Ráda vodím publikum za nos
Film Čtverec se odehrává v moderní severské galerii. Slavný kurátor Christian (Claes Bang) vyvádí návštěvníky rafinovanými expozicemi úmyslně z konceptu, jeho samého však vyhodí ze sedla krádež mobilu, kvůli níž začne ztrácet kontrolu nad sebou samým. Svojí troškou do mlýna přispěje taky reportérka Anne (Elisabeth Mossová), která Christiana uhání, ačkoli je ženatý. Ona sama přitom bydlí s opicí, tedy šimpanzem bonobo.
Čtverec je vysoce ambiciózní satirou, v níž švédský režisér Ruben Östlund rozvádí to, co načal ve sjezdovkové Vyšší moci: útrapy civilizovaných lidí, kteří začnou páchat necivilizované činy. Čtverec kritizuje moderní umění i buržoazii, je též studií lidského chování ve veřejném prostoru.
LN Jak se vám hrála reportérka, která sbalí šéfa galerie?
Připadá mi, že jsme se všichni někdy ocitli v situaci, kdy pálíte po někom, po kom pálit nemáte. Bavilo mě zkoumat nuance těch divných situací. A líbí se mi, když u mé postavy není všechno dopředu jasné, takže můžu publikum trochu vodit za nos; stane se s vámi tohle, nebo tamto? Co bude dál? Tady to bylo extrémní, protože Anne je zvláštní, inteligentní, ale taky pěkně střelená.
LN Čtverec je plný rafinovaných výstav. Jak byste reagovala v té expozici, kde se máte rozhodnout, jestli cizím lidem věříte, nebo ne, a podle toho u vchodu odložit cennosti?
Asi bych si vybrala, že jim věřím, protože by to bylo zajímavější. Ale jestli bych někde chtěla doopravdy nechat svůj telefon? Nechtěla. Žiju v New Yorku, není to dost dobře možné.
LN Jak se vám hrálo s opicí, s níž vaše postava sdílí domácnost?
Nikdy jsem s ní nebyla ve společné scéně! Byla to francouzská opice, která měla dlouhý seznam podmínek: nesměla jsem se jí dívat do očí, nesměla jsem okolo ní zpívat nebo běhat. Pojišťovna pak navrhla, že by pro mě bylo rozumné, abych s ní radši ani nebyla ve stejné místnosti. Vůbec jsem neprotestovala! Takže je to složené v počítači.
LN Přemýšlela jste, jak se vaše postava s opicí vůbec spřátelila?
Jsem založená instinktivně, nerada o věcech zbytečně spekulu- ju. Pak si můžu myslet, že když je postava taková a maková, udělala by tohle, a tak to přesně zahraju. To je prima, ale ochuzuju se tím o deset dalších způsobů, které by tomu mohly dát šmrnc a překvapení. Takže s tou opicí... já ani nevím, jestli je vůbec skutečná.
LN Vadí vám to?
Naopak, to je na tom přece to nejlepší! Existuje tolik filmů, kde je všechno doslovné a jasné a nenajdete tam žádné otázky, protože lidi by to rozčilovalo. Když se díváte na francouzskou novou vlnu, taky neznáte pozadí každé postavy, takový Bergman často vůbec nedává smysl. Ale je tam nějaký umělecký výraz, je třeba ho pochopit a porozumět mu. A to je dneska možné u mezinárodních filmů. Lze tu riskovat. Nejde o to, abychom za každou cenu museli vydělat balík. Na druhou stranu, samozřejmě o to intenzivněji musíme na takových filmech pracovat.
LN Váš spoluhráč Claes Bang tvrdil, že se po natáčení cítil, jako by ho přejel náklaďák. Co vy?
Nesmíte mu všechno věřit! Měl to ale těžké, já jsem na natáčení dorazila, když už měli za sebou 55 dní. Zdržela jsem se na dva týdny. Claes je snad v každé scéně, vůbec si nedokážu představit, že na Čtverci dělal čtyři měsíce. Musela bych si pak pořádně orazit. Ale co vím, on zas rovnou nastoupil do divadla.
LN Čím je filmování s Rubenem Östlundem náročné?
Pracovali jsme na jedné scéně denně. Každý záběr se opakoval průměrně sedmdesátkrát. Z toho vyplývá, že se hodně improvizovalo, zkoušeli jsme kdeco. Normálně mívám na záběr dvacet minut, pak se juknu na telefon, zkontroluju Instagram, jdu něco sníst. To s Rubenem neexistuje. Ve štábu je minimum lidí, na place vládne klid. Po nalíčení se soustředěně pracuje do oběda a po něm zase až do večera, osm nebo devět hodin denně. Bez přestávek, na to není čas. Bylo by vlastně pěkné dostat DVD se všemi těmi nepoužitými záběry.
LN Na co byste se podívala?
Třeba na tu scénu s kondomem: vyspíme se spolu a já chci, aby mi dal použitý kondom, a on nechce. Ruben žádal Claese, aby si ho vzal do pusy, a já jsem po něm startovala, to bych vážně chtěla vidět!
LN Zalíbila se vám zkušenost se Čtvercem natolik, že byste se chtěla do Evropy vrátit?
Chtěla bych určitě hrát v dalších evropských filmech! Přijde mi hloupé limitovat se na jednu zemi. Francie je skvělá, v Dánsku se děje spousta skvělých věcí.
LN Máte za sebou docela bláznivé období: kromě Čtverce jste se v rychlém sledu objevila ve výborných seriálech Na jezeře a Příběh služebnice.
Všechno se to tak sešlo. Na jezeře se hrozně dlouho připravovalo. Natáčení se pořád odkládalo. Příběh služebnice naopak, tam mě chtěli co nejdřív. „Dejte mi alespoň pár týdnů, abych si vyčistila hlavu,“prosila jsem je. Takže jsme začali až za šest týdnů. Ale už v průběhu natáčení první epizody jsem odletěla za Rubenem do Evropy natáčet Čtverec.
Americká herečka Elisabeth Mossová má za sebou úspěšné seriály Na jezeře a Příběh služebnice a teď také hlavní ženskou roli v satirickém dramatu Čtverec, jež vyhrálo letošní festival v Cannes a právě vstoupilo do českých kin.
LN I díky rolím silných žen vás nazývají feministickou ikonou. Cítíte se tak?
Vím o tom. Je to čest, kterou neberu na lehkou váhu. A pokud dělám něco, co mladé holky anebo ženské vůbec inspiruje, je to prostě fantastické. Ale zase si nemyslím, že bych byla nějakou ikonou.
LN Vedle herectví jste se na Příběhu služebnice podepsala i jako producentka. Chystáte se taky režírovat?
Na režii se zatím necítím. Nemám zkušenosti především ze střižny, což je podle mě klíčová oblast. Hraju už skoro třicet let a poznám, kdy režisér ve střižně ví, co tam dělá, a kdy ne. Cením si práce těch, kdo to vědí, a nerada bych jim do toho fušovala.
LN Co vás na produkci zajímá?
Především stojím o větší tvůrčí kontrolu. Na herectví mi přijde nejtěžší to, že když si to odehraju, nikdy nevím, jak to celé dopadne. Musím se sice učit o financích, obsazení i postprodukci, ale každý den se dozvídám něco nového a to mě naplňuje.
Autor je publicista