Umění jako dominový efekt
víjeného ve společnosti, v níž žijí a která nesporně ovlivňuje jejich projev. A také má na tvorbu jistě vliv možnost okamžitě získat informace skoro o čemkoliv.
Jejich přehnané množství někdy i škodí, může otupit citlivost, schopnost nezávisle přistupovat k uskutečnění svých představ. Naopak izolace může někdy možná překvapivě přispět k autenticitě projevu.
Hra tvarů
Textová instalace Brita Careyho Younga Positive Buzz z roku 2001 začíná na úvodní stěně, ale zasahuje i do dalších prostorů, kde navazuje kontakt s dalšími díly. V první části výstavy zaujmou objekty Moniky Žákové, která pracuje s technickou dokonalostí a s vytříbeným citem pro rytmické členění, pro hru tvarů. Navazuje na střídmé a zároveň ra- finované tendence geometrického umění šedesátých až osmdesátých let.
S její tvorbou souzní objekt Antonína Jiráta The Beginning, který ostře narušuje neutrální prostor galerie, vstupuje do něj napětí a přitom paradoxně působí harmonicky. S minimálními výrazovými prostředky pracuje Václav Kopecký v díle Untitled, který však umí využít prostorové vztahy. Anna Ročňová vytváří instalace z běžných předmětů a přírodních prvků, které citlivě upravuje a umisťuje do výstavního prostoru.
Barbora Fastrová a Johana Pošová vytvořily vtipnou a působivou instalaci Brother, v níž uplatňují smysl pro řešení prostoru s křehce poetickým příběhem. Američan Darran Bader vstupuje ve svém videu The Vagrant s lehkou ironií do budoucnosti a s nadsázkou naznačuje, jakým směrem by se náš život mohl ubírat a jak by se mohl formovat.
Anežka Hošková uplatňuje v instalaci The Lucifer’s Light of the World vytříbený smysl pro čisté tvary, pro jejich kombinování se světly a stíny, dospívá k jednoduchým a přitom srozumitelným symbolům. Jejím obrazům i ob- jektům nechybí obsah, který zůstává v souladu s formou.
Tomáš Roubal uplatňuje ve svých objektech Montgage, Cult a Willkommen smysl pro vyjádření absurdity vztahů. Dosahuje zde rytmu plného napětí. Islandský konceptualista usazený v Berlíně Egill Saebjörnsson vytvořil sugestivní, až divadelně působící instalaci nazvanou The Egg or the Hen, Us or Them, v níž probíhá podivný příběh, připomínající někdejší Švankmajerovy experimenty.
Tomáš Kajánek nám prostřednictvím Self-timer Photographs předestírá či pro nás objevuje působivý pohled do přírody, který vyvolává velmi živou představu, že jsme přímo na daném místě.
Výběr z Chalupeckého
Není snadné najít jednotící téma, které by spojovalo umělce přichá- zející z různých kultur, vycházející z odlišných tradic, z rozdílných způsobůmyšlení, ale v tomto případě se zdá, že kurátorky i umělci našli společnou řeč. V úvodním textu se uvádí, že se výstava „zrodila z pokusu prozkoumat a přehodnotit práci mladých autorů přihlášených do letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého“.
Kurátorky se rozhodly vytvořit koncepci, kde by šlo o utváření vztahů, o vzájemné ovlivňování, o vznik a rozvíjení dialogů mezi umělci a kulturami, o vyjádření stupně jejich prostupování, o možnosti vcítění se a porozumění.
Ripple Effect
Autor je historik umění