Obnovení pořádku

Madrid se chystá řešit katalánskou rebelii

Katalánská hádanka na téma, zda region vyhlásil, či nevyhlásil nezávislost, stále pokračuje. Dokonce i poté, co včera vypršelo ultimátum, které dal španělský premiér Barceloně pro jasnou odpověď. Skeptik by řekl, že odpověď se dozvíme snad až tehdy, kdy Miloš Zeman najde Peroutkův článek Hitler je gentleman. Ale španělská vláda tak dlouho čekat nehodlá: už v sobotu prý zahájí kroky k obnovení ústavního pořádku – podle článku 155 španělské ústavy, jenž umožňuje omezit autonomii Katalánska a převzít kontrolu nad rozpočtem či bezpečnostními silami.

Obnovení pořádku zní dobře a logicky. Pořádek se obnovuje po přírodních pohromách, válkách, převratech a podobně. Ale jak k tomu přistoupit a neobrátit proti sobě značnou část společnosti, to je jiná věc. Pamětníkovi Husákovy normalizace přijde na mysl Šimečkova kniha Obnovení pořádku. Autor v ní názorně líčí, jak se normalizátoři vyhýbali brutalitě, zprvu i politickým procesům (kdepak 50. léta a popravy), jak se zaměřili spíše na vyhazovy elit z práce: „Zákazy byly vyslovovány s provinilým úsměvem a nabídkou sebekritiky.“A stejně to nebylo nic platné, stejně to společnost nepřijala.

Tím není vůbec řečeno, že tu jsou příčinné souvislosti, či dokonce paralely mezi „obnovením pořádku“v Československu po srpnu 1968, třeba v Turecku po pokusu o armádní puč v červenci 2016 a v Katalánsku po rebelii v říjnu 2017. Je tím řečeno pouze tolik: I když se obnovuje pořádek ve svobodné zemi (v zemi, kde se konají svobodné volby), i když se pořádkové kroky státní moci opírají o ústavu, zákony a formální legalitu, jejich legitimita může být v očích nemalé části společnosti pramalá. Španělská vláda může obnovit ústavní pořádek v Katalánsku, může omezit tamní autonomii. Ale jestli získá loajalitu většiny Katalánců, to záleží na jemnějších nuancích, než je článek 155 španělské ústavy. Zbyněk Petráček