě jednoho velkého vítězství ve své feno- menální kariéře. Jednou už v Asii se státním znakem na prsou slavně triumfoval. Od chvíle, kdy Jágrovi v japonském Naganu pověsili na krk zlatou olympijskou medaili, uplyne v únoru už 20 let. Pojítkem s minulostí zůstávají pro kladenského patriota dlouhé vlasy i touha stále patřit k nejlepším a být na ledě užitečný.
Tou dobou s Dominikem Haškem vládl hokejovému světu, v NHL sbírali jednu trofej za druhou, společně se pak zásadně podíleli na historickém úspěchu pro český sport. Jágr byl na vrcholu sil. Statistika nás učí, že právě kolem 26. roku života předvádí útočníci ty nejlepší výkony.
Dočká se třetí medaile?
Forvard číslo 68 to potvrdil v zemi vycházejícího slunce především skvostnou individuální akcí ve čtvrtfinále proti USA. Vyjel si mezi kruhy a prudkou ranou překonal Mikea Richtera. „Jágr, stále Jágr… góóóól!“řval televizní komentátor Robert Záruba. Šlo o první Jágrovu branku na turnaji a především vítěznou trefu v klíčovém zápase.
Takové se od něj fanoušci nedočkali o čtyři léta později v americkém Salt Lake City. Jágr tehdy dostal kapitánské céčko, převzal štafetu od Vladimíra Růžičky. Ve čtvrtfinále s Ruskem se neprosadil ani on, ani žádný z jeho spoluhráčů. Hašek pustil jedinou branku, i ta ale stačila na brzké vypadnutí obhájců zlata. „Zklamání. Ne z toho, jak jsme hráli, ale z výsledku. Nebyli jsme schopni dát gól. Dá se říct, že jsme si to prohráli sami,“mrzelo Jágra.
Jágr se vrátil pod pět kruhů i o čtyři roky později. V italském Turíně se mu dařilo, hrál skvěle, mohl se těšit z bronzu. Mnohým ale spíše utkvěla chvíle, která pro hvězdného špílmachra nebyla vůbec příjemná. V utkání s Finskem totiž Jágr skončil po drsném hitu od Jarkka Ruutua v kaluži krve. Prý k ošklivému zranění přispěla i jeho legendární „skořápka“, kterou nosil místo moderní helmy.
Ani ta ho ovšem v roce 2010 ne- uchránila od ukrutné bolesti krční páteře. Na ledě, kde běžně hrávají hokejisté Vancouver Canucks, si Jágra vyčíhl Alexandr Ovečkin. Stokilový Rus nic netušícího veterána nekompromisně sestřelil. „Byla to moje chyba,“řekl v té době osmatřicetiletý Jágr.
V Kanadě se třetí olympijské medaile nedočkal. Konečnou bylo čtvrtfinále, kde slavil postup se svými krajany Selänne.
A neradoval se ani před třemi lety v Rusku. Reprezentační výběr se herně hledal, celé mužstvo působilo místy až bezradně. Jágr možná tento stín lehce překročil, ale ne natolik, aby ve čtvrtfinále potrápil Američany. Byla to hořká tečka za pěti olympiádami.
Nebo ne? Třeba se Jágr pod pět kruhů ještě jednou vrátí. A zvládne rozlučku v Selänneho stylu. Bude kapitán, nasbírá spoustu bodů a získá cenný kov. Vždyť v NHL už usměvavého seveřana v mnohém předehnal, proč by nemohl uspět i na mezinárodní scéně a získat medaili jako nejstarší hokejista-olympionik?
„Pokud mi nevyjde angažmá v NHL, tak bych měl chuť si na olympiádě zahrát,“řekl v televizním pořadu ČT Jeden na jednoho.
Aktuální situace, kdy stále nemá za mořem smlouvu, mu k tomu dává příležitost.
Pokud mi nevyjde angažmá v NHL, tak bych měl chuť si na olympiádě zahrát.