Francie vytáhla proti obtěžování žen
Nejnebezpečnější města pro ženy
PAŘÍŽ/PRAHA Aféra hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina rozvířila diskusi o sexuálním obtěžování i ve Francii. Po včerejšku se zdá, že by dokonce mohla urychlit přípravu nového zákona, který proti tomu chystá ministryně pro rovné příležitosti Marl`ene Schiappová.
Diskuse o obtěžování na ulici propukla v zemi už před několika měsíci v souvislosti se situací v pařížské čtvrti La Chapelle. Schiappová tehdy slíbila nový legislativní návrh, na němž od druhé poloviny září pracovala pětičlenná poslanecká komise složená z představitelů různých stran. Jejím úkolem bylo především definovat, co vše může být v tomto případě porušením zákona.
Své vize představila 34letá ministryně na začátku tohoto týdne v deníku La Croix. „Chceme, aby se snížily počty násilných činů, aby tu nebylo ročně 84 tisíc znásilnění a 220 tisíc sexuálních útoků,“vysvětlila svůj záměr. Těžištěm zákona mají být tři opatření: prodloužení promlčecí lhůty u sexuálních trestných činů, stanovení minimálního věku, u něhož bude při sexuálním styku platit presumpce nesouhlasu nezletilého, a nejkontroverznější část týkající se pokut za sexuální obtěžování na ulici.
Schiappová zdůrazňuje, že nový zákon bude výsledkem diskuse odborné i občanské – zapojeni do ní budou poslanci, úřad zvaný Mise pro ochranu žen (Miprof), Rada pro rovnost mužů a žen, ale i magistráty, psychiatři a psychologové, bezpečnostní složky nebo pedagogové. S pozměňovacími návrhy může navíc přijít každý občan, který se zúčastní panelových diskusí v rámci projektu Tour de France rovnosti.
Pokutu by si měl vysloužit ten, kdo například nevhodně komentuje fyzický vzhled žen na ulici nebo je sleduje do metra a zastrašuje. Pískání ještě obtěžováním není, myslí si ministryně Marl`ene Schiappová.
Oběti potřebují čas, aby mohly o zneužití mluvit
V současnosti platí ve Francii 20letá lhůta, během níž se mohou oběti sexuálního násilí obrátit na policii a domoci se potrestání viníků. Poté jsou zločiny promlčeny. Schiappová se ale domnívá, že je tuto hranici potřeba zvýšit na 30 let: „Mnohé oběti nám vysvětlují, že potřebují čas, než se obrátí na justici. Potřebují čas, aby si našly práci, vytvořily rodinu a potom, možná v době, kdy jejich děti dospějí do věku, kdy byly napadeny, si na to drama vzpomínají. Když se ale chtějí domoci spravedlnosti, je už pozdě.“
Takový byl i případ, který ve své knize v říjnu 2016 odhalila Flavie Flamentová. V díle zvaném La Consolation (Útěcha) popsala, jak ji v jejích 13 letech zneužil známý fotograf David Hamilton. Oběť ho nežalovala, protože v době, kdy se odhodlala vyzradit zločin, jí bylo už 42 let. Hamilton spáchal měsíc poté sebevraždu.
Ministryně připouští námitky některých úředníků, že po takové době je už těžké najít důkazy a že by přílišné prodlužování lhůty mohlo dávat obětem falešné naděje. Tvrdí ale, že se o celé věci radí s ministerstvem spravedlnosti. Někteří lidé prý navrhují kompromis, aby se promlčecí lhůta posunula ne na 30, ale na 28 let.
Jak řekla deníku Le Monde psychiatrička Muriel Salmonová, oběťmi jsou často děti zneužité svými blízkými, které jsou posléze v šoku. „Je třeba být mnohem starší a vyrovnanější, aby mohly probudit své vzpomínky,“zdůraznila.
I druhá chystaná změna navazuje na případ z černé kroniky – soud v Pontoise nedávno odsoudil 28letého muže za sexuální styk s jedenáctiletou dívkou. Protože si ho ale nevynutil výhrůžkami nebo nátlakem, došel soud k závěru, že dívka se stykem souhlasila, a muži tak hrozí maximálně pět let vězení za styk s nezletilou. Kdyby byl obžalován ze znásilnění, sazba by byla podstatně vyšší, až 20 let odnětí svobody. Případ vyvolal velký poprask u feministek a organizací na ochranu dětí.
Znásilnění od 15 let?
Na určení věkové hranice, od níž bude sex znamenat vždy znásilnění, se politici vesměs shodují. Jednat se tak bude především o to, kolik let by to mělo být – zatímco bývalá socialistická ministryně pro rodinu Laurence Rossignolová navrhuje 15 let, Rada pro rovnost mužů a žen vidí hranici níže, na 13 letech.
Nejvíce diskutované ale bude bezpochyby sexuální obtěžování
Které světové metropole jsou pro ženy nejnebezpečnější, zjišťovala nedávno organizace Thompson Reuters Foundation. Největší pozor by si měly ženy a cestovatelky dát v egyptské Káhiře.
Na dalších příčkách se umístilo pákistánské Karáčí, konžská Kinshasa, indické Nové Dillí a peruánská Lima.
Vedle sexuálního násilí posuzovali tvůrci studie i přístup k zdravotní péči, kulturní praktiky a ekonomické příležitosti.
na ulici a otázka, jak ho vůbec definovat. Mluví se o nevhodných komentářích fyzického vzhledu žen, o pískání nebo sledování obětí. „Cílem je najít společnou definici, kterou by přijali všichni. Já osobně se domnívám, že všichni víme, že existuje určitá hranice. Když někdo vyjadřuje kompliment pískáním, obtěžování to není, ale sledování ženy do metra už ano,“říká Schiappová.
Poukazuje přitom na výše zmíněné panelové diskuse, při nichž tento problém řešily dívky nejvíce. Sexuální obtěžování v ulicích ostatně zmínil ve svém nedělním televizním rozhovoru i prezident Emmanuel Macron jako jednu z policejních priorit.
Ministryně přitom odmítá argument některých kritiků, že by policejní postih a pokuty mířily nejvíce na ty, kdo jsou už dnes vystaveni rasismu. Například sociolog Eric Fassin tvrdí, že zákon bude mířit na „mladé muže z nižších společenských tříd, kteří podléhají už dnes více než ostatní policejním kontrolám a násilí ze strany pořádkových sil“.
„Původ nesmí být ani přitěžující, ani polehčující okolností,“míní ministryně, která plánuje předložit zákon Národnímu shromáždění v první třetině příštího roku. Přiznává přitom, že policisté nebudou při jeho porušování vždy na místě. Myslí si ale, že je důležité zákonem stanovit, co přípustné je a co už ne.