Sedm zastavení v naší hlavě

Neuplyne rok, aby někdo nepřipomněl, že Nobelova cena za ekonomii není ve skutečnosti pravá „nobelovka“. Ustanovila ji Švédská říšská banka (ano, Riksbanken) v roce 1968 u příležitosti svého 300. výročí. Co naplat, že ji adoptovali a předává se v den výročí úmrtí slavného vynálezce 10. prosince, mnozí stále trošku závidí, že nemají vlastní. Třeba matematici, kteří patří mezi časté ekonomické laureáty. Tím vzácnější bylo letošní ocenění za obohacení vědy o psychologii.

Při té příležitosti vybrali v New York Times sedm jeho sloupků, které ilustrují, čím je nám behaviorální ekonomie užitečná:

Pro svůj začátek v prestižním deníku si v roce 2009 sám Thaler vybral ne náhodou téma jednodušších hypoték. Neracionální lidé zkrátka potřebují jen několik jas-

1. Richarda Thalera

ných a jednoduchých variant. Vyhneme se půjčování na to, na co nemáme, i další finanční krizi.

EKONOMIE NEROZUMU

Hlavní praktickou aplikací jeho celoživotního díla je teorie nenásilného pošťuchování lidí k lepším rozhodnutím, jak ale sám varuje, nesmí se zneužívat. Thaler proto podepisuje své knihy v čele s bestsellerem Nudge (Šťouch) heslem: Nudge for good!

2.

Pokud nejste pan Spock, i drobná nelogická rozhodnutí zásadně ovlivňují náš život. A měli by na to myslet i zákonodárci.

3.

Ideální příklad je výměna povinnosti k něčemu se hlásit za možnost se odhlásit. Třeba to, že jsme všichni dárci orgánů, zachrání tisíce životů.

4.

Nejlepší způsob, jak si spořit na důchod, je automaticky, tedy posílat si peníze rovnou z výplaty.

5.

Podobně se dá ušetřit i na zefektivnění zdravotní péče. Nemusí se zakazovat, stačí na to jít chytře a pošťouchnout, aby se neplýtvalo léky a vyšetřeními.

6.

Do třetice platí to samé i o oblíbeném tématu reformy sociálního systému. Netřeba snižovat dávky, stačí je chytře rozdělit.

7.

Od příštího týdne seriál o behaviorální ekonomii pokračuje v sobotní ekonomické rubrice