Pohnout nevoličem

Spokojeného lenocha dožene k volbám jen emoce

Vrámci všeobecného skuhrání nad předvolební nabídkou politických stran zaniká jedna pozitivní skutečnost: letos silněji, než je obvyklé, zaznívají výzvy pojďte volit. Neagitují jen politické strany, jejichž zájem je zřejmý. Letos se hlasitě ozývají i biskupové, kteří nejenže navázali na Dominika Duku, jenž k volební účasti vybídl v rámci svatováclavských oslav, ale ještě dodávají své doporučení, aby lidé nepodlehli lákadlu rychlé změny a aby volili ty, kteří „vytvářejí životní prostor pro rodiny a berou vážně utrpení a potřeby druhých lidí v Česku, v Evropě i v jiných částech světa“. Volební účasti pomáhá i prezidentský kandidát Michal Horáček. Na stáncích, kde sbírají podpisy pro jeho kandidaturu, radí občanům, jak si opatřit voličský průkaz. Každý hlas navíc je fajn, protože výsledek bude reprezentativnější.

Je nesporným faktem, že volební účast se volby od voleb snižuje, s otřesným výkyvem v roce 2002, kdy byla rekordně nízká (hlasovalo jen 58 procent oprávněných voličů). Ze 76 procent v roce 1996 jsme se proklesali k účasti 59,5 procenta v roce 2013. Skoro to vypadá, že časem nutně dojde na oblíbený recept Miloše Zemana, který mnoho let navrhuje udělat z volební účasti povinnost, jejíž porušení by se trestalo pokutou ve výši dvou luxusních večeří.

Nad neúčastí politici lomí rukama jen bezprostředně poté, co vyjde najevo, že opět přišlo méně voličů (zvlášť tristní to bývá po druhém kole voleb senátních), ale dlouhodoběji to neřeší nikdo. Lze apelovat na rozum, ale zároveň musíte dodat, že občané jsou asi celkem spokojeni, když se nenamáhají v takovém počtu volit. Martin Zvěřina