Bránil hranici i po Mnichovu
PRAHA V souvislosti s mnichovskou kapitulací bývá často uváděno, že proběhla „bez jediného výstřelu“. Opak je pravdou – v době od vyhlášení květnové mobilizace do okupace zbytku českých zemí v březnu 1939 přišlo o život téměř šest set příslušníků československé armády. I když většinu tvořily nebojové ztráty, nezanedbatelná část padla v bojích se sudetoněmeckými amaďarskými teroristy, ohrožujícími především místa v těsné blízkosti hranic. K nim je třeba připočítat další desítky padlých policistů, četníků a příslušníků finanční stráže. 28letého vojína Martina Machta. Ten se narodil 17. května 1910 v obci Babylon. Rodina však pocházela z Borovan u Českých Budějovic, kde vlastnili malou hospodářskou usedlost, v níž Martin Macht po vychození škol hospodařil. Na podzim 1938 nastoupil jako záložník v důsledku mobilizace. V té době byl již ženatý a měl dvě malé děti.
Bez hrobu
Pohřben byl v Borovanech. Jeho hrob dnes již neexistuje – v roce 1973 musel paradoxně udělatmísto „pietnímu parku“s pomníkem padlých. Ani v tom není osud Martina Machta výjimečný. Hroby vojáků padlých a zemřelých v tragických letech 1938–1939 nebyly dlouho ničím chráněny a teprve v posledních letech se situace lepší. Je to o to paradoxnější, že podle dosud právně závazného výkladu, který počátkem roku 1944 vypracovali právníci čs. exilové vlády v Londýně, se republika nacházela ve válečném stavu zpětně od 17. září 1938, tedy od dne, kdy henleinovský Freikorps zahájil z německého území akce proti celistvosti čs. státu. Místo toho, aby se čeští vojáci plnící za cenu nejvyšších obětí stali jedním z pilířů našich novodobých válečných tradic, putovali na dlouhá desetiletí do zapomnění…