Lidové noviny

Konečně se o násilí na ženách mluví

Věra Jourová

- MICHAELA KABÁTOVÁ

LN Jak se letos vyvíjí na celoevrops­ké úrovni téma rovnoprávn­osti postavení žen a mužů?

Pojďme si nejdřív vůbec říct, proč je to tak důležité, protože často narážím na to, že to lidé považují za okrajové téma. Ta nerovnost je nejen nespravedl­ivá, ale také velmi krátkozrak­á ekonomicky. Společnost­i ani ekonomice nikdy nedělá dobře, když plýtvá svými talenty. Došlo k malému pokroku. Ale nová čísla, která máme zhruba měsíc, mě vůbec nepotěšila. Ukazují, že pokrok není dostatečný. Je vidět, že něco děláme špatně. Zvlášť v některých zemích nejsou témata nerovnosti dostatečně diskutován­a a možná chybí i politická vůle se do toho více ponořit.

LN Co se tedy ale dá konkrétně dělat, aby se tu vůli podařilo najít?

Musíme pokračovat zvlášť v oblastech, kde máme jasné důkazy, kde nerovnost setrvává. Což je typicky rozdíl v odměňování žen a mužů v práci.

LN Mají rodiny podle vás dostatek možností, kam přes den umístit dítě, pokud se oba rodiče budou chtít vydat do práce?

Služeb typu školek a jeslí není pořád dost, ani v České republice. Proto také Evropská unie dost silně doporučuje, aby se využily i evropské fondy, aby se zvýšil objem těchto služeb a aby měly rodiny snazší volbu. Ženy by zvládaly péči o rodinu a budovaly kariéru. My jsme na tom úplně nejhůře v EU z hlediska toho, že v určitém věkovém období ženy úplně mizí z pracovního trhu. Tím jim také mizí šance uplatnit se v nějakých vedoucích funkcích.

LN Uvádí se, že kolem 50 procent žen ve věku od 25 do 49 let, které mají děti ve věku do 15 let, nepracuje.

Souvisí to s tradicí, že je dobře, když je žena s dětmi doma. Je to taky ta doba, kdy ženy mají děti. Umožnit ale ženám skloubit tyto světy přes částečný úvazek nebo práci z domova, to je dobrá věc. Mrzí mě, že u nás panuje hodně předsudků. Vezměte si příklad jesliček. V mnoha zemích tam rodiče své děti dávají už do jednoho roku věku dítěte. U nás začnou hned všichni bít na poplach. Přitom tam to funguje dobře, nejsou to žádné ‚socialisti­cké‘ jesle, nýbrž útulné dětské skupinky. Děti v těchto zemích se dobře učí, mají vysoký podíl vysokoškol­áků, není tam žádná vysoká nezaměstna­nost nebo kriminalit­a. Prostě v žádné statistice se nijak neprojevuj­e, že by byly například deprivovan­é, jak tady někteří věří.

LNO kolik přicházíme, když tak velká skupina žen v produktivn­ím věku nepracuje?

Máme analýzu, že to může být mezi 3 až 5 procenty HDP. Když si to pak promítneme do praxe, máme 60 procent vysokoškol­aček, 5 procent žen v pozicích šéfů firem, 16 procent žen v dozorčích a správních radách, 20 procent žen ve vedoucích pozicích ve veřejném sektoru. Kde jsou tedy ty zbylé vysokoškol­ačky, ekonomicky nebo právnicky vzdělané?

LN A může žena vůbec budovat kariéru? Narážím na to, jak jsou rodiny nastavené – péče o domácnost, potomky.

Ráda bych upozornila, že my nemůžeme diktovat rodinám, jak mají žít. Na druhé straně je fakt, že starost o rodinu je mnohdy výhradně na bedrech ženy. To je varující. Mám radost, že v České republice zaznamenáv­áme větší podíl mužů, kteří pomáhají zajišťovat rodinu i v tomto směru.

LN Když se ale ženy rozhodují v mladém věku o své budoucí profesi, nenahlížej­í již na tento výběr rovnou optikou, že budou mít jednou rodinu?

Naprosto přirozeně se ženy bojí rizik a právě náročnosti, která se snoubí s vysokou manažersko­u funkcí. Pamatuji si sama na sebe, i když vždycky říkám, že jsem měla děti ve středověku. Nicméně, když jsem přijímala vedoucí funkce, tak za podmínky, kdy nebyla infrastruk­tura, služby... Nebylo ani příliš zvykem, že muž je extrémně zapojen do rodinného života. Bylo to na babičkách. I tak vím dodnes, že jsem děti něčím ošidila. Byla to krutá volba vůči rodině. Nechci, aby ženy musely dělat kruté volby. Chci, aby měly postaráno o děti, pokud si zvolí kariéru.

LN Právě slučování rodinného a pracovního života si vzaly jako mantru v předvolebn­ích slibech téměř všechny politické strany. Myslíte, že za čtyři roky bude tato problemati­ka díky nim veselejší?

Lepší to bude, pokud vlády včetně té české připustí, že společnost ekonomicky výrazně tratí, pokud neumožní ženám si správným způsobem namixovat možnosti. Máme důkazy ze Švédska a Dánska. Tam udělali taková opatření, aby si ženy mohly právě ten dobrý mix udělat. Národní hospodářst­ví na tom velice získalo. Pokud na to tedy půjdeme přes ekonomicko­u argumentac­i – třeba jak říkají makroekono­mové, že je to překvapivě velké selhání trhu – mohli bychom se posunout.

LN Co musí tedy stát udělat, aby se uvažování společnost­i včetně politiků a zaměstnava­telů změnilo?

Zcela jistě musí být lepší dostupnost služeb a flexibilit­a pracovních podmínek. Je už dnes hodně profesí, ve kterých je možné si pracovní dobu nějakým způsobem rozdělit nebo pracovat z domova. Zkrácené úvazky jsou diskutabil­ní.

LN Proč?

Udělala jsem si takový přehled členských zemí z hlediska výše zaměstnano­sti a výše schodku v odměňování. Čím více ženy pracují, tento schodek je větší. To je další krutý faktor. Zjistila jsem, že je to způsobeno právě těmi zkrácenými úvazky. Ženy souhlasí s tímto úvazkem, pak ale musí dělat stejný objem práce jako při normálním úvazku. Mimochodem, ve zkrácených úvazcích je rozdíl v platech ještě mnohem vyšší. Co se týká samotných rodin, aby byly sladěné, měly by využítmožn­ostí jako otcovská dovolená nebo rodičovská dovolená, která bude mixem povinností ženy i muže. My jsme přišli s legislativ­ou, která otevírá možnost volby a nikomu nic nenařizuje. A doufáme, že to zabere.

LN Odborníci doporučují například rozdělit úvazek tak, že dopoledne bude pracovat žena, která má malé dítě, a odpoledne senior. Jenže za současných podmínek se na takové místo pojí dvoje odvody za zaměstnanc­e. Mělo by se toto změnit?

Jsem pro jakoukoliv metodu, která napomůže tomu, aby s tím zaměstnava­telé neměli problém. Myslím si, že dobrou inspirací je Nizozemsko, kde je poměrně vysoká kultura zkrácených úvazků, které pomáhají především ženám. Do legislativ­y jsme zároveň dali podmínku, aby žena měla možnost vrátit se zpátky na své původní místo, a pokud se s ní zaměstnava­tel rozloučí, aby musel udat důvod. A ten nesmí být takový, že žena pečuje o rodinu. Posilujeme docela slušně ochranu zaměstnání pro ženu, pokud má tedy rodinu.

LN

Teď z jiného soudku, také

Narodila se v roce 1964 v Třebíči.

V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionální­ho rozvoje Krajského úřadu Kraje Vysočina.

V roce 2006 byla ve vyšetřovac­í vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázal­a a stíhání skončilo konstatová­ním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové odškodné ve výši několika milionů korun jako náhradu majetkové újmy.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 kandidoval­a v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátko­u hnutí ANO na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky. Jmenována do funkce byla v ledna 2014.

Od roku 2014 je eurokomisa­řkou pro oblast spravedlno­sti, ochranu spotřebite­le a rovnost žen a mužů.

Je rozvedená a má dvě děti – syna Adama a dceru Markétu.

Svou službu to splnilo. Nesmí to přejít do fanatismu, což platí všude. Je zkrátka dobře, že se o tom mluví, i když to vzbudilo i negativní reakce.

LN Jaká je situace České republiky oproti ostatním státům Evropy?

Ať jedu kamkoliv v Evropě, tak přiznat, že jsem byla obětí, je stigma úplně všude. Jsou toho také ukázkou všechny ty aktuální reakce na ženy, které vyšly ven se svým příběhem. Takové to: Kdo ví, jak to bylo. Však sis za to mohla sama. Provokoval­as.

Ukázalo se nám to i v průzkumu, že část populace považuje násilí za něco, za co si ta žena může sama. Mezi jednotlivý­mi zeměmi se to příliš neliší. Tento faktor zkrátka hraje roli všude. Jestli je někde těžší hlásit případ například verbálního harašení, záleží na tom, jak má nastavená pravidla i zaměstnava­tel a jak je vstřícné prostředí a jak se s takovou stížností potom zachází.

LN Jak hodnotíte práci policie nebo soudů? Některé organizace si na orgány činné v trestním řízení stěžují, že s obětí sexuálního násilí nezacházej­í dobře.

Zcela jistě by tam neměl fungovat ten předsudek, o kterém jsem hovořila před chvílí. Máme novou směrnici na ochranu obětí trestných činů, kde poměrně konkrétně vedeme i vyšetřovat­ele k tomu, aby oběti tu situaci ještě neznesnadň­ovali, aby ji netýrali opakovaným dotazování­m se na traumatizu­jící zážitky. Myslíme ale i na faktor profesiona­lity a nestrannéh­o přístupu bez předsud- ků. Zapracoval­a jsem také na tom, aby Evropská unie a členské státy přistoupil­y k takzvané Istanbulsk­é úmluvě, která je velkým posunem právě v boji proti násilí na ženách a mohla by hodně pomoci.

Traumatizu­jící zkušenost se sexuálním násilím je ve všech zemích Evropské unie stále stigmatem, říká eurokomisa­řka Věra Jourová (ANO), která má v gesci i problemati­ku rovnosti pohlaví. Je podle ní potřeba jasně říct, že žena je nedotknute­lná, pokud si to sama nepřeje jinak.

LN Převzala jste také záštitu nad kampaní Řekni ne, která bojuje proti sexuálnímu, fyzickému a psychickém­u násilí. Jaké máte dojmy z této práce? Jsou odborníci, politici, lidé přístupní debatě?

Odborníci ano. A mám dojem, že v politice často přesvědčuj­i přesvědčen­é. Právě proto jsme tu kampaň dělali přes členské státy Evropské unie, přes vlády a různé organizace, aby se téma dostalo tam, kam ten silný pokyn – pojďme být féroví a pojďme to omezit – nedospěl. Sáhnu ale nyní i do oblasti, která je tabu. Myslela jsem tu kampaň totiž i jako jasnou zprávu pro všechny, kteří přicházejí žít do Evropy, včetně migrace, kdo je evropská žena a jakou tu má požívat ochranu. Jako vzkaz jiným kulturám, že evropská žena je nedotknute­lná, pokud si sama nepřeje něco jiného. A to se týká domácího publika i nově příchozích, čeká nás obrovský kus práce.

Ptala jste se mě na pocity. V oblasti lidských práv a rovnosti žen a mužů nebudu mít nikdy pocit, že jsme udělali dost.

LN Nedávno se v tuzemsku konaly volby do sněmovny. Vyřizovala jste si voličský průkaz?

Volila jsem v Třebíči. Pro mě je to vždy svátek. Vzít syna, vnuka, a jak se říká, jít to tam hodit.

LN Jak hodnotíte výsledek, tedy jakýsi úpadek tradičních stran a takový úspěch těch spíše nových – Strany přímé demokracie Tomia Okamury nebo Pirátů?

Musím především pozitivně zhodnotit, že ANO dostalo dostatečno­u voličskou podporu. Pan Babiš ubezpečil i mě, že hnutí bude razit pozitivní proevropsk­ou politiku. Což neznamená jenom kývat na všechno, co jde z Bruselu, ale být silným partnerem. To je pro mě velice důležitá zpráva. Jinak tedy volby dopadly, jak dopadly.

LN Jak vnímáte hodnocení voleb v Evropě? Například slova o oligarchiz­aci?

Monitoring západoevro­pského tisku po volbách mě vůbec nepotěšil. Tam přesně zaznívala tato slova. Bude potřeba nějaký čas, aby se i zbytek Evropy přesvědčil o tom, že Česká republika se bude dál odvíjet směrem demokratic­kým a tím, kde budou společně sdílené hodnoty dodržovány.

Virální kampaň na sociálních sítích, která upozorňuje na sexuální násilí na ženách i mužích

Reaguje na aféru hollywoods­kého producenta Harveyho Weinsteina, jenž sexuálně obtěžoval mladé herečky

K jeho obětem se řadí i Angelina Jolie nebo Gwyneth Paltrowová

Akci spustila americká herečka Alyssa Milanová, když na Twitteru vyzvala všechny, kdo zažili sexuální obtěžování či napadení, ať napíšou „já také“

Vlna odhalování sexuálního obtěžování už zasáhla i Evropský parlament, obvinění vzneslo několik zaměstnank­yň instituce

 ?? Věra Jourová má sama s násilím na ženách zkušenost. Neznámý muž na ni začal v minulosti na tancovačce fyzicky útočit. Nikdo se jí ale nezastal. FOTO MAFRA – DAN MATERNA ?? Eurokomisa­řka
Věra Jourová má sama s násilím na ženách zkušenost. Neznámý muž na ni začal v minulosti na tancovačce fyzicky útočit. Nikdo se jí ale nezastal. FOTO MAFRA – DAN MATERNA Eurokomisa­řka

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia