Liberálové, spojenci Babiše
Lídři středových stran dělají vše pro to, aby mělo ANO co nejvíce poslanců
Politické strany mobilizují, voliči se radují z nástupu svých favoritů, smutní z úpadku oblíbenců nebo – nejčastěji – děsí se z úspěchu nepřátel. Ve skutečnosti se však politika podobá vrcholovému fotbalu: fanoušci ji berou emotivněji než profesionálové na hřišti.
Příklad? Hlavním trumfem Andreje Babiše letos budou rozdrobené a propadlé hlasy středových voličů. Trumfem, který mu darují rozhádaní středoví a pravicoví lídři. Ti, pro něž je šéf ANO vtělením zla.
Ačkoli partaje s oblibou používají silná slova a zaštiťují se principy, ba nejvyššími ideály, jde jim primárně o vlastní, zcela úzké zájmy. Každé straně je bližší košile než kabát. Ať straší levicovým, pravicovým nebo babišovským nebezpečím, reálně ji zajímá především maximalizace vlastního zisku bez ohledu na to, jaké důsledky to pro hodnoty, které formálně zastává, může mít. Každý se snaží urvat co nejvíc na úkor nejbližšího konkurenta, i když tím nahrává úhlavnímu nepříteli.
Sedm malých válečníků
Primárním zájmem jsou křesla v parlamentu, účast ve vládě a podíl na moci. Politika je hra s nulovým součtem – zisk křesla pro jednu stranu je jeho ztrátou pro stranu jinou. A pro politiky jedné středopravé strany je daleko snazší přesvědčit voliče jiné středopravé strany než voliče Babišovy, Okamurovy nebo Zaorálkovy. Dobře je to vidět na TOP 09, která se v posledních volebních novinách v Praze hlavně snaží lidi přesvědčit, že volit knížete je mnohem lepší nápad než to „hodit“Klausovi mladšímu nebo se nechat nalákat na kometu letošních voleb: Piráty.
Sedm stran se letos přetahuje o nějakých třicet procent hlasů voličů, kteří se s jistým zjednodušením identifikují jako liberální. Prakticky jistou sněmovnu má ODS. KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti mají velkou šanci, Starostové už daleko menší a Zelení se Svobodnými prakticky žádnou. Volební potenciál této sedmy je vyšší, než jakým disponuje Babišovo hnutí, dohromady ale získají podstatně méně křesel. Jejich bratrovražedný boj může v určité konstelaci dokonce znamenat, že do sněmovny proleze jen jedna z nich!
Proč, to jsme popsali už mnohokrát: část hlasů propadne a přepočítá se v druhém skrutiniu, kde nejvíc berou největší; malé navíc ničí volební systém. V menších volebních krajích strany potřebují na zisk mandátu ne pět, ale klidně i deset procent.
V kostce: když získá pět středových stran pouhá čtyři procenta, dvacet procent voličských hlasů zcela propadne. Ale i když získá každá procent pět (a ANO procent dvacet), stále budou mít Babišovi voliči ve sněmovně mnohem více poslanců než středoví voliči.
Kdyby liberálům a konzervativcům záleželo primárně na jejich obecných hodnotách, kdyby primárně chtěli zastavit Babiše, Okamuru a Filipa, chovali by se jinak. Utvořit jeden společný volební projekt je asi příliš velkým soustem, ale existovala i ne zcela fiktivní cesta.
Kdyby bývali chtěli...
Kdyby chtěla, mohla topka uzavřít dohodu s lidovci a Starosty, jejich společný projekt by útočil na 15 procent – ne-li více, protože nová silná „trojkoalice“by se mohla stát hlavní silou oponující Babišovu populismu a levicovému dvojbloku ČSSD + KSČM.
Zelení se mohli dohodnout na společné kandidátce s Piráty, protože ačkoli mezi nimi prý panují „nepřekonatelné rozdíly“, nejsou ve skutečnosti o nic nepřekonatelnější než rozdíly mezi jednotlivými křídly a frakcemi uvnitř stran a čistě pragmaticky se přetahují o stejného voliče.
Svobodní mohli přijmout místo na kandidátkách ODS, protože nejen jako odštěpek ODS vznikli, ale programově se s ní v mnohém shodnou – a zapadli by i mezi urputné vystupovače z Unie, kterých v ODS není úplně málo.
Okaždé promile bojují i partaje bez šance. Podaří-li se jim získat alespoň jeden a půl procenta, dostanou za každý hlas stokorunu, pokud tři procenta, k oné stokoruně budou dostávat každoročně státní příspěvek šest milionů a dvě stě korun za každé další promile hlasů. A když překročí procent pět, dostanou krom té stovky za hlas ještě každoročně deset milionů.
Ne, nejsme snílkové, kteří by hnutím a partajím vyčítali snahu o maximalizaci zisku. Víme, že dohodnout se na předvolební spolupráci, koalici nebo podpoře není hračka. Ale důsledek jejich aktuální strategie je očividný: největším pomocníkem Andreje Babiše jsou letos právě strany, jež ho označují za největší nebezpečí.