Chlapcům začala růst prsa
Bývalá lékařka čínských olympioniků Süe Jin-sien obviňuje svou vlast ze systematického dopingu v 80. a 90. letech. Případem se začala zabývat Světová antidopingová agentura.
PRAHA „Babička je doma.“Takové bylo heslo, kterým se čínským sportovcům sdělovalo, že se jejich tělo zbavilo zakázaných podpůrných látek, a mohou tedy bez obav vyjet závodit do zahraničí.
Žádný jiný účel dopingové kontroly v Číně na konci minulého tisíciletí neměly. Místo odhalování podvodů šlo pouze o aparát pro minimalizaci rizika.
Tvrdí to bývalá významná čínská sportovní lékařka Süe Jin-sien.
„V 80. a 90. letech čínští reprezentanti užívali ve velké míře zakázané látky. Všechny jejich medaile z velkých mezinárodních akcí jsou poskvrněny dopingem a měly by jim být odebrány,“prohlásila devětasedmdesátiletá žena v pořadu německé televize ARD předminulou sobotu. „Braní dopingu bylo v Číně považováno za vlasteneckou povinnost. Věřilo se mu tak, že musel být v každé disciplíně. Určitě se to týkalo více než deseti tisíc sportovců.“
Raději utekla do Německa
Poprvé Süe Jin-sien o čínských dopingových praktikách promluvila už v roce 2012. Tehdy ještě její výpověď žádné vyšetřování Světové antidopingové agentury (WADA) nenastartovala. Naopak, čínská strana ji vzápětí odstavila od její práce, pronásledovala, úřady se ji snažily umlčet.
Ve své zemi se už necítila v bezpečí, proto se rozhodla pro útěk. „Všichni, kdo doping odmítali, byli považováni za nebezpečí pro vlast. A kdo ohrožoval zemi, je nyní ve vězení,“uvedla.
Uprchnout ze země se jí povedlo letos v červnu. Od srpna pobývá, těžce nemocná, v uprchlickém táboru v Mannheimu, pro sebe a svého syna žádá o politický azyl.
Na vrcholu své kariéry vedla jako hlavní lékařka hned jedenáct reprezentačních úseků. Starala se mimo jiné o legendárního gymnastu Li Ninga, jenž šesti medailemi, z toho třemi zlatými, zazářil na olympiádě v roce 1984 v Los Angeles – prvních letních hrách, jichž se Čína po desetiletích izolace zúčastnila.
Süe Jin-sien je přesvědčena, že sama doping nikdy nepodala. Dokonce tvrdí, že poté, co jej Li Ningovi před olympiádou v Soulu 1988 odmítla dát, byla potrestána odsunutím na nižší úroveň.
Poznala však jeho kruté následky, které jdou spolu s povzbuzujícími účinky často ruku v ruce. Vyjmuty z dopingového programu nebyli ani nezletilí. „Někteří dávali preparáty i dětem a potom se děsili: Jak to, že chlapcům rostou prsa?“líčila Süe Jin-sien své zkušenosti.
„Taková bývá reakce na podávání růstového hormonu,“vysvětluje pro LN Jan Chlumský, vedoucí Antidopingového výboru ČR. „Ten se začal analyzovat až v roce 2000, stejně jako například erythropoetin, tedy hormon podporující tvorbu červených krvinek.“
Za dopingový program v Číně měl mít odpovědnost hlavní sportovní lékař Čchen Čang-chao. V 70. letech dostal za úkol posoudit vliv zakázaných látek na výkony sportovců a jeho užívání v jiných zemích. Čchen Čang-chao už dřív doping v Číně přiznal, ale pouze v rozsahu „jako v Americe nebo Francii“a v maximálně padesáti případech. Süe Jin-sien se jeho slovům vysmála.
V historickém pořadí olympijských medailí je Čína s 224 zlatými (a celkem 544 cennými kovy) na čtvrtém místě a těžko očekávat, že by ji nová vyšetřování WADA o nějaké úspěchy z minulého tisicíletí zpětně připravila. U dopingu navíc platí desetiletá promlčecí lhůta. „Kromě nějakých svědectví sportovců nebo funkcionářů toto vyšetřování asi velké výsledky nepřinese, natož sankce. Nicméně je dobře, že se na to WADA podívá a zkusí osvětlit některé temné stránky z historie dopingu v Číně,“myslí si Chlumský.
„Číňané jsou momentálně v mnoha sportech světovou špičkou, což při obrovské členské základně nemusí být podmíněno užíváním dopingu,“dodává Chlumský s tím, že i tamní antidopingová laboratoř se již těší vážnosti.