Dlouhé nože

Staré úsloví praví: „Buďte opatrní v tom, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit.“Andrej Babiš zjevně není typem chlapíka, co se řídí lidovou moudrostí, ale tady a teď to na něj sedí lépe než botky na míru.

Před volbami si přál, aby ostatní nemohli složit vládu bez něho, a volič mu tužbu splnil. Jenže vláda se vítězi neskládá snadněji. Půlka poslanců s jeho hnutím nechce mít nic společného, s druhou půlkou se zas nechce bratřit on. Nelze se divit: někteří nainvestovali tolik do vykreslení AB coby arcičerta, že s ním nemohou skočit týden po volbách do jedné postele; s jinými zas nechce mít nic společného on, aby neměl nálepku populistického extremisty.

Podobný pat jsme zažívali v roce 2006, důvěru získal až druhý kabinet Mirka Topolánka, dokonce 230 dnů od voleb. Hrozí-li dnes někdo topolánkovskou „nocí dlouhých nožů“, berme to jako clausewitzovské pokračování politiky jinými prostředky. Tato válka, pardon, politická diplomacie bude ještě dlouhá.