Firem, které pomáhají, přibývá

Podnikání, jehož hlavním cílem není co nejvyšší zisk, ale snaha řešit společenské problémy a pomáhat lidem. Tak fungují sociální podniky. Ve vyspělých evropských ekonomikách v nich pracují miliony lidí. U nás zatím jen tisíce. Zlepšit by to mohla nová legislativa.

VEvropské unii zaměstnávají sociální podniky 14,5 milionu osob, což je 6,5 procenta ekonomicky aktivního obyvatelstva. „Ve Francii například sektor sociální ekonomiky zahrnuje na 222 800 organizací a podniků a zaměstnává 2,33 milionu lidí – zaujímá tak 13,8 procenta pracovních míst v neveřejném sektoru. Velká Británie uvádí 70 tisíc sociálních podniků, které zaměstnávají téměř milion lidí a přispívají 18,5 miliardy liber do státního rozpočtu,“přibližuje čísla Alena Zieglerová, ředitelka Odboru realizace programů ESF – adaptabilita a rovné příležitosti na ministerstvu práce a sociálních věcí.

Pro srovnání, u nás sociální podniky zaměstnávají jen několik tisíc lidí. A průměrný roční obrat dobrovolně registrovaných sociálních podniků u nás byl v posledních dvou letech 4,5 milionu korun s tím, že v čase docházelo k jeho postupnému nárůstu. Jiný- mi slovy, do tvorby HDP zasahuje v České republice sektor sociálního podnikání jen minimálně.

Důvodem je především jeho obtížná identifikace, jelikož zatím není dán legislativní rámec. Pouze v rámci projektu TESSEA (Tematická síť pro sociální ekonomiku) byly vymezeny tzv. principy sociálního podnikání, na základě kterých lze podnik nazývat sociálním. To by se teď mohlo změnit.

V polovině května totiž vláda schválila věcný záměr zákona o sociálním podnikání, který má v budoucnu stanovit jasná pravidla pro sociální firmy i jejich podporu a výhody. Mimo jiné zákon uvažuje o zavedení oficiálního registru. Teprve ten podle Zieglerové podá úplný obraz o sociálním podnikání v Česku a umožní vládě přijímat smysluplná opatření pro jeho rozvoj ve prospěch společnosti.

Několikanásobný nárůst

Zatím totiž existuje jen internetový adresář sociálních podniků, kde se podniky registrují dobrovolně. I ten však dokládá, že za posledních několik let vzrostl jejich počet několikanásobně. V roce 2012 v něm bylo 70 sociálních podniků, v roce 2014 už 143, na konci roku 2015 pak 223 a loni 248. Aktuálně jich v databázi najdete 216. „Odhadujeme ale, že nejméně jednou tolik se jich neregistruje, ačkoli principy sociálního podnikání dodržují,“uvedla Zieglerová.

Obvykle se sociální firmy zaměřují na služby nebo výrobky, které v jejich regionu či na trhu obecně chybí. „Nabízejí kvalitní produkty na stejné, ne-li vyšší úrovni jako ostatní firmy,“doplňuje Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti.

Pomáhají lidem s problémy

Tou největší hodnotou sociálních podniků jsou však jejich zaměstnanci. Oproti běžným firmám jim musejí věnovat zvýšenou péči a někde i trvalou podporu po celou dobu pracovního procesu. Potýkat se musejí mnohdy také s výkyvy v pracovním výkonu a zvýšenou nemocností u některých z nich.

„Sociální podniky totiž usnadňují vstup do zaměstnání lidem s největšími problémy, těm, kteří jsou sociálně znevýhodněni,“vysvětluje Mádlová. Etnickýmmenšinám, lidem po návratu z vězení, ale především lidem se zdravotním postižením. Snaží se jim dávat důstojnou a placenou práci, což nejen vylepší jejich rodinný rozpočet, ale také zlepší jejich psychiku. Kromě toho je to také mnohem levnější než vyplácení podpor a sociálních dávek. Většinu svého zisku pak dávají zpět do podniku a jeho rozvoje. „Sociální podnikatele proto vnímám jako ‚hnací motor‘ společenské odpovědnosti. Oni jsou totiž společensky odpovědní již ze své podstaty,“zdůrazňuje Mádlová.

Cíl: maximální soběstačnost

Ztížené podmínky ale ovlivňují ekonomiku těchto firem. V současnosti jsou tak sociální podniky podporovány ze dvou operačních programů Evropských strukturálních fondů, konkrétně z operačního programu Zaměstnanost, řízeného MPSV, a z Integrovaného regionálního operačního programu vedenéhoministerstvem pro místní rozvoj.

„Výzvy jsou oznamovány nejméně s půlročním předstihem, avšak zájem je velký a kritéria pro splnění podmínek náročná, takže na každého se nedostane,“uvedla Zieglerová. Své programy vyhlašují i některé banky. Cílem je ale maximální soběstačnost sociálních podniků.

„V neziskovém sektoru roste povědomí o tom, že udržitelnost je klíčová pro dlouhodobý úspěch všech aktivit. A přestože státní podpora a dárcovství budou i nadále důležitým zdrojem financování, vidím velkou snahu mnoha neziskových organizací rozvinout podnikatelské aktivity s cílem alespoň částečného sebefinancování,“potvrzuje Silke Horáková, specialistka na sociální podnikání.

I sociální podnik by tak měl mít jasný byznysplán. „A věřte, že je reálné, aby fungoval jako ‚klasická‘ firma. Znám jich tako- vých řadu,“dodává Alena Líškay Králíková z platformy Byznys pro společnost.

Potenciál je velký

Jak je vidět, zatím u nás sociální podnikání není příliš rozvinuté. Pohybujeme se spíše v prenatálním stadiu vývoje sociálního podnikání než v období rozvoje sociální ekonomiky, jak ho zažívají jinde v Evropě nebo i dál ve světě. Dle zprávy OECD a Evropské komise vydané koncem roku 2016 neobstojí Česká republika ani ve srovnání se Srbskem, které bylo podrobeno stejnému šetření.

Zpráva je výmluvně nazvána podtitulem „Odemknutí potenciálu sociálních podniků v České republice“. „V osmibodovém akčním plánu pro rozvoj sociálního podnikání je například Česku doporučeno zlepšit legislativní prostředí a tím i rozpoznatelnost sociálních podniků, rozvíjet odpovědné zadávání veřejných zakázek nebo podpořit ‚kulturu sociálního financování‘ ze strany bank,“vyjmenovává Zieglerová.

Potenciál tu je. Inspirovat se lze třeba v Polsku, kde se sociálním podnikům daří uspokojovat nedostatečnou obslužnost malých obcí či zaměstnávat jinak obtížně zaměstnatelné osoby. „A dovoluji si odhadnout, že potenciál má i vzhledem k nástupu generací Y a Z na trh práce,“dodává Králíková. Ty mají podle ní velká očekávání od pracovního uplatnění, která reflektují nejen ekonomické aspekty, ale se stejnou důležitostí i ty sociální a environmentální.