E-stonská cesta

Elektronizace státní správy není cíl, ale první krok

Zavádění moderních technologií do správy věcí veřejných a výsledné zjednodušení každodenního života občanů není zdaleka tak problém technický, jako především politický. Mnohé vlády se ho ale bojí. Jednoduchou pravdu, kterou ovšem málokdo říká nahlas, pronesl nedávno na liberálním sjezdu v Lisabonu bývalý estonský premiér Taavi Roivas. Může si to dovolit, jeho země patří v této oblasti ke známým unijním premiantům, na rozdíl od Česka, které je na chvostu. Logicky pak jde s jednotným digitálním trhem o stěžejní téma estonského předsednictví EU a summitu v Talinnu.

Mladý politik přitom přesně vystihl českou situaci. Nebyl by problém neposílat státu zas a znovu ty dokumenty a údaje, které už má jiný úřad nebo úředník o dvoje dveře vedle, a na některé úřady by nebylo třeba vůbec chodit; a ani by to nebylo tak drahé. Jak ukazují právě Estonci, nemusí to stát miliardy, ale v přepočtu jen nižší stovky milionů korun. Je ale nutné si jasně říct, jako Estonci napříč politickým spektrem, že je to naše priorita a nechceme jen flikovat staré systémy. Nýbrž je vyhodit a udělat generační skok do budoucnosti.

Však se také strany před volbami ve slibování elektronického státu všemožně předhánějí. Nikdo už ale neříká, jak zlomí odpor úřednictva, kterému bude vidět pod prsty a bude ho potřebovat řádově míň. A především nikdo neříká, že e-government není sám o sobě cíl, ale jen nesplněný domácí úkol, který měl být už dávno hotový. Teprve v moderním státě poskytujícím rychlé a pohodlné služby občanům i firmám mohou vyrůstat digitální šampioni, kteří potáhnou ekonomiku. Na rozpadlých silnicích také spediční gigant nepostavíte. Jan Klesla