Ringo je nejlepší v bonusech
Nové album bývalého Beatla Ringa Starra ukazuje silné stránky i slabiny celé jeho sólové kariéry. A potvrzuje úsloví, že méně je v tomto případě opravdu více.
Nikdy nebyl žádný virtuos, přesto právem patřil v 60. letech k nejvlivnějším rockovým bubeníkům. Není ale náhoda, že už na deskách Beatles zpíval písničky buď vysloveně „dětské“, nebo takové, ve kterých s upřímností uplatnil svůj v podstatě naivistický zpěv a „přibližnou“intonaci. V jeho sólové kariéře vždycky nastal problém, když se pokusil stín vlastní přirozenosti překročit. A je tomu tak i v některých číslech jeho nového alba Give More Love.
Samé hvězdy
Ringova novinka je vmnohém podobná jeho koncertům včetně toho, který jsme viděli v roce 2011 v pražském Kongresovém centru. Tedy trochu cirkus typu „každý pes – jiná ves“, který propojují jen dvě věci. Za prvé samozřejmě účast Ringa Starra za bicími a u mikrofonu, za druhé přizvání zástupu slavných muzikantských profíků.
Na Ringovi je totiž dlouhodobě nejsympatičtější, že ze sebe nedělá mistra světa a svůj díl slávy vždycky dopřeje i každému z kamarádů, s nimiž zrovna hraje. Desky i koncerty tak jsou přehlídkou osobností, které většinou jinak jezdí po světě v čele svých vlastních kapel nebo točí sólová alba. Jsou to většinou hudebníci a často i zpěváci o třídu lepší, než je samotný Ringo, ale právě v tom dání prostoru a nemanekýnovitosti je síla jeho osobnosti.
A tak v deseti nahrávkách základní části alba, produkovaného Starrem samotným (což je možná škoda, dobrý externí producent by v tomto případě nepochybně prospěl), hraje například Paul McCartney, jeho nástrojový kolega Nathan East, Peter Frampton, Steve Lukather, Joe Walsh, Benmont Tench, Edgar Winter nebo Greg Bissonette. Vesměs jména, která instrumentálně zvoní v uších posluchačů zejména takzvaného klasického rocku.
Nejdůležitější je láska
Otvírák alba We’re On The Road Again je docela tvrdý rock’n’roll s vtipnou orientální kytarovou vyhrávkou, která by udělala radost Georgi Harrisonovi. Pokud něco z téhle desky přejde do Ringova koncertního repertoáru, právě tuhle písničku si lze představit na rozjetí celé show. Včetně zapojení celé kapely do vokálů.
Další dva songy jsou přesně toho charakteru, v nichž se Ringův zpěv nemůže podívat do očí sofistikovanému doprovodu – prostě mu chybí pěvecké charisma. Nachází jej spíš o položku dál v polomluveném rock’n’rollu Speed Of Sound a v pěkné akustické Standing Still, kterou pozdvihuje přínos další hvězdy, hráče na dobro Grega Leisze.
Poněkud do prázdna vychází pokus o reggae King of the Kingdom i valivý rockový mainstream Electricity. Hrozící nudu naštěstí naruší So Wrong For So Long, písnička Davea Stewarta v duchu country s dokonale stylovou Leiszovou pedal steel kytarou. O Ringově lásce k country se ví odjakživa – a pro zpěváka jeho zrna je prostě láska pro uvěřitelnost výsledku naprosto nutná. Najednou vlastně vůbec nevadí jeho intonační a hlasový limit a tahle milostná vzpomínka o dvou lidech, kteří „si byli tak blízko, že by mohli být Johnnym Cashem a jeho June“se stává nejlepším, protože nejpřirozenějším číslem alba.
Finále alba patří ryzímu rock’n’rollu, ve kterém je ale přes veškeré pokusy o přísnou stylovost trochu navíc zvuková opulentnost dnešních nahrávacích technik. A závěrečnou titulní „popinu“si lze představit jako součást kolekce písniček, které Beatles lehce naťukli, ale pak je pro přemíru silnějších kousků dali stranou.
S mladými
I když to není výslovně takto traktováno, poslední čtyři písničky, předělávky Starrových starších kousků, jsou vlastně bonusy alba. A budiž řečeno, že paradoxně jde o vrcholy celé desky. Protože prá- vě v nich je Ringo nejpřirozenější a i doprovod zní díky nepřekomplikovanosti nejlépe.
Odpichová „odrhovačka“Back of Boogaloo je dotvořená původní demonahrávka s pelem přímočarosti okamžitého nápadu a brilantní slidekytarou Joea Walshe.
Beatlovku Don’t Pass Me By a společné dílko Ringa s Georgem Harrisonem Photograph nahrála americká indiefolková kapela Vandaveer s dominanatní resofonickou kytarou a Ringo k ní se svým zpěvem úplně přirozeně zapadá. A totéž platí o spolupráci s anglicko-švédskou kapelou Alberta Cross v You Can’t Fight Lightning.
Těžko takovému „starému ještěrovi“, jako je Ringo Starr, něco radit. Ale pokud bude ještě něco točit, omlazení týmu by mu určitě prospělo.
Ringo Starr: Give More Love