ÚHEL POHLEDU Než se skutečně rozdají karty
Voliči svým hlasováním rozhodli nanejvýš o tom, kdo smí k hracímu stolu. Teď se karty teprve míchají
Oblíbená metafora praví, že ve volbách rozdají voliči politickým stranám karty. Jako všechny metafory, i tato má k pravdě poměrně daleko. Ve volbách voliči maximálně rozhodnou, kdo smí k hracímu stolu. Karty se začnou rozdávat, až se zamíchají a až se sejme. Tento proces však může být hodně zdlouhavý a mohou ho komplikovat kibicové.
Právě v takové situaci momentálně jsme. Víme, kdo usedl ke stolu s největší prkenicí, a tudíž může hrát s největším přehledem, kdo si chce zahrát za každou cenu, kdo naopak má své limity a svá pevná pravidla, kdo je připraven švindlovat. Taky kdo je kibic, který se pořád bude snažit strkat prsty do míchání a rozhodování, bude co nejvíc zdržovat, protože se chystá na svou vlastní hru, a už ho svrbí klapajzna, avšak na rozdíl od kibiců lidových nikdo ho přes ni majznout nemůže, ba ani mu to nesmí připomenout.
Možnost nemožných variant
Volební výsledky všechno rozmetaly jen na pohled. Nadpoloviční většinu získaly postideové strany (jak je hezky pojmenoval v ČT politolog Volek), s výjimkou ODS totálně propadly strany tradiční, devět poslaneckých klubů česká sněmovna nepamatuje. Součástí postideovosti je navíc tvárnost nejen voličská, ale i politická – a z plastelíny, jak ví už předškolák, se dá vymodelovat hvězda nebeská i lejno.
Přesto je tu docela reálný předpoklad, že poté, až budou rozdány sněmovní výbory a funkce, Babiš sestaví staronovou koalici, v níž ovšem on bude mít absolutní prim a sociální demokraté s lidovci „v zájmu stability, prosperity a schválení rozpočtu“(jako bych to už četl!) se rádi zapojí.
Mnohem méně pravděpodobná je menšinová vláda s tichou podporou Okamurovy a Filipovy formace – jakkoli ani tu nelze vyloučit.
A pak je tu ještě varianta jak od Hitchcocka. Vládnout bude koalice ANO, ČSSD a KDU s programem, který možná nebude nijak děsivý a v němž se dostane i na podporu, asi vlažnou, Evropské unie. A pod povrchem bude ve sněmovně fungovat koalice mezi ANO, SPD a KSČM, zpečetěná žlučí, která bude prosazovat sny a vize omezující liberální de- Kdo bude řídit věci veřejné mokracii, parlamentní systém, akcentující národovectví a koketující s Moskvou.
Co s levicí a kibicem
Tradiční strany tyto volby prohrály, levice však víc. Obávám se, že prohrála už hodně dávno před volbami. Je totiž otázka, nakolik ti, kdo se za levici sami označují, vůbec chápou, co dnes levice je a kdo jsou její voliči. Platí to jak pro KSČM, tak pro ČSSD. Elektorát, na který se obracejí, dostává mnohem vábnější, byť nesplnitelné nabídky od stran postideových a populistických, přičemž všichni, voliči i zvolení, dobře vědí, že jejich volební sliby jsou jen cosi jako denní snění.
Výsledek KSČM je navíc po zásluhách (konečně) nejhorší nejen v samostatném Česku, ale od samého založení KSČ v roce 1920! Půjde-li to tak dál, lze doufat, že sté výročí založení strany komunisté oslaví tam, kam tak rádi posílali v časech své uzurpace moci ostatní: na smetišti dějin. A ze sněmovny konečně zmizí partička, která se svým nulovým koaličním potenciálem dělala jediné, co jí zbývalo: využívala své hlasy k „pruzení“a příležitostnému prodeji všem, kdo si je potřebovali koupit.
A zbývá jen otázka: existuje vůbec v této zemi cosi, co alespoň aspiruje na autentickou levici a s volebním potenciálem vyšším než 1,46 procenta?
Reprezentantem verbální pseudolevice je i kibic prezident – a především prezidentský kandidát – Zeman. Druhá role je nyní podstatně důležitější. Zeman se v rámci své nekampaně nejspíš začne co nejvíc plést do míchání a rozdávání karet. Lze předpokládat, že se na tuto dobu promění ze zlomyslného starce na laskavého tatíčka, hledajícího moudře a uvážlivě, vskutku prezidentsky to nejlepší řešení (pro sebe). S jednou výjimkou: mrtvolu sociální demokracie personifikovanou jejím expředsedou Sobotkou bude vláčet po návsi a polévat močůvkou od kuropění do tmy a přitom ještě stihne bubnovat proti islámským imigrantům, kteří už se srocují na hranicích, asi si stihne i kopnout do EU.
Příjemné překvapení STAN
Nejsou však tyto dny jen k pláči. Příjemným překvapením byl výsledek STAN, byť jsou Starostové a nezávislí nejslabší stranou ve sněmovně. Především proto, že dokázali bodovat nejen na venkově, ale také protože dokázali držet a srozumitelně prosazovat liberální demokracii jako princip a jednoznačně prezentovali jako náš národní zájem zůstat součástí Západu, Evropské unie, NATO. Svým výsledkem zároveň dali výchovnou facku lidovcům. Lze se však obávat, že zejména jejich moravská odrůda je neroubovatelná.
To, že ztratí TOP 09, se čekat dalo. Že to ale bude tolik, už ne. Jenže svět se od roku 2009 změnil – a jim to došlo až pozdě. Může je sice hřát, že u krajanů v zahraničí převálcovali všechny ostatní, jenže to je skvělý výsledek leda v situaci, kdy je třeba sestavit vládu v exilu, což bychom si opravdu nepřáli.