Fantom Jaromir z Haviřova
Ne a nebudu tady marně plakat nad rozlitým volebním mlékem a dusit se koblihami. Náhoda způsobila, že vám chci psát o jednom z nejúžasnějších lidí, které jsem kdy poznal, byť tak na první pohled nevypadá.
Vracím se takhle předevčírem z poslechového pořadu z Moravy, v Hulíně hledám místo v plném rychlíku, když ho spatřím a radostně si k němu přisednu. Je to on! Fantom mého života Jaromir z Haviřova! Snad jazykový korektor přežije můj pokus napodobit jeho slezský dialekt. Jel z vernisáže v Klubu kultury z Uherského Hradiště do rodného města, a než přestoupil v Přerově, po letech jsme si stačili říct to nejnutnější.
S nyní pětašedesátiletým zaměstnancem Českých drah jsem se seznámil za normalizace, když mě oslovil, kde jinde než ve vlaku, kte-
Pondělí Neff rým jsem jel na vystoupení do olomouckého Divadla hudby. Z igelitky vytahoval, co teď čte. Novou sbírku Jiřího Žáčka, ale i Tigridovo Svědectví. Už tehdy vypadal jako starší brácha Keithe Richardse. Byl tam poté pravidelným návštěvníkem a z domova si vždy připravil nejméně dvacet otázek o hudbě, literatuře, filmu a výtvarném umění. Když se mě ovšem jednou zeptal: „Honzo, jaky maš nazor na posledni film Francise Forda Coppoly?“, musel jsem mu odpovědět, že snímek měl v Americe včera premiéru a těžko jsem ho tehdy mohl vidět. S dramaturgyní klubu Milenou Tučnou jsme mu pak logicky říkali Coppola.
Našel si mě po listopadu, když jsem pro české vysílání Rádia Svobodné Evropy a Šestky s Vladimírem Justem připravoval Kritický klub. Vedle legendární paní
Úterý Putna
Středa Baldýnský Bosákové se stal hvězdou živých telefonátů, které od něj vypadaly obvykle takto: „Doporučuji fantastickou vystavu v madridskem Pradu, skvělou uroveň Uffizi ve Florencii a expozici v Považske galerii uměni v Žilině. Tež jsem navštivil muzeum Beatles v Liverpoolu. Vyborne. A take jsem zhledl na polskem televiznim art canalu kvalitni mongolsky psychologicky snimek.“V rozhlase se to nemá, ale fakt jsem se do mikrofonu rozchechtal po jeho jiném tipu. „Čete dvojka dava vynikajici cyklus adaptaci a Kupec benatsky s Al Pacinem je nejlepši šekspirovka meho života!“
Ani teď v úterý nezklamal, zase měl s sebou nějakou tašku a lovil z ní román Leonarda Cohena, knihu o Haně Hegerové a příručku o užívání LSD. Jeho rozhlasoví fanoušci mi nedávno přinesli rozhovor, který loni odkryl ve Slovác-
Čtvrtek Rejžek kém deníku identitu tohoto vášnivého návštěvníka veškerých výstav v regionu. Boží, čiperný, neskutečně vzdělaný tvor v něm přiznává, že přečte kolem dvaceti knih měsíčně a sebeironicky machruje, že by mohl okamžitě nastoupit na místo profesora na vysoké škole. No, místo Marty Semelové stoprocentně. Nejvíc Jaromíra z Havířova vlastně miluji za věty: „O člověku, který řekne ‚to je nuda, nevím, co dělat nudou‘, si pomyslím, chudáčku.“
Vřelý souhlas, až na to, že po volbách se teď dlouho nudit nebudeme. JAN REJŽEK
Pátek Šustrová Sobota Hanák