Zápisky čerstvého odbojáře

Riskuji, že mé dnešní písání budete hodnotit jako ješitné báchorky starého zbrojnoše, ale nemohu jinak. Včera v poledne jsem totiž zažil jeden z nejpohnutějších dnů života, když jsem byl s dalšími dvaačtyřiceti lidmi pozván na ministerstvo obrany, abych převzal pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu. Dost se divím, že mi to dali, protože jsem při sumarizování žádosti zatajil, že jsem byl horlivým pionýrem, na gymnáziu zakládal Leninský svaz mládeže, na fakultě žurnalistiky se stal osvědčeným agentem StB s krycím jménem Rejžák, psal prorežimní články do normalizačního plátku Melodie, na poslechovkách hrál nejradši Plameny a Michala Davida a při Palachově týdnu coby dobrovolník Lidových milicí po boku dnešního poslance

Pondělí Neff Zdeňka Ondráčka s chutí mlátil demonstranty na Václavském náměstí. Snad mi ho neseberou.

Jak znám poměry, říkal jsem si, že mi medaili dá nějaká slečna v kanceláři. Naopak! Dokonale připravený a důstojný slavnostní ceremoniál proběhl s vojenskou jednotkou, vynikajícím projevem náměstkyně Aleny Netolické (ministr Martin Stropnický měl v té době práci jinde, že), vztyčením státní vlajky a byl zakončen hymnou. Připadal jsem si jako Filip Renč, který dostává od Miloše Zemana medaili 28. října ve Vladislavském sále. Kam se hrabe Nagano. Když jsem poslouchal životopisy přítomných dekorovaných a odrhovačku Kde domov můj, chtělo se mi dojetím brečet z neskonalé hrdosti na činy všech živých nebo již nežijících, kteří bojovali proti totalitě. Však to řekla vý-

Úterý Putna

Středa Baldýnský stižně paní Netolická: „Vy, kteří jste přítomni v tomto sále, jste kdysi odmítli kompromis se špatností a zbabělostí. Stojí za vámi široké spektrum akcí, které komunismus oslabovaly a rozkládaly. Byli jste členy různých odbojových skupin, rozšiřovali jste protikomunistické tiskoviny, udržovali při životě kritické myšlení a svobodnou kulturu, čelili nástrahám Státní bezpečnosti. Byla to vaše soukromá válka s režimem, který jste odmítli přijmout za svůj.“

Notné veselí vyvolalo společné fotografování přítomných, když nás aranžovali jako na maturitním tablu, větší dozadu, menší dopředu. Nad chlebíčky a vínem se pak rozproudila upřímná debata v soudružské atmosféře o aktuálních problémech. S kamarádem spolulaureátem Jáchymem Topolem jsme se dohodli, že se nadále bude-

Čtvrtek Rejžek me zdravit „čau, odbojáři!“a že hodláme v našich oblíbených nálevnách po předložení téhle placky vyžadovat slevu. A usmířil jsem se s Vladimírem Hučínem.

Při odchodu se se mnou jeden starší pán loučil slovy: „Hodně zdraví, pane, ale hlavně abychom udrželi svobodu.“Jsem šťastný, že vedle Aleny Müllerové (a Heleny Rejžkové), které při mně stály v nejhorších dobách, přišla na akci taktéž má nejstarší dcera s půlroční vnučkou. Tak nám a jí přeju, abychom i po podzimních volbách vyrůstali v demokratické zemi. JAN REJŽEK

Pátek Šustrová Sobota Hanák