Poučení z Angelina vývoje

Když Donald Trump loni vyhrál prezidentské volby, v Institutu Václava Klause bouchalo šampaňské a připíjelo se na lepší časy. Zda sklenkou šumivého nápoje, který rychle stoupá do hlavy, na Hanspaulce slavili i volební úspěch Alternativy pro Německo, nevíme. Každopádně by to bylo stylové. Vždyť český exprezident poctivě objížděl volební mítinky AfD, řečnil, pobízel a významně zvedal prst, až ho němečtí voliči poslechli a 13 procent z nich poslalo alternativce do Bundestagu. A nebyl by to profesor VK, kdyby nezdůraznil, že k úspěchu strany, která ze začátku byla jen proti euru, a když se to všem zdálo příliš akademické, přidala nenávist proti imigrantům, přispěl i on. „Jsem velmi rád, že jsem mohl svoji podporu AFD v posledních týdnech a měsících opakovaně vyjadřovat přímo na německé půdě,“prohlásil Klaus.

Lze pochopit, že Klaus má o Němce větší strach než oni sami. A je jen logické, že má radost, když „jeho strana“ve volbách bodovala. Zároveň ale platí, že žádná jiná strana nemá k „německé půdě“, kterou zmiňuje Klaus, tak vřelý vztah jako právě AfD. Čestná předsedkyně Vyhnaneckého svazu Erika Steinbachová Alternativu stejně jako Klaus podpořila před volbami. A dlouholetý místopředseda vyhnanců Wilhelm von Gottberg se stal za stejnou stranu doyenem Bundestagu. Šéf durynské Alternativy Björn Höcke má zase zálibu v nordických mýtech a jeho projevy jsou na hraně propagace velkoněmecké myšlenky.

Zdálo by se, že pro Klause musí být taková zjištění zdrcující. Exprezident, který si tolik zakládá na myšlenkové konzistenci, je rázem na jedné palubě s těmi, které vždy kritizoval. Připomeňme, že v roce 2011 z Pražského hradu Steinbachové vzkázal, že sudetští Němci jsou nepoučitelní. Měl tím na mysli otevření tématu omluvy za vyhnání z vlasti. „Svými chladnokrevnými a nerozvážnými tvrzeními pokulhává za kontakty, které mezi sebou Češi a sudetští Němci mají,“řekla tehdy Steinbachová na Klausovu adresu.

Dnes jsou jak Steinbachová, tak Klaus váženými sympatizanty téže strany. Nastalo snad mezi nimi smíření? Kdeže. Oba je svedl dohromady proces, který bychom mohli pracovně nazvat poučením z Angelina vývoje. Steinbachová letos po 41 letech vystoupila z CDU, Klaus zase v AfD vidí příležitost prorazit s tématem „Evropa ve válce“, kterého se doma chytají jen karikatury politiků typu Františka Ringo Čecha, s nímž se Klaus celkem logicky paktovat nechce.

Oba politické důchodce, bývalou šéfku vyhnanců i bývalého českého prezidenta, svedlo dohromady poučení, že bez Merkelové by bylo lépe – v Německu i celé Evropě. Sympatizantské duo Steinbachová-Klaus je jistě paradoxem založeným na okřídleném principu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Nikoliv ovšem paradoxem jediným, kterého se v éře čtvrtého kabinetu Merkelové dočkáme.

Oba politické důchodce, bývalou šéfku vyhnanců i bývalého českého prezidenta, svedlo dohromady poučení, že bez Merkelové by bylo lépe – v Německu i celé Evropě