Magnát, který pomohl T. G. M.
Otázka dobrá do nějakého – hodně těžkého – dějepisného kvízu: jak se jmenoval muž, který dostal Řád T. G. Masaryka 91 let poté, co jeho syn dostal Řád bílého lva? Správná odpověď: Charles Crane (1858–1939), který dostal řád letos in memoriam, jeho syn Richard Teller Crane II. (1882–1938), první americký vyslanec v Praze, byl dekorován již v roce 1926.
Miloš Zeman zavedl tradici vyznamenávání sporných osob, takže po každém 28. říjnu následuje rozhořčení, jak je možné, že medaili či řád mohl dostat nomenklaturní kádr, agent StB, málo významný režisér nebo „nonkonformní“novinář. Naštěstí v každém Zemanově výběru stále ještě najdeme pozoruhodné osobnosti, které si řád nesporně zaslouží. Letos to vedle známého architekta Jožeho Plečnika byl především americký průmyslník Charles Crane.
Crane, který po otci zdědil hutní a strojírenské impérium, nebyl žádný omezený americký plutokrat. Zajímal se o slovanskou, čínskou a arabskou civilizaci, podnikl více než dvě desítky cest do Ruska, hovořil pěti jazyky včetně arabštiny a čínštiny. Již v roce 1902 financoval Masarykův přednáškový pobyt na Chicagské univerzitě. Za světové války Masarykovi daroval na jeho politickou činnost vysoké částky a ze- jména zprostředkoval vůdci československého zahraničního odboje kontakty s vlivnými americkými činiteli. T. G. M. to popisuje ve své knize Světová revoluce: „Snažil jsem se co nejrychleji vniknout do politické situace v zemi. To prakticky znamenalo poznat nejvlivnější a rozhodující osobnosti ve vládě, v Kongresu a ve společnosti. V tom se mně stal Mr. Crane výborným pomocníkem, neboť měl známosti téměř se všemi lidmi, kteří mě zajímali, zejména byl blízek prezidentu Wilsonovi.“První schůzku s americkým prezidentem 19. června 1918 Masarykovi zprostředkoval právě Crane.
Charles Crane nepomáhal jen Masarykovi. Často se zmiňuje, že financovalMuchovu Slovanskou epopej, méně známo je, že díky jeho podpoře mohl po válce český arabista Alois Musil studovat v Americe a vydat svá díla anglicky.
Ve 20. letech se dokonce mohlo zdát, že vzniká česko-americká politická dynastie Masaryk–Crane: Jan Masaryk si na konci roku 1924 vzal Craneovou dceru Frances, která se kvůli němu rozvedla s manželem, s nímž měla tři děti. Manželství nicméně vydrželo jen šest let a k jeho rozpadu vedla zejména Janova psychická choroba.
Vyznamenání Charlese Cranea je hezké, ale možná by bylo dobré, když se nám teď blíží to sté výročí republiky, mít k dispozici nějaký jeho životopis. Pokud si na něj žádný český historik netroufá, měl by se alespoň přeložit ten, který před čtyřmi lety vydal Norman E. Saul ( The Life and Times of Charles R. Crane, 1858–1939). V Česku je kniha dostupná v jediném exempláři ve Slovanské knihovně.
Miloš Zeman zavedl tradici vyznamenávání sporných osob, takže po každém 28. říjnu následuje rozhořčení, jak je možné, že medaili či řád mohl dostat nomenklaturní kádr, agent StB, málo významný režisér nebo „nonkonformní“novinář