Vždycky to byl kravál
Pauza ve vydávání desek byla podle kapelníka Tiché dohody Dana Šustra nedobrovolná. „V 90. letech byl gramoprůmysl strukturovaný zcela jinak než dnes a velké firmy měly absolutní podíl na trhu i v médiích. Vydavatel podepsal kontrakt na sólové desky s naší tehdejší zpěvačkou Blankou Šrůmovou a tím de facto Tichou dohodu ,ukončil‘,“vzpomíná Šustr.
Kapela koncertovala do roku 2003, pak si dala pauzu. Sešla se až o osm let později na velkém koncertě k čtvrtstoletí založení, z něhož vyšla i živá nahrávka na Šustrově nově založeném labelu Pop Dissident Records. Od té doby se zvolna odvíjejí nové dějiny Tiché dohody, provázené odchodem Blanky Šrůmové, nalezením nové zpěvačky Zuzany Vintrové a dalšími peripetiemi, jež vyvrcholily Hlasitou revolucí.
LN V čem je současná Tichá dohoda jiná oproti té z 90. let?
Řeknu vám, v čem jsme stejní: pořád hrajeme „na krev“. Řežem do toho. Po koncertech za námi chodí lidé, kteří se diví, jaký jsme bigbít. Což je bohužel nemilý důsledek rádiové prezentace – všichni znají jen písničku Marioneta. A změny? V kapele jsou jiní lidé. Fluktuace muzikantů mě netěší, upřímně závidím Visáčům nebo U2, kteří nikdy nezměnili sestavu, já v tomhle neměl štěstí. Ale každá sestava byla podle mého názoru skvělá. Akorát se vždycky nějak vyčerpala. Řekl bych spíš emocionálně než muzikantsky.
LN Vy jste taky vždycky měl pověst hodně tvrdého kapelníka...
Ano, jsem komplikovaný, to uznávám. A jiný už asi nebudu. Takže: někteří lidé odešli sami, některé „jsem odešel“já, ale stojím za každou sestavou i každou deskou. LN Jako zásadní změnu vidím, že dnešní Tichá dohoda není kapela se sólovou zpěvačkou: prakticky všechny písně zpíváte vy se Zuzanou Vintrovou dohromady.
Na souladu barev hlasů byla postavena už naše prvotní spolupráce v projektu Soulmates, v němž jsme zpívali coververze našich oblíbených písniček. Nové věci Tiché dohody vznikly jinak, než to bylo dřív zvykem. Blanka si vždycky dotvořila hlavní part, který jsem složil. Zuzana se ke mně připojuje, vymýšlí si druhý hlas a přidává k tomu další dimenzi. A ty dvojhlasy mě moc baví. Na koncertech samozřejmě starší věci Zuzana zpívá sólově.
LN Pro styl Tiché dohody jste kdysi vymyslel název underpop. Nová deska je vlastně docela tvrdý kytarový rock, trochu retro. Cítíte nějakou „novou vlnu“tohoto stylu?
Vždycky jsem se snažil, aby naše nahrávky sice komunikovaly s aktuálním hudebním prostředím, ale také aby byly „konzervativně nadčasové“. Kdyby se například naše album Underpop točilo v současných zvukových podmínkách, asi by znělo dost podobně.
LN Prakticky každá z nových písniček se v textu vyjadřuje k současnosti, některé lze nazvat vysloveně protestsongy. Kde se to ve vás vzalo?
Prostě nepíšu do šuplíku. Žijeme v nějaké době a v nějaké situaci a já nikdy nevymýšlel žádné rádoby intelektuální konstrukce. Doba je dost napjatá, a tak se trošku v textech odráží. Ale zastřešující název a titulní skladba o hlasité revoluci to trošičku shazuje. Rock byl vždycky proti esta- blishmentu, vždycky provokoval, vždycky to byl kravál. Proto narážíme na 60. léta, na kapelu MC5, na punk, na Kurta Cobaina. Takže trošičku provokuju, hledám, kde je hranice svobody, která byla pro rock vždycky prvořadá.
LN Nepřipadáte si na „hlasitého revolucionáře“trochu starý?
Možná jsem „rozhněvaný starý muž“, klidně se mi posmívejte, mně je to jedno. Já si, s dovolením, budu dělat, co budu chtít... Ale vezměte si třeba Neila Younga. Ten je o dost starší a taky si nedá pokoj.
LN Písnička Já a můj pes je postavena na citacích Beatles. Věnujete ji Rutles, parodickému filmu Monty Pythonů. Jak do konceptu alba zapadá?
Je to oddychovka. Trochu se té písničky bojím. Stejnou oddy- chovkou byla na albu Underpop „countryová“Marioneta, na jejímž základě nás pak lidi považovali za folkrockovou kapelu. Tak doufám, že se teď nebude říkat, že Tichá dohoda je revival Beatles... A k té samotné písničce: já film Rutles miluju. Líbí se mi, jak si pohráli s beatlovskými písničkami, a pro mě byla skladatelsko-aranžérská výzva vyzkoušet si něco podobného.
LN K albu jste natočili už čtyři videoklipy. Vyplatí se to dnes?
Určitě ano. Je dokázáno, že 85 procent lidských vjemů se odehrává přes zrak. Videoklip dnes nahradil to, co byl dřív singl. A my k téhle desce máme v plánu natočit ještě minimálně dva.
LN Když Tichá dohoda měla pauzu, založil jste vedlejší projekt 2Wings, kde se zpívalo anglicky. Neuvažoval jste, že by se k angličtině obrátila i obnovená Tichá dohoda?
Ne. Jestli měla někdy Tichá dohoda zpívat anglicky, mělo to být v roce 1990. Tedy v době, kdy se pár českým kapelám – Ecstasy of St. Theresa nebo Toyen – podařilo dostat do zahraničí. Tehdy, po sametové revoluci, ta šance byla. Dnes každému doporučuji češtinu. Dokonce uvažuji, že bych desku 2Wings Songs from Another Pocket přetočil do češtiny, třeba klidně pod hlavičkou Tiché dohody. Považuji ji za jednu ze svých nejlepších autorských věcí.
LN Zatím poslední klip jste natočili na písničku Oni už zapomněli, kde se vypořádáváte s rozhlasovými stanicemi, které nehrají rockovou muziku. Přitom zrovna vy jste poměrně nedávno figurovali v hitparádě jedné velké stanice.
Sice jsme vyhráli hitparádu, ale do rotace už nás nenasadili. Ale on je to obecný problém. To, co se kdysi zakazovalo, dnes podle rozhlasových dramaturgů „nechtějí posluchači“. Jenže pak se bavím se spoustou lidí a ti si stěžují, že rádio nemůžou poslouchat, protože tam hrají pořád to samé. Když v té písničce říkám, že nehrají rock’n’roll, mám na mysli všechno nové, neotřelé, odvážné, třeba i trochu rebelské. Tak jsem do toho trochu rýpnul. Třeba se naštvou a konečně stáhnou tu naši Marionetu...
Jedna z nejpopulárnějších českých kapel 90. let Tichá dohoda přichází po dlouhých devatenácti letech s novým albem Hlasitá revoluce. Pokřtí ho 3. listopadu v pražské Malostranské besedě.