Nikdo nechápe, co se tu stalo
Obyvatelé Dolních Břežan zažili v neděli netradiční podívanou. V parku před výzkumným centrem ELI Beamlines pohřbíval britský konceptualista Roger Hiorns vyřazený MiG-21. Areál laboratoře vybral proto, že ani u ní běžní lidé nevědí, na jakých základech stojí a co přinese do budoucnosti.
LN Před rokem jste v Birminghamu pohřbil Boeing 737, nyní u nás MiG-21. Jaký mají tyto akce smysl?
Abych řekl pravdu, je to už poměrně dlouho, co jsem začal o performancích uvažovat, a původní smysl už tak nějak vyprchal. Tato akce nemá jednoznačné poselství. Kontext výzkumného centra ELI může dávat určité vodítko. Není to prima nedělní říjnové odpoledne, když můžete poblíž laserového centra pohřbít stíhačku? Ale vážně, myslím, že úplné vysvětlení zkrátka ještě nemáme.
LN Jaké vodítko byste divákům nabídl?
Když jsem učil, jednou z věcí, kterou jsem se se studenty často zabýval, bylo, jak poznat současnost – tím myslím, jak třeba v současné době nakládáme s hmotou. Když jsem před mnoha lety uvažoval o pohřbení letadla, říkal jsem si, že uvedu rituál, který nikdo neočekává a jenž bude budit různorodé reakce. Jsme dospělí, naše myšlení běží po zaběhlých cestách – a tady se najednou děje něco, co stojí zcela mimo tyto trasy. Když tu vidím hodně dětí, je zřejmé, že jejich myšlení je plastičtější a že to zpracovávají úplně jinak. Třeba to bude vzpomínka, která ovlivní jejich budoucí rozhodování. Možná to bude jiskřička, která zažehne nové myšlenky.
LN Zvažoval jste zdůraznění politické roviny této akce? Tedy to, že v České republice jsou migy součástí historie, která je stále živá?
Mezi výtvarníky je oblíbené tvrdit, že každé umělecké dílo je politické. Ale to se mi nezdá jako uspokojivá odpověď. Právě ta his- torická usazenost mi přijde fascinující. Na jednu stranu lze tuto stíhačku popsat jako nástroj moci a na druhou také jako nástroj obrany. Zdá se mi, že řada lidí mění charakteristiku těchto strojů podle toho, s kým právě mluví. A jsou to pořádné obraty: buď je to nástroj agrese, nebo obrany před agresí. To bych popsal tak, že lidé žijí v několika světech naráz a je pozoruhodné, jak to zvládají. Je to neustálé balancování na hraně.
LN Co na vaši performanci říkali vědci z výzkumného centra?
Když jsem hovořil se zástupci této instituce, byli nadšení a tvrdili, jak i vědci a lidé zde pracující mají nekonvenční pohled na svět. Dnes jsem i tady narazil na spoustu lidí, kteří mi říkali, že je to celé ztráta času a zbytečně vynaložené myšlenkové úsilí. Akci proto lze třeba i vidět jako určitou zkoušku myšlení a představivosti zdejších lidí. Představivost je také něco, čím jsem až posedlý. Současnost je pozoruhodná, ale neméně při- tažlivé je napětí, jaká bude budoucnost. Umělec tu může hrát roli určitého iniciátora nového myšlení.
LN Měl jste nějaká konkrétní očekávání, jak by mohli diváci reagovat?
Pro lidi může být únavné, když po nich neustále umění vyžaduje nějaké nové postoje k světu. Nemůžete příliš tlačit na pilu, aby to nebylo moc otravné. Možná je lepší nic přímo nevyžadovat, ale jen navrhovat, že to jde i jinak. Rozdělení dnešního světa je problematické, protože v globalizovaném světě vidíme, jak spousta lidí myslí úplně stejně. A to přinejmenším ničí místní identity.
LN U takových myšlenek a úvah si říkám, kde se bere autorita umění zasahovat do těchto věcí...
Vůbec nikde. Umění nemá žádnou autoritativní pozici. Vezměme opět dnešek jako příklad: jsou tu profesně odlišné skupiny lidí, které se setkaly nad neočekávatel- nou událostí. Je tu možnost být toho součástí, pozorovat to zdrženlivě nebo prostě odejít. Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně velmi tradiční přístup, jakési umění pro všechny.
LN Nebojíte se, že z celého vašeho úsilí nakonec bude jen mediální šplouch, který rychle zmizí?
S tím toho moc neudělám. Po celý den jsem byl sledován kamerami a to není ten nejpříjemnější pocit. Jsem si vědom nebezpečí, že umění může snadno sklouznout k pouhé zábavě. Sám se budu s akcí vyrovnávat v klidu. Pojedu autem zpátky do Anglie, tak budu mít dost času o tom popřemýšlet.
LN Mohl byste popsat bezprostřední dojmy?
Byl jsem nadšen, když jsem přijel na místo a viděl připravené letadlo a díru jeho tvaru. A také se mi líbí prostředí této vědecké instituce. Zatím jsem uvažoval o tom, zda je pohřbení letadla vel- mi moderní, nebo spíše zpátečnické myšlení. Mám dojem, že umělecký svět je často překvapivě konzervativní. Zaráží mě v něm nedostatek představivosti.
LN Kde konkrétně?
Pochopitelně určitá snaha experimentovat a pokoušet se o něco nového k umění patří, ale ve výsledcích je často znát pohodlnost a snaha vyhnout se nepohodlným situacím. A nemusí to být fyzické nepohodlí, stačí to myšlenkové. Máme dnes vhodný jazyk pro interpretaci současného umění? Myslím, že ne. Třeba psychoanalýza se v umění úplně vyčerpala. A tak čekám na nový jazyk, který by mohl vysvětlit, co se tu dnes stalo. Až budeme lépe rozumět mysli, třeba budeme mít lepší nástroj na vysvětlení takovýchto událostí. Možná je to falešná víra, protože se může stát, že si budeme zakládat na trvalých a jistých podstatách a představivost bude odsunuta kamsi na okraj.
Autor je historik umění