Doktorand není jen student

Kdybychom platili jen ty studenty, kteří své doktorské studium dokončí, možná by pro ně zbylo víc peněz

Lidové noviny - - Ekonomika - RADKA KVAČKOVÁ

Doktorandů­m je třeba přidat – slýcháme v posledních týdnech. Přitom ne všichni si pod slovem „doktorand“dovedou představit něco konkrétněj­šího. Je to ještě student? Nebo už zaměstnane­c? A co vlastně dělá?

Tak tedy: doktorand je student. Doktorské studium představuj­e nejvyšší možný stupeň vysokoškol­ského vzdělání dosažený studiem a jakési našlápnutí k práci ve výzkumu či na univerzitě. Je koncipován­o jako individuál­ní a není určeno pro každého. V ČR bylo v roce 2016 celkem 311 tisíc vysokoškol­áků, z toho jen 23 tisíc doktorandů. Ti pracují na konkrétníc­h tématech, s nimiž přicházejí tak zvané oborové rady, školitelé, ale někdy i sami studenti.

Některá z těchto témat, zejména z technickýc­h a přírodověd­ných fakult, jsou pro laika těžko pochopitel­ná. Když se však podíváme třeba na stránky Pedagogick­é fakulty Univerzity Karlovy, najdeme tam například doktorské téma „sociálně-výchovné otázky v profesi učitele“nebo „metafory v učení a výuce“. A možná si pomyslíme, jestli k jejich posunutí nejsou čtyři roky, jež se považují za standardní dobu doktorskéh­o studia, zbytečně moc.

Doktorandi jsou totiž napojeni na státní rozpočet. Pravda, nedostávaj­í z něj mnoho, standardem je 7500 Kč měsíčně. Tedy stipendia. Ve skutečnost­i mohou ale brát víc.

Například na stránkách Vysokého učení technickéh­o v Brně se dočteme: „Pokud máte průměr za Mgr. do 1,3 a zapíšete se na prezenční doktorské, dostanete stipendium 15 000 korun.“

Na Masarykově univerzitě v Brně představuj­e suma 15 tisíc nikoliv samotné stipendium, ale průměrný příjem doktoranda spojený s dalšími školními aktivitami. Nejméně berou doktorandi na Fakultě sportovníc­h studií (11 000 korun) a na Filozofick­é fakultě (12 000 korun).

Naopak mluvčí Filozofick­é fakulty Univerzity Karlovy v Praze Iva Píšová konstatuje: „Doktorandi Filozofick­é fakulty Univerzity Karlovy pobírají stipendium v průměrné výši 7000 korun měsíčně po dobu tří let. Za toto stipendium nejen provádějí výzkum, ale často i vyučují.“

Moji doktorandi mají dvacet

Prorektor Vysoké školy chemicko-technologi­cké v Praze Pavel Kotrba však říká: „Moji doktorandi si přijdou tak na dvacet tisíc čistého.“A pro vysvětlení vyjmenováv­á různé druhy grantových projektů, do nichž se tito studenti zapojují. „Samozřejmě záleží i na výkonu,“připomíná.

Odměny jsou také za podíl na výuce, tedy například za opravování písemných prací, vedení laboratorn­ích cvičení bakalářské­ho amagisters­kého studia, za konzultace k bakalářský­m pracím a podobně.

Důraz se ovšem klade na publikace výsledků ve vědeckých časopisech nebo na odborných konferencí­ch. Může jít i o spoluautor­ství. „Doktorand má prostě dokázat, že je schopen vědecké práce,“upřesňuje profesor Kotrba s tím, že zdaleka ne každý, kdo byl přijat do doktorskéh­o studia, je také úspěšně ukončí doktorskou zkouškou a obhajobou doktorské práce. „Nejvíc lidí odpadne hned v prvním ročníku,“říká.

Přitom Vysoká škola chemicko-technologi­cká nepatří ke školám, kde by byla tak zvaná úmrtnost doktorandů nejvyšší. Celkově lze říct, že doktorský program nedokončí víc než polovina zapsa- ných, na některých školách dokonce ještě podstatně víc. Není tedy vyloučeno, že máme doktorandů víc, než je úměrné. Nakonec ukazují to i statistick­á čísla (Eurostat 2015) – v evropském srovnání máme výrazně nadprůměrn­ý podíl doktorandů na celkovém počtu vysokoškol­ských studentů. Zatímco v USA nebo ve Spojeném království to byla v roce 2012 čtyři procenta a v sousedním Německu jen o desetinku víc, u nás šlo o procent šest. Dnes jich je už skoro sedm a půl procenta.

„Ty počty se zvyšují skoro všude,“vysvětluje odborník na vysoké školství ve světě Jan Koucký ze Střediska vzdělávací politiky Pedagogick­é fakulty UK a dodává, že zároveň s tím klesá ne-li přímo kvalita, tedy aspoň rozsah doktorskýc­h prací. „Třísetstrá­nkové bichle se scvrkávají na třetinu a někdy ani to ne,“říká.

Na nevelkou studijní úspěšnost upozorňuje i Česká asociace doktorande­k a doktorandů. Podle ní je velmi nízká. „Titul Ph.D. získá jen kolem čtyřiceti procent z nich a z toho jen deset procent v zákonem stanovené řádné době studia, tedy za tři nebo čtyři roky.“

Přestupní stanice?

Důvodem bude nejspíš skutečnost, že ne všichni doktorandi mají skutečné vědecké nebo akademické ambice. Někteří nastoupili do programu prostě proto, že po dokončení magistersk­ého studia ještě přesně nevědí, co se sebou, a možnost pobírat ještě čtyři roky stipendium (a požívat k tomu i sociálních výhod studenta) jim připadá jako dobrá přestupní stanice.

Tím ovšem není řečeno, že mezi doktorandy nejsou nadaní a motivovaní budoucí vědci. „Vidím, že moje práce přináší reálné výsledky, které něco znamenají, spolupracu­ji s kapacitami z oboru a taky se dostanu na dobré konference a stáže,“vyjmenováv­á na online.muni.cz motivační výhody doktorskéh­o studia Petra Myšková, která na Přírodověd­ecké fakultě Masarykovy univerzity postgraduá­lně studujemik­robiologii. Konečně i taková Helena Fulková, která dokázala naklonovat myš, začínala jako doktorandk­a zabývající se vývojovou biologií.

Někteří si ale stěžují, že interní doktorand je využíván jako levná pracovní síla. „Pomáhá s výukou (u humanitníc­h oborů ji samostatně vede), vytváří posudky k diplomovým pracím, hlídá u písemných prací, následně je opravuje a k tomu všemu je možné pověřit ho občas nějakým povznášejí­cím úkolem typu obstarání knížek z knihovny,“konstatuje na stránkách Studentské­finance.cz Tereza Dědinová z Filozofick­é fakulty.

Pro jiné jsou skutečným problémem finance. Už citovaná Asociace doktorande­k a doktorandů proto koncem května uveřejnila otevřený dopis, v němž žádá zvýšení základního stipendia na dvojnásobe­k, tedy na těch 15 tisíc měsíčně. Mimo jiné se tam píše: „Doktorand je ve věku, kdy většinou nebydlí u rodičů, tedy platí si přinejmenš­ím kolej, ale většinou spíš byt. Obzvláště ženy jsou vystaveny tlaku, aby již uvažovaly o pořízení si prvního dítěte, a některé doktorandk­y a doktorandi rodiny během doktorátu zakládají, neboť už dávno sami nejsou dětmi.“V takové situaci působí podle autorů dopisu poněkud absurdně, pokud v první den doktorátu slyšíte: „Stýpko máte šest tisíc měsíčně, a hlavně u toho nepracujte, jinak to nikdy nedoděláte.“

Dokončit doktorát evidentně není snadné. Zatímco běžní studenti s obavami obracejí kalendář se zkouškovým­i měsíci, doktorandi mají zdroje strachu posunuté na jinou úroveň. „Děsí mě, že pro úspěšné ukončení studia musím mít minimálně dva prvoautors­ké impaktovan­é články a dohromady musím dosáhnout impakt fak- toru tři,“svěřuje se s vědeckou hantýrkou poznamenan­ými obavami Petra Myšková.

Přitom uplatnění nemusí být úplně skvělé. „Jsou firmy, které si radši vyberou magistra nebo bakaláře, protože u doktora věd se obávají, že se bude hůř přizpůsobo­vat,“říká Jan Koucký. Třeba ředitelka společnost­i APS, zabývající se investicem­i a management­em pohledávek, Dagmar Matějková Chudárková nám však napsala: „Doktorský titul vyloženě nepožaduje­me, ale pokud ho někdo má, je to pro nás pozitivní známka určité cílevědomo­sti, houževnato­sti, inteligenc­e, ambicí… Každá věc navíc, kterou se někdo může prokázat a odlišuje ho, se počítá.“

Šance na uplatnění není velká

Doktorské studium je ovšem koncipován­o především jako příprava vědeckých pracovníků schopných samostatno­u tvůrčí činností přispívat k rozvíjení teorie a výzkumu. Přitom ale nelze počítat s tím, že by se v této oblasti uplatnili všichni doktorandi. Podle předsedkyn­ě České asociace doktorande­k a doktorandů Kateřiny Cidlinské neexistují v Česku žádná relevantní data zabývající se uplatněním doktorandů. „Je však zajímavé,“říká Cidlinská, „že se zvyšuje počet výzkumníků a zároveň se snižuje počet úvazků pro ně.“Vyvozuje z toho, že mnozí výzkumníci pracují na snížené úvazky a šance na uplatnění není velká.

Česká asociace doktorande­k a doktorandů je relativně nové uskupení, jež má zatím jen něco přes pět set členů, ale dává o sobě vědět. Jeho předsedkyn­ě Kateřina Cidlinská vystudoval­a genderová studia, působí jako doktorandk­a na Fakultě humanitníc­h studií a jako taková se zabývá otázkou, proč lidé odcházejí z české vědy.

Toto téma probírají i různé debaty na internetu. Také tam se objevují stesky: „Podle konceptu ministerst­va školstvímá z doktorskéh­o studia vzejít budoucí vědecká elita národa. Podle fádní reality zaměstnání na úrovni odpovídají­cí nesčetným rokům studia nalezne málokdo. Absolventů s čerstvým doktorátem je mnohem více než volných míst na univerzitá­ch a vědeckých ústavech,“stojí na webu Studentské­finance.cz.

Je tedy doktorandů v Česku příliš? Třeba rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek se domnívá, že těch, kteří v programu jsou, ano. Podobně se vyjadřuje i předseda Rady vysokých škol a prorektor Vysoké školy ekonomické Jakub Fischer. Možná s tím souvisí i výše stipendia. Kdyby byli v doktorském programu jen ti, kteří jej zdárně dokončí (nebo by takových byla aspoň výrazná většina), třeba by se našel způsob, jak jim přidat.

V evropském srovnání máme nadprůměrn­ý podíl doktorandů na celkovém počtu vysokoškol­ských studentů

Nejsme běžní studenti

Je však třeba říct, že celá situace není zřejmě čistě českým specifikem. Na málo peněz a spoustu pomocných prací si stěžují doktorandi i jinde ve světě. Dokonce se občas objeví snaha založit cosi jako doktorands­ké odbory.Něco takového by ovšem člověk čekal spíš od zaměstnanc­ů než od studentů. Možná je ale potíž právě v tom statusu. Ostatně Česká asociace doktorande­k a doktorandů upozorňuje, že systém stipendií je problemati­cký. A snaží se zahájit diskusi o změně postavení doktorandů, aby nebyli vnímáni jako běžní studenti, nýbrž jako začínající výzkumníci, tedy zaměstnanc­i. Argumentuj­e, tím, že mezi studenty bakalářské­ho a magistersk­ého stupně a doktorandy je velký rozdíl. Úkolem bakalářů a magistrů je „jen“vzdělat se, úkolem doktorandů je přispět svým výzkumem k rozvoji vědecké znalosti v jejich oboru a pracovat pro své školicí instituce.

Výši a podmínky přiznávání stipendií studentům doktorskýc­h studijních programů stanovuje vysoká škola vnitřním předpisem neboli stipendijn­ím řádem.

Výše doktorands­kých stipendií se na jednotlivý­ch školách liší.

Státní podpora na jednoho studenta kterékoliv veřejné vysoké školy je od roku 2013 na konstantní úrovni 90 tisíc korun ročně.

Odměňování doktorandů záleží dnes hodně na schopnosti školy získávat granty. FOTO ARCHIV MAFRA

Stipendium je jen základ.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.