Když chce být turista stejný jako místní

Turista s nepřípadně naivními dotazy na místní reálie a věčně připraveným mobilem, kterým zvěčňuje notoricky známá místa, už je akorát pro smích. Nikdo nechce být učebnicovým dovolenkářem v bílých kraťasech a květované košili. Lépe by se každý cítil, kdyby splynul s okolím. Jenže levné letenky štosují početné zástupy zvídavých lidí na stejných souřadnicích.

Turista, ke své lítosti, je tak rozpoznatelný na sto honů. Podle průvodců má každé oblíbené město nějakých deset až patnáct ikonických adres, o které nikdo nechce přijít.

Tato masová konzumace přitažlivých destinací nudí. Všichni se fotí před pařížskou katedrálou Notre-Dame, všichni si dají

ORBIS UNUS

kávu u stolu, kde sedávali surrealisté André Breton s Louisem Aragonem – a všichni se svezou na Londýnském oku, nejvýnosnější atrakci světa. Chce to něco víc, cítí turista. Nějakou osobní zkušenost, která není na stránkách katalogů k dohledání.

Takovému zájmu vyjdou vstříc mobilní aplikace, které budou turistům radit, která místa si oblíbili místní. Namísto Hradčan naservírují zájemci nuselskou pivnici. Namísto liverpoolského baru Penny Lane s odkazy na Beatles se návštěvník dočká zajímavé kavárny na předměstí, kam chodí studenti.

Podle představ počítačových odborníků půjde vyhledat oblíbená místa starousedlíků snadno. Podle magazínu Procedia Computer Science stačí analyzovat fotky místních, které umisťují třeba na aplikaci Instagram. Vyplyne z nich, kam se místní lidé chodí bavit, která místa a zákoutí mají nejraději. Je třeba vytvořit sofistikovaný algoritmus, rozlišit, které fotky sdílejí na sítích místní a které tam dávají turisté. Pak už to bude mít zvídavý návštěvník snadné. Stačí jen zjistit dotyčná místa a kráčet místním v patách.

Zní to bizarně? Nesejdou se nakonec všichni turisté v nějakém zapadlém podniku na periferii? To by asi místní neměli radost. Ale experti na cestovní ruch uklidňují, že turisté se spíše rozptýlí a nebudou tak strašně nápadní.