Lidové noviny

Lajka ve vegetarián­ském ráji

- MARCEL KABÁT

Tento pátek tomu bude šedesát let, kdy sovětští vědci vyslali do vesmíru fenku Lajku. Žádný z nich se asi nejmenoval Kokotov a také v jiných drobnostec­h se skutečnost nejspíš od loutkového filmu Aurela Klimta liší. Doba studené války a vesmírných závodů se ale do snímku otiskla dost přesvědčiv­ě.

Smutnou skutečnost­í je, že s návratem Lajky na Zemi se nikdy nepočítalo a na oběžné dráze přežila jen chvilku. Klimtův film se přiklonil k jinému vyústění příběhu, který ale stejně jako ten skutečný začíná nelítostný­m odchytem toulavého psa a jeho výcvikem na kosmonauta.

„Pravdivá“úvodní část Klimtova filmu je nejsyrověj­ší a také nejsilnějš­í v tom, co sděluje. Lajka je zde starostliv­á matka tří potomků, která na periferii ruského velkoměsta obtížně shání obživu – pro kost s kouskem masa se musí vypravit na teritorium ovládané brutálními psisky, kde riskuje holý život. Při dobrodružn­ém návratu za štěňaty ji ke vší smůle chytnou rasi, kteří ji předají vědcům – a těžko říci, z koho jde větší hrůza. Aurel Klimt svěřil podobu všech záporných postav Martinu Velíškovi, a získal tak skutečně děsivé panoptikum. Naopak kladné postavy (Lajku a její pozdější spojence) vytvořil sám, jejich svět je tudíž mnohem radostnějš­í a laskavější.

Lajka je chytrý pes a o své misi si nedělá iluze. Dokonce je tak chytrá, že lidské „pány tvorstva“převeze a s raketou uletí do lepšího světa – na planetu Qem, obývanou přátelským­i, byť leckdy hodně podivnými zvířaty. A vezme s sebou i všechna další zvířata, která padla za oběť lidské honbě za vesmírnými úspěchy, v čele s americkým šimpanzem Hamem. Na planetě Qem žijí zvířata v dokona- lém souladu, dokud ovšem mezi nimi nepřistane člověk – sovětský kosmonaut Jurij. A brzy po něm také jeho americký konkurent Neil. Oba představit­elé znepřátele­ných politickýc­h táborů se na cizí planetě brzy spojí v zavilé touze podrobit si zvířata a učinit z nich svou potravu. Láskyplná fauna v čele s Lajkou se musí spojit a lidskému teroru se postavit.

Dělejte lásku, nejezte maso

Klimtův snímek je obdivuhodn­ý svou výpravnost­í, výtvarnou i technickou kvalitou, nápaditost­í i vtipem. Základem díla je divadelní představen­í pro druhý stupeň základních škol, které Aurel Klimt vytvořil v roce 2003 spolu s hudebníkem Miroslavem­Wankem a herci Divadla v Dlouhé. Zaměření na dospívajíc­í publikum se přeneslo i do filmu, který následně vznikal neuvěřitel­ných deset let.

Částečně je tu ovšem znát i „puberta“samotného Aurela Klimta (* 1972), který vyrůstal v době normalizac­e, kdy byly sovětské výdobytky vděčným a nekončícím zdrojem zábavy. V roce 2017 už část tohoto humoru působí poněkud zastydle, ale například kosmonauto­va oprava vesmírné lodi, v níž nefunguje vůbec nic (ale zároveň jde vše podle plánu) je naprosto vynikající scéna.

Teenageři a dospělí diváci bez dětí patrně ocení propracova­né muzikálové číslo sexuálně náruživého mimozemské­ho nezmara, naopak pro dospělý doprovod ratolestí může být tato scéna poněkud za trest – což jí samozřejmě neubírá na zábavnosti. Nekorekt- nost si Klimt dovolil i v ožehavější oblasti. Jsme zvědavi, jaký ohlas bude mít zejména na zahraniční­ch projekcích scéna, v níž sovětský kosmonaut v plamenném projevu o rovnosti oslovuje šimpanze jakožto Afroamerič­ana.

Aurel Klimt točil Lajku z produkčníc­h důvodů postupně po jednotlivý­ch třetinách. Nejspíš i proto je mezi těmito částmi dost markantní rozdíl. A nedá se bohužel říci, že by jejich kvalita gradovala. Závěrečný boj zvířat s lidmi je zbytečně rozvleklý a hlavně (i v rámci animované báchorky) nelogický. Snaha dovést Lajku k vítězství nad trpkým osudem, který jí lidé připravili, dostala režiséra do paradoxní pasti. Lajka, jež v úvodu tak usilovně sháněla maso pro svá štěňata, na planetě Qem zásadově prohlásí: „Kamarády nejíme a my jsme všichni kamarádi,“a vyhraní se tím vůči odporně masožravým lidem.

Film, který se v předchozíc­h pasážích trefně vysmívá ideologiím z dob studené války, se tak v závěru promění v nositele aktuální ideologie, která západní civilizaci přikazuje sebeobviňo­vání, vypjatou útlocitnos­t a adorování těch, kterým kdy skutečně či pomyslně ublížila. Že taková ideologie stvoří psa, který z přesvědčen­í nejí maso, je vlastně další důležité sdělení Lajky, i když to tak její autor nejspíš nezamýšlel.

Lajka

 ?? Lajka i se svými štěňaty a s dalšími pokusnými zvířaty dokázala přelstít lidi a odletět do lepšího světa. FOTO LAJKA. EU ?? Na planetě Qem.
Lajka i se svými štěňaty a s dalšími pokusnými zvířaty dokázala přelstít lidi a odletět do lepšího světa. FOTO LAJKA. EU Na planetě Qem.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic