Casus belli

Politické strany od ANO po ODS hledají záminku

Posledního srpna roku 1939 jednotky Waffen SS převlečené do polských uniforem postřílely německé vojáky střežící vysílač v Gliwicích (Gleiwitz). Pro kancléře Adolfa Hitlera znamenal incident casus belli, záminku pro začátek celé velké války. My tady a teď sledujeme proces, jenž se podobá spíše hledání záminky pro kapitulaci, smíření – aby šlo sestavit novou českou vládu.

Středeční představení ve sněmovně si zrežíroval Andrej Babiš parádně. Napřed pomocí hlasovací mašinerie ve složení ANO/KSČM/SPD nechal zvolit svého předsedu sněmovny i komunistického předsedu mandátového a imunitního výboru, aby na závěr dne pravil směrem k občanským demokratům: „Pojďte jednat o vládě!“Člověk nemusí být profesorem politologie, aby tomu gestu porozuměl.

Nejpozději od středy tak musí být jasné úplně každému to, co je zjevné od uzavření volebních místností a co mnozí vyvozovali již před říjnovým hlasováním. Tedy že bude-li Andrej Babiš chtít, může se pohodlně opřít o dva okraje: Vojtěcha Filipa a Tomia Okamuru. A tedy že strany sdružené pro tuto chvíli v takzvaném demokratickém bloku mají na výběr mezi dvěma zly: ušpinit se s Babišem, nebo otevřít dveře kmoci komunistům a xenofobům. Třetí možnost není. Tedy je, ale jmenuje se předčasné volby.

Babiš dává velmi ostentativně ostatním partajím nůž na krk: pojďte do toho se mnou, nebo vás (a vaše lidi na ministerstvech a ve všech polo/státních podnicích a institucích) s pomocí Okamury a Filipa odstřihnu úplně od všeho. Protivníci ale nejsou tak úplně bezzubí: moc dobře vědí, že Babiš nechce být premiérem, jenž se opírá o hlasy xenofobní SPD. To by mu v Evropě a Německu obzvláště opravdu neprospělo. Vzájemné vydírání, pardon seriózní politické jednání o vládě, může směle začít.

Svým způsobem se nelze divit stranám, pokud nakonec odmítnou jakoukoli formu spolupráce s Babišovým projektem. Mohou si zcela cynicky říci: „Ať si to vyžere až do dna“a doufat, že právě v opozici oproti populistům a extremistům ony samy posílí. Cynicky vzato jim to nikdo nebude moci vyčítat – prostě jen budou jako každá partaj maximalizovat své zájmy. Jen bude i pro jejich voliče poněkud zatěžko uvěřit, že svými kroky „hájí demokracii“před nástupem „neliberálních, totalitních a xenofobních tendencí“. Petr Kamberský