Půjde Puigdemont za mříže?

Španělská prokuratura obvinila sesazené ministry katalánské vlády i vedení parlamentu ze vzpoury, za což jim hrozí až 30 let vězení.

BARCELONA/PRAHA V ulicích katalánské metropole Barcelony byl včera klid. Až překvapivý. Šlo o první pracovní den, kdy se region ocitl pod správou Madridu.

Nic nenaznačovalo tomu, že by státní zaměstnanci uposlechli výzev některých odborových lídrů, aby nerespektovali přímou správu a zahájili kampaň občanské neposlušnosti.

ANALÝZA

Bývalý místopředseda katalánské vlády Oriol Junqueras měl pro učitele a úředníky pochopení. „Státní zaměstnanci se musí snažit, aby běžná práce nestála,“uvedl. Současně ujistil, že žádný člen sesazené vlády příkazy z Madridu neakceptuje.

Nejzřetelněji to dal najevo bývalý ministr pro územní rozvoj Josep Rull, jenž nabídl na Twitteru své foto s výtiskem ranních novin. „Jsem v kanceláři a pokračuji ve výkonu funkce, kterou mi svěřil katalánský lid,“napsal.

Bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont, jeho zástupce Oriol Junqueras, stejně jako další členové sesazené vlády, včera zamířili do Belgie, kde se podle listu El País snažili získat podporu. Evropští politici ale dosud loajálně stáli za Madridem.

Puigdemont s dalšími lídry separatistů si tak na dálkumohli vyslechnout obvinění španělské prokuratury ze vzpoury. Podle generálního prokurátora Josého Manuela Mazy jsou odpovědní za prosazování nezávislosti regionu.

Konkrétně je viní z toho, že umožnili v tamním parlamentu schválení rezoluce o nezávislosti. Ta podle španělských právníků

Obvinění katalánští lídři

odporuje ústavě země. Proto mají být Puigdemont a další členové vlády souzeni před národním tribunálem. Naopak případ předsedkyně parlamentu Carme Forcadellové, která se dosud těší imunitě, bude posuzovat nejvyšší soud. Obvinění zatím zůstanou na svobodě, o jejich vazbu prokurátor nepožádal.

Mýty katalánské krize

Střet mezi Madridem a Barcelonou, jenž po celé měsíce a roky dřímal, tak nyní vrcholí.

Katalánci hovoří o svébytné kultuře a odlišném jazyku. Španělé zase opakují, že veškeré kroky, které vedly k vyhlášení samostatnosti, odporují ústavě, a odvolávají se na její článek 155.

Z obou stran znějí argumenty, jež neodpovídají skutečnosti. Právě zkreslené chápání reality stojí podle analytiků za neústupností jak Madridu, tak i Barcelony.

Separatisté si pěstují svůj mýtus, podle kterého byla násilně zadušena jejich snaha o svobodné projevení kolektivní vůle. „Ve chvíli, kdy se španělská vláda snažila referendum zastavit a objevily se snímky zbitých dětí i starších žen, měli stoupenci nezávislosti potřebnou munici,“napsal server The Atlantic.

Od té chvíle mohli odpůrci Madridu tvrdit, že jsou „opravdu tvrdě utlačováni“. Podle katalánského poslance Franceska Bellavisty to je skutečný boj za svobodu. „Teď už je zjevné, že bojuje- me proti koloniální tyranii, která nás chce ovládat,“řekl barcelonskému listu La Vanguardia.

Jiné mýty si pěstuje Madrid. Hovoří o tradiční homogenitě a historické jednotě Španělska. To ovšem platilo jen za diktatury Franciska Franka, kdy byla rozmanitost potírána.

Další teze Madridu se týkala referenda, jež podle premiéra Mariana Rajoye „ani neproběhlo“. Jenže: když bylo hlasování tak marginální, proč proti němu Madrid urputně bojuje?

Dilema předčasných voleb

Není jisté, co nyní bude následovat. Katalánští separatisté byli postaveni před dilema, zda se 21. prosince zúčastnit plánova- ných voleb. Vstupem do nich totiž přitakají řešení, které diktuje centrální vláda. Přesto včera obě hlavní odštěpenecké strany účast v hlasování potvrdily.

Podle pozorovatelů jim situace vcelku nahrává. Razantní postup Madridu mnohé Katalánce popudil, a mohl tak stoupencům samostatnosti přihrát hlasy.

Zatím se to ovšem nepotvrdilo. Průzkum pro deník El Mundo naznačil, že podpora nezávislosti se zčásti vytrácí a nyní se pohybuje mezi 29 a 33 procenty. To její stoupence ale zřejmě neodradí. „Na samostatnost jsme čekali dlouho,“řekla televizi TV3 prodavačka Carmen Uviedová. „Počkáme si trpělivě i na další kroky, které jsou ještě před námi.“