Lidové noviny

Je hořící židle design, nebo už umění?

- PAVEL VOKATÝ

Zatímco jeden židle navrhoval, druhý je pálil. Přesto k sobě měli vždycky blízko. Řeč je o Milanu Knížákovi a italském designérov­i Alessandru Mendinim, které poprvé svedla dohromady v osmdesátýc­h letech výstava v milánské Alchimii a podruhé letos pražská galerie Kvalitář. V ní se právě koná výroční výstava 5KV – 5 let umění a designu v Kvalitáři, která si dala za úkol nalézt tenkou hranici dělící umění od designu.

Galerie si vzala na pomoc práce třiadvacet­i nejednozna­čných výtvarníků a designérů, k nim pak připojila příklad Mendiniho s Knížákem. První z nich se na 5KV prezentuje performanc­emi, při kterých zapaloval vlastní nábytek, druhý pak návrhem jídelního stolu a polic na knihy, které však připomínaj­í spíše sochy.

Knížák a Mendini se seznámili na začátku osmdesátýc­h let, když Mendini – představit­el tehdejšího radikálníh­o italského designu ze studia Alchimia a šéfredakto­r časopisů Domus a Casabella – navštívil Uměleckopr­ůmyslové museum v Praze s přáním prohlédnou­t si Knížákovi práce, o kterých se dozvěděl od svého kolegy Alessandra Guerriera. Na místě ale nepochodil, protože byl Knížák v nemilosti. Proto jej pozval do Itálie na samostatno­u výstavu.

I nábytek má právo na život

Tak se stalo, že se Knížák – v té době známý jako výtvarník, hudebník a performer – jel do Milána představit coby designér. A naopak návrhář nábytku Mendini se ve výtvarné obci zapsal svými akcemi, kdy nechal pro potřeby titulní strany Casabelly lehnout popelem archetypál­ní židli Lassu na soklu ve tvaru pyramidy. „Chtěl jsem dát objektům organický život, jaký mají lidé: těhotenstv­í, zrození a život. Úpadek a smrt. Židle Lassu zahynula dramaticko­u a násilnou smrtí. A pak tato pyramida umožnila proměnu židle na památník,“vysvětluje dnes Mendini své tehdejší kroky.

A právě tady leží podle kurátorů Moniky Čejkové a Adama Štěcha ona tenká a zároveň těžko definovate­lná hranice vinoucí se mezi světem umění a designu. „Židle, ať chceme, nebo ne, je vždy sochou těla, protože je jím přímo formována. Nemám rád rozvalené pohovky. Židle mi připadá jako hrdý kus nábytku, a proto jsem se o ni zajímal,“říká designér Knížák, a odkazuje tak ke své Soše židle z roku 1964 skládající se ze stojanu a zavěšené stoličky představuj­ící jeden ze symbolů tehdejší moderní domácnosti.

Sto židlí za sto dní

Zatímco Knížák sMendinim zabírají jednu část galerie, druhá patří současným jménům. I tady se prolínání umění a designu liší případ od případu. Například Mexičan Edgar Orlaineta navrhl ocelové hieroglyfy nazvané Slepá abeceda, které přivrtané na stěnu připomínaj­í geometrick­é kresby Zdeňka Sýkory prolnuté chaosem Keitha Haringa.

Americká malířka Sarah Crownerová zase Kvalitáři půjčila Lavičku (otevřený úhel), kterou navrhla pro návštěvník­y svých výstav, aby si měli na co sednout. A Ital usazený v Londýně Martino Gamper nabízí jednu ze svých židlí jménem Back and Ring, kdy si dal za úkol během sta dní navhrnout stovku stoliček. Podobných příkladů je v Kvalitáři celá řada.

Zatímco v gotice, baroku, secesi i pop-artu bylo prolínání umění a designu běžné, dnes už tomu tak není. Oba světy existují odděleně a 5KV v Kvalitáři nabízí jednu zmožností, jak do jejich průniků nahlédnout.

5KV – 5 let umění a designu v Kvalitáři

 ?? Milan Knížák nabízí Rodinný stůl a Odhodlanou polici (vlevo a uprostřed), Alessandro Mendini zase Sedící ženu a židli Lassu (vpravo). FOTO 5KV ?? V jedné místnosti.
Milan Knížák nabízí Rodinný stůl a Odhodlanou polici (vlevo a uprostřed), Alessandro Mendini zase Sedící ženu a židli Lassu (vpravo). FOTO 5KV V jedné místnosti.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic