Kde je zakopán tchoř dějepisu
Jakožto studentka pedagogické fakulty a budoucí „úča“se děsím mnoha věcí. Jedna z nich je, že budu muset pracovat podle osnov, které sloužily ve školském systému k rozšiřování mých vlastních dějepisných znalostí. Pokud to totiž vezmu kolem a kolem, co se vlastně od učitele dějepisu žádá? Asi má na výběr. Může žákům diktovat, kdy, kde a jak se co stalo. A oni si to budou poslušně psát do svých sešitů s okraji a dodržovat úpravu. Ideálně poté při zkoušení poslušně odpapouškovat všechny výroky, jimiž je autorita krmí.
Nebo v nich může podnítit zájem a zvědavost. Historie, ve které se od počátku věků vedou udá-
losti ruku v ruce, vzájemně se proplétají, ovlivňují a vyúsťují v nové (či staronové) epizody, přece nabízí neskutečný vyučovací potenciál. Žáci se mohou sami naučit hodnotit a skládat souvislosti, a to postupně až do dnešních dnů. Ovšem…
Zde je podle mne zakopaný pes. Možná i tchoř, tak moc důležitý mi ten problém připadá. Pokud se ve výuce na středních školách nedostaneme časově dál než za druhou světovou válku, jak se máme dívat na současnost? Těž-
ko budeme posuzovat současnou politiku, když nemáme srovnání s politikou od padesátých let. Těžko budeme rozumět konfliktům Blízkého východu, když se světové dějiny dvacátého stolení omezily na výklad průběhu dvou velkých válek.
I mně bude líto neučit děti všechny bitvy řecko-perských válek, které nás zanesou do nádherné, v tomto případě i vzrušující krvavé antiky, neučit je rozpoznat všelijaké druhy pazourků a lebku neandertálce od lebky rodu sapi- ens, nenutit je memorovat se rodokmen bájných i doložených Přemyslovců, kterým přece vděčíme za silný a prosperující stát. Ale dokud nenafoukneme vyučovací hodinu či nenavýšíme časovou dotaci (čímž bychom děti zavřeli do školy na minimálně dvojnásobnou dobu), budeme muset obětovat takové perličky, abychom se přehoupli až do druhé poloviny 20. století.
Protože zde jsou schovány události, které nás tíží do dnešních dnů. Díky nim vidíme souvislosti v chování států a lidí. Dokážeme objektivněji nahlížet na dění kolem nás a činit správnější rozhodnutí.
Autorka je studentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy