Stres jako spouštěč onemocnění

Příčinou lupénky jsou genetické predispozice. „ Jako faktory spouštějící a ovlivňující její průběh a rozsah se ale často uplatňují vlivy psychické,“uvádí psychodermatolog z brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny Drahomír Balaštík. „Jde především o emoční zátěž nebo přímo stres. Ten může vzniknout z psychických a sociálních důvodů, ale může být i důsledkem samotné lupénky. Podle některých výzkumů se tato nemoc objevuje ve stresových situacích u 35 procent disponovaných osob a u 66 procent nemocných se v takových situacích zhoršuje,“říká brněnský psychodermatolog.

Nebojte se, nenakazíte se

Pražský novinář Pavel Vokurka o tom ví své. Na přelomu milénia prožíval v jedné ze soukromých televizí mnoho stresu. K tomu se přidaly rodinné problémy. „Hodně mě svědila hlava. Kožní lékařka si myslela, že to jsou jen lupy, takže jsem používal různé mastičky proti nim. To nepomáhalo. Po nějaké době se nemoc začala objevovat na dalších místech těla. Nakonec byla úplně všude. A to už bylo hodně nepříjemné,“vypráví Pavel Vokurka.

Doma se cítil dobře, rodina věděla, že lupénka není nakažlivá. Horší to bylo třeba vmetru. Stávalo se, že si od něj lidé odsedávali. „Tehdy jsem měl chuť si napsat na triko – nebojte se, ode mě se nenakazíte,“říká novinář, který celý život pracoval mezi lidmi a cítil se mezi nimi dobře. O to víc ho podobné případy mrzely.

Noční bestie

Před čtyřmi lety se Pavlova dcera dočetla o biologické léčbě lupénky v motolské nemocnici. Neváhala a otce na ni přihlásila. „Prošel jsem vstupním vyšetřením, kontrolními testy a byl jsem zařazen mezi pacienty vhodné pro tuto léčbu lupénky. Byly to vlastně injekce, které jsem si nejprve píchal sám. Ze začátku jednou týdně, pak se intervaly začaly prodlužovat. V současnosti je to jednou za tři měsíce,“říká Pavel Vokurka.

Změny k lepšímu začal cítit téměř hned. „Lépe jsem spal. Lupénka je totiž hrozná bestie a ve vrcholné fázi neusnete, protože vás celé tělo svědí a vy se nesmíte poškrábat,“vzpomíná. Kůže se začala uzdravovat. Po půl roce už nikdo nic nepoznal, po roce nezbyla po lupénce ani stopa.

Dnes se těší Pavel Vokurka se svými pěti vnoučaty, jezdí na kolo i na vodu, v zimě s kamarády na běžky. Neztrácí sportovního ducha a dobrou náladu, která mu pomohla nemoc přemoci. „Nepodléhám pesimismu, protože ten ničemu nepomáhá,“usmívá se Pavel Vokurka.

Stresům se vyhýbejte, nebo je řešte

Podle doktora Balaštíka specifické druhy „lupénkového“stresu neexistují. Jakýkoliv dostatečně silný stres může tuto kožní poruchu vyvolat. „Je známo, že každý stres ovlivňuje činnost hormonální soustavy a vegetativního nervstva, a může tedy mít, ve větší či menší míře, vliv i na stav a funkci kůže,“konstatuje.

Preventivně bychom se měli podle brněnského psychodermatologa stresům vyhýbat, nebo je řešit. A pokud se již kožní onemocnění objeví, navštívit dermatologa, který vedle medicínské léčby může poslat nemocného i na psychoterapii k psychodermatologovi..

Jak takové sezení vypadá? „Při individuální léčbě řešíme s nemocným, a někdy i s jeho rodinou, především psychické důsledky onemocnění. Jsou to pocity méněcennosti, depresivní ladění, strach navazovat vztahy, nízké sebevědomí a podobně.“

Každá rada drahá

Od lidí trpících lupénkou si ostatní odsedávají. Co jim pro zvládnutí těchto situací psychodermatolog Drahomír Balaštík zpravidla poradí?

„Tady je každá rada drahá. Nelze například v tramvaji všem lidem vysvětlovat, že lupénka, kterou je vidět na pacientovi, se na ně nepřenese. Někteří pacienti si proto zakrývají výsev lupénky oděvem, vyhýbají se místům, kde se musí odhalovat, třeba koupalištím, najdou si také poučeného holiče či kadeřníka a podobně. A samozřejmě by se měli léčit,“přibližuje doktor Balaštík.

Naše psychické rozpoložení se odráží i ve zdravotním stavu. A právě velká citová zátěž a psychické napětí může zhoršit i lupénku.

Fyzické aktivity snižují stres

Psychice lidí, kteří trpí lupénkou, může také pomoci pravidelné tělesné cvičení nebo jóga. „Ale i další kolektivní fyzické aktivity mohou snižovat úroveň stresu a navozovat pocit štěstí. Nelze jednoznačně říct, které to dělají lépe. Pacientovi však spíše pomáhají jen nepřímo; nelze jimi léčit lupénku, ale řešit některé její psychosociální důsledky, což ale může příznivě tuto chorobu zpětně ovlivnit. Jde například o posilování sníženého sebevědomí, řešení problému samoty a hledání místa v kolektivu, v němž bude nemocný bez problémů přijímán a kde může zažívat pocit úspěchu,“uzavírá doktor Drahomír Balaštík.