Předskokani
Rok a půl je v politice dlouhá doba. Ne tak v Evropském parlamentu (EP), který už myslí na to, jak podpořit vybrané kandidáty, kteří se budou chtít do evropské sněmovny dostat. Osmnáctičlenné předsednictvo europarlamentu včera spustilo akci s pracovním názvem EE 19. Ne, nejde o turné punkové kapely E!E, jak by se mohlo zdát. Těmi „éčky“se míní evropské volby v roce 2019, kterým je nutné zařídit pořádné předskokany. Podle interní strategie by se EP měl pomocí spřátelených médií postarat o to, aby zejména mladí lidé a chroničtí nevoliči zvolili ty správné. Jak to zařídit? Především díky vhodným příběhům. „Média nepotřebují hotové materiály, ale vyžadují dobré příběhy a vedení… Média jsou klíčovými spojenci v budování pozitivního příběhu o EU,“píše se v desetistránkovém materiálu, který zveřejnil server Politico.eu.
Na nestrannost si nikdo nehraje. „Kampaň k evropským volbám má nejen přivést voliče k urnám, ale přimět je, aby volili evropský projekt,“popisuje strategii dokument. Jenže který projekt to je? Rádi by to věděli třeba čeští voliči, kterých při posledních volbách do EP přišlo volit jen 18 procent. A kdyby se eurovolby konaly nyní, asi by trhly rekord nezájmu, který s třináctiprocentní účastí drží Slováci.
S vyprávěním toho správného příběhu o EU je v Česku potíž. Především v tom, že vyprávěcí linie se často mění a prolínají. Dlouhou dobu hráli roli „správňáků“sociální demokraté. Premiér Bohuslav Sobotka sliboval, že nás dostane do evropského mainstreamu, budeme při tom, a ještě si zachováme svou hrdost. Jeden čas ČSSD koketovala s myšlenkou, že bude stranou pro levicově orientovanou „pražskou kavárnu“. Stručně řečeno pro lidi, kteří nemají nic proti euru a nemyslí si, že by pár stovek uprchlíků proměnilo Česko v základnu teroristů. Pak ale ČSSD vsadila na „tvrdé jádro“– nikoliv to evropské, ale stranické. Euro možná někdy, uprchlíky v žádném případě, zbraně si vzít Bruselem nedáme. Výsledek se rovnal sedmi procentům ve volbách. Hnutí ANO, které evropskou politiku nemělo žádnou, teď zase přesvědčuje, že se s ním dá rozumně vyjít – když nebude euro a uprchlíci. ODS je tradiční protestní stranou a její příběh o EU je výčtem všeho, co nechce. Konzistentní jsou také lidovci, STAN nebo TOP 09 – tam jeden ani neví, proč by Česko vůbec mělo mít nějaké svoje europoslance. Adeptem na unijního vypravěče by mohli být Piráti. U nich je to ale jako se vším. Nejdřív se ve stranickém referendu musejí členské základny zeptat, zda něco takového vůbec smějí.
Minimálně části pirátského národa by ale role unijních předskokanů voleb slušela. „Tohle není punk,“zpívali kdysi E!E o lidech, kteří si „zalezli do Unie a řekli vielen dank“. Doba se ale rychle mění. Protože říkat, že receptem je více Unie, začíná být v Česku punkem docela solidním.
S vyprávěním toho správného příběhu o Evropské unii je v Česku potíž. Především v tom, že vyprávěcí linie se často mění a prolínají.