Jedna fáze po druhé
Co děláš? volám synovi do postižené oblasti. „Kreslím si,“odvětí truchlivě, protože větrná bouře Hewart jim sice neodfoukla střechu ani nezlomila břízy, ale Minecraft a všechny kamarády v něm odvála spolehlivě. Co je dnes horšího než být bez proudu? Letadlo, ten zázrak techniky, přistálo s jeho bráchou na čas a úplně bez problémů, ale vyzvednout jsem ho nakonec musel já, děda totiž nevyjel z garáže autem, bez elektřiny nemohl otevřít vrata. Jel jsem v noci temnou krajinou, obce některé černé zcela, jiné jen částečně, některé domácnosti jely na jednu fázi („Jde TV, rádio, PC, wi-fi modem a dobije se mobil. Žárovky svítí, ale jen ty do 40 W, lednička ani mrazák nechladí,“vypočítával kdosi šťastný), jiné na žádnou, uvědomovali jsme si, u čeho všeho se bez
Pondělí Neff elektřiny neobejdeme („Voda? Proč nám neteče voda?“). Jeden z mála těch, kdo měli z větru radost, byli ti, kdo se dlouhodobě připravují na postapokalyptickou budoucnost. Jednoho z nich znám, Josefa, úplně zářil nadšením, protože mohl nahodit generátor a otevřít pikslu s vakuovaným chlebem. Proud mu bohužel nahodili už za dvě hodiny, přesto zůstal na svých zdrojích přes celou noc, ze solidarity s okolím, ráno vzal pilu, nasedl na svou čtyřkolku a jel pomáhat s polomy.
Lidi jako on mám na pohromách nejradši. Jako by je vždy přifoukl vítr anebo přinesla voda, objeví se vám za plotem a nabízí vám, že mají doma nějaké fukary na vysoušení sklepa, že vám pomohou sebrat tašky, které vám napadaly na cestu. Nebo se třeba zeptají „není to váš bazén?“a uká-
Úterý Putna
Středa Baldýnský žou na vlek za svým autem, na který naložili všechny věci, které vítr rozházel po okolí a které by mohly někomu chybět. A kteří, když řeknete, že není, vás stihnou podezřívavým pohledem, jako kdyby na vás poznali, že to váš bazén je a že se k němu nehlásíte jen proto, že už vám dlouho k ničemu není a jen jste byli líní ho odvézt na skládku (a – přiznejme si to – budou mít pravdu). Není nic lepšího než malá katastrofa, abyste si zase všimli, že můžete mít lidi rádi, že když se něco skutečně stane, dokážeme se semknout a projevit o sebe zájem bez ohledu na to, jak rozdělení jsme ve všem ostatním.
Tedy až do chvíle, kdy se ten chlápek s vlekem vrátí a zeptá se, jestli u vás není jeho Okamura. A vy se plácnete do čela a vzpomenete si, že asi bydlí v tom domku
Čtvrtek Rejžek pod strání, na jehož plotě je už pěkných pár měsíců vyvěšený reklamní poutač na SPD Tomia Okamury. No a řeknete mu, že tedy rozhodně ne, zahradu jste prošli. A on se rozloučí podezřívavým pohledem, jako kdyby na vás poznal, že jste jeho Okamuru našli na zahradě za třešní a teď ho máte v kotelně a už jste ho začali stříhat na kousky, které hodláte rozmístit v kontejnerech v širokém okolí.
A přiznejme si to, jestli bude mít pravdu, si tady psát nebudeme.
Počkáme až na druhou fázi. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
Pátek Šustrová Sobota Hanák