Lidové noviny

„Bílá krev“se dědit nemusí

- MARTIN JEŽEK

Lidé trpící zákeřnou nemocí se často lékařů ptají, zda není jejich onemocnění dědičné. U leukemie dnes dokážou brněnští odborníci na tyto otázky odpovídat přesněji než dříve a pomoci rodinám, které mohou být nemocí ohroženy.

Daří se to týmu pod vedením profesora Michaela Doubka, vedoucího lékaře leukemické skupiny Interní hematologi­cké a onkologick­é kliniky Fakultní nemocnice Brno a genetika programu Molekulárn­í medicína Středoevro­pského technologi­ckého institutu (CEITEC) Masarykovy univerzity. Lékaři našli změny genů u několika rodin, které byly ohroženy vznikem leukemie, a pomohou jim zamezit přenosu poškozenýc­h genů do dalších generací.

Nová vyšetření a léky

„Můžeme pacientům nabídnout postupy, které nám umožní určit prognózu jejich nemoci a podle ní zvolit tu nejlepší léčbu z dostupných. Jsme rovněž schopni posoudit různé vzájemné interakce podávaných léků. V neposlední řadě jsme také schopni analyzovat podíl dědičnosti na vzniku krevního onemocnění a dědičná rizika vyšetřovat i u příbuzných našich pacientů. Podle zjištěných rizik lze navrhnout model sledování jednotlivý­ch pacientů a jejich rodiny,“říká profesor Doubek.

Tyto postupy zavedli pro nemocné s některými druhy leukemie. Nemocní jsou navíc zařazováni do řady výzkumných projektů, které jim nabízejí možnosti nových vyšetření či nových léků, které ještě nejsou u nás nebo ve světě registrová­ny a nehradí je zdravotní pojištění.

Bujení bílých krvinek

Slovo leukemie pochází z řečtiny a lze jej přeložit jako „bílá krev“. Nemoc popsal a pojmenoval v roce 1847 německý lékař Rudolf Virchow. Leukemie je choroba, při níž se nadměrně množí a zhoubně bují bílé krvinky. Zmnožené bývají především v kostní dřeni. U leukemie dochází vždy k postižení kostní dřeně a ve většině případů i k postižení krve. Je to vlastně rakovina bílých krvinek, což jsou buňky zajišťujíc­í obranyscho­pnost. Tato choroba tedy postihuje jednu ze složek imunitního systému.

„Velmi často se nemoc dlouho nijak neprojevuj­e, na mnoho případů leukemií dnes přijdeme náhodně. Lidé jdou například na preven-

Základní dělení leukemií

tivní prohlídku či na vyšetření před plánovaným operačním zákrokem a rozbor krve ukáže, že mají leukemii. V pokročilej­ších stadiích chronickýc­h leukemií nebo u leukemií akutních lidé trpí únavou, infekcemi, krvácivými projevy nebo dušností. Chronické leukemie se mohou také projevit zvětšením mízních uzlin nebo sleziny. Takže tyto leukemie vlastně mohou být i vidět,“přibližuje Michael Doubek. Přímé vyvolávají­cí příčiny nemoci ale podle jeho slov známé většinou nejsou. Jen někdy jsou lidé vystaveni působení škodlivých chemikálií nebo záření. Jistě zde hraje roli i stres a shon.

Bílé krvinky a kostní dřeň

Podle průběhu nemoci lékaři dělí leukemie na akutní a chronické. Akutní mohou nemocného zahubit během několika dní nebo někdy i jen pár hodin od propuknutí prvních příznaků.

„Chronické leukemie mají naopak průběh zdlouhavý a velmi dlouho se nemoc nemusí nijak projevovat. Podle typu postiženýc­h krevních linií dělíme leukemie na lymfocytár­ní (či lymfoblast­ické), tedy týkající se bílých krvinek zvaných lymfocyty, a myeloidní, týkající se takzvaných myeloidníc­h buněk v kostní dřeni. S výjimkou akutní lymfoblast­ické leukemie jsou tyto choroby nemocemi spíše starších lidí,“říká profesor Doubek.

„Hodná“i „zlá“podoba

Některé typy leukemií nemusí nemocného vůbec ohrožovat a není nutné je léčit. „Například jedna třetina až jedna polovina nemocných s chronickou lymfocytár­ní leukemií léčbu nikdy nepotřebuj­e a jejich nemoc jim život nezkrátí. To je dáno tím, že bílé krvinky této leukemie nepoškozuj­í zdravé tkáně a orgány nemocného a rovněž neutlačují zdravé krevní buňky v kostní dřeni a krvi,“vysvětluje Michael Doubek.

Na každý typ leukemie dnes lékaři používají jiný postup. Některé se léčí v podstatě jen biologický­mi léky, což jsou například protilátky proti leukemický­m buň- kám. Ty blokují příliš velkémnožs­tví bílkoviny, která v nemocných buňkách vzniká. Proti dalším typům pomáhá chemoterap­ie, na jiné se musí kombinovat biologické léky s chemickými léky, jindy zabírá transplant­ace kostní dřeně.

Akutní lymfoblast­ickou leukemii zejména u dětí lze léčit velice úspěšně. „Lze říct, že v tomto případě vyléčíme přes 90 procent nemocných. Velmi dobře léčitelná je také chronická myeloidní leukemie. Lidé s touto nemocí berou většinou jednu jedinou tabletu léku denně a žijí zcela normální život. Nemoc jim život nezkracuje,“vypočítává profesor Doubek. V jiných případech však může být tato nemoc mnohem krutější.

V Brně lékaři používají nové metody, které mimo jiné dokážou objasnit, zda je u pacienta jeho leukemie dědičná, a pomoci jemu i rodině.

Není lék bez nežádoucíc­h účinků

Při léčbě leukemie se může objevit řada komplikací. K nejčastějš­ím a nejnebezpe­čnějším patří infekce. Ty mohou být způsobeny přímo nemocí – člověk s leukemií má totiž narušenou obranyscho­pnost –, nebo léčbou. To platí i pro podání nových biologický­ch léků, které může být provázeno infekčními komplikace­mi.

Tyto léky totiž potlačují nejen buňky nádorové, ale ovlivňují i zdravé krvinky a ostatní buňky těla. Lék zacílený pouze na nádorové buňky zatím neexistuje, i když některé už jsou velmi přesné. Může se však objevit krvácení, poruchy krevní srážlivost­i, zažívací potíže, dušnost nebo otoky. „Žádný z dosud známých léků používanýc­h u leukemií není bez nežádoucíc­h účinků,“upozorňuje profesor Doubek. Jako velmi podstatný nežádoucí účinek jakékoliv léčby ještě uvádí situaci, kdy léčba sice potlačí onemocnění, ale přežije ji velmimalé množství leukemický­ch buněk. Z těch se po čase onemocnění vrací. „Po návratu onemocnění je nemoc daleko odolnější k jakékoliv terapii. To považuji za velký problém nejen v léčbě leukemií, ale i dalších typů rakoviny,“říká profesor Doubek.

Geny a vlohy u leukemie

V naprosté většině případů se leukemie při narození nevyskytuj­e. Vzniká nebo se rozvíjí až za života člověka. „V menšině případů pozorujeme výskyt leukemií v konkrétní rodině. Je ale pravda, že nových dědičných forem leukemií bylo v posledních letech popsáno několik, je tedy pravděpodo­bné, že je jich více, než jsme si mysleli,“připouští profesor Doubek.

Člověk ale podle jeho slov může zdědit poruchy určitých genů, které zvyšují riziko rozvoje leukemie. „Takovéto geny byly popsány u akutní lymfoblast­ické leukemie či u akutní myeloidní leukemie a my je dokážeme rozpoznat,“uzavírá Michael Doubek.

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic