Úspěšná léčba leukemie u dětí

Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) je nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním u dětí. Vyskytuje se u nich dokonce častěji než u dospělých.

První pacienty se podařilo vyléčit v šedesátých letech minulého století kombinovanou chemoterapií. Délka léčby se ustálila na dvou letech, významnou roli ve zlepšení výsledků hrálo zavedení ozáření mozku a aplikací chemoterapie (cytostatik) do mozkomíšního moku.

OČIMA LÉKAŘE

Období přelomu tisíciletí přineslo optimalizaci léčebných postupů s použitím stejných cytostatik, jaká byla k dispozici již koncem šedesátých let. Přesto se řazením pacientů do odlišných rizikových skupin podle klinických a laboratorních rizikových faktorů (věk a počáteční počet bílých krvinek) a zlepšením postupů podpůrné léčby (antibiotika, transfúze) dařilo výsledky léčby zlepšovat. Nejvýznamnějším prognostickým faktorem je časná odpověď na terapii hodnocená v prvních týdnech léčby metodami molekulární genetiky schopnými nalézt jednu nádorovou buňku mezi sto tisíci buněk normálních.

Děti s pomalým úbytkem minimální zbytkové nemoci jsou řazeny do vysokého rizika nepříznivého průběhu a léčeny intenzivněji. Šance na vyléčení dětské ALL je v současnosti 90 procent. Léčba je velice náročná, děti opakovaně čelí závažným komplikacím, zejména infekcím při nízkém počtu normálních bílých krvinek, orgánovým poškozením i neurologickým komplikacím.

Většina vyléčených dětí si naštěstí nenese pozdní následky do dospělosti. Do léčebného schématu jsou zaváděny monoklonální protilátky, které přímo likvidují leukemické buňky nebo aktivují vlastní obranyschopnost organismu proti nádoru. Tato imunoterapie se kombinuje se standardní chemoterapií s cílem snížit akutní vedlejší účinky léčby a zlepšit výsledky. Transplantace krvetvorných buněk kostní dřeně je využívána pro nejrizikovější pacienty již v počátku léčby a hraje zásadní roli v léčbě návratu leukemie, jehož výskyt klesl z 90 procent v šedesátých letech na méně než 15 procent v současnosti.